Koncem září 1905 vyšel poslední ze čtyř odborných článků, které Albert Einstein publikoval během roku v magazínu Annalen der Physik. Pojednával o obecné teorii relativity. Bez jakékoli opory zdrojů nebo vědeckého týmu v článku předložil až směšně elegantní řešení problémů, se kterými se moderní fyzika potýkala desítky let.
Rozparek až k pasu
A další desítky let se s nimi ještě potýkat měla, protože Einsteinovu nejdřív speciální a přesně před sto osmnácti lety publikovanou obecnou teorii relativity žádná instituce nechtěla napřed uznat. Teprve po pětadvaceti letech bádání, počítání a experimentování se jeho teorie ukázala jako správná.
E = mc² je možná nejslavnější rovnice v dějinách lidstva. Snadno zapamatovatelná, kraťoučká, chytře znějící… a jak už jsme říkali, až nebezpečně elegantní. Rovnice s rozparkem až k pasu. V podstatě tahle rovnice znamená, že (a teď se soustřeďte, prosím) energie se rovná váze těles vynásobené rychlostí světla na druhou. Když se nad tím zamyslíte, zní to jako blbost. Podle téhle rovnice by kilogram jakékoli hmoty dokázal vytápět Prahu po tisíce let…
A pak si vzpomenete, co přesně se stalo čtyřicet let po zveřejnění teorie nad Hirošimou a rozsvítí se vám. Snad nám tu slovní hříčku prominete. Ano, atomové výbuchy, ale i jaderné elektrárny mají v podstatě svůj základ v téhle kraťoučké rovnici. Nejenom to, ale i všechny globální navigační systémy jako třeba GPS stojí na teoretickém základě speciální a následně obecné teorie relativity.
Velký temenní lalok, velké bum
Einstein měl k atomové bombě dost podivný vztah. Projekt Manhattan z části vznikl na jeho doporučení, protože to byl právě Albert, kdo poslal dopis do Bílého domu s tím, že Amíci na tom musí rychle začít dělat, protože Hitler na své vlastní a-bombě dávno pracuje. V roce 1944 už ale varoval před zbrklým používáním jaderných zbraní a po výbuchu nad Hirošimou se k němu přiklonil i samotný její autor Robert Oppenheimer. Prezident Dwight Eisenhower říkal těmhle lidem „poet types“, kteří si neuvědomují realitu tam venku.
Mimochodem, po Einsteinově smrti v roce 1955 se na jeho těle prováděla pitva a mozek byl uložen do nádoby pro další zkoumání. Postupně se zjistilo, že drahému Albertovi části mozku chyběly a díky tomu měl jiné větší, konkrétně ty zodpovědné za matematické a vizualizační schopnosti. Navíc se u něj zjistilo mnohem více závitů než u „běžných“ mozků.
Einstein údajně tvrdil, že přemýšlí spíše svalově než v konkrétních slovech.
Podobné články
Arian Ebrahimi
Martin MikoDoporučujeme
Jan Fiedler
