Kde se Svojanov vzal?

Nejstarší historie hradu se datuje do roku 1224. Začal jej budovat královský purkrabí Svéslav z Bořitova. Jedná se o jeden z nejstarších hradů v Česku. Roku 1265 založil Přemysl Otakar II. blízké město Poličku, hrad měl sloužit jako strážní pevnost. Střežil obchodní stezky spojující Brno s Litomyšlí a historickou zemskou hranici mezi Moravou a Čechami. Jeho hradby jsou v určitých místech silné až 8 metrů. Je to také jediný hrad v Česku, kde se prolíná gotika s empírem (středověk s 19. stoletím). Karel IV. zahrnul hrad (v zákoníku Majestas Carolina) mezi 11 hradů, které nesmějí být nikdy prodány (musí zůstat majetkem koruny).

Pověst o správci Rašínovi

V druhé polovině 15. století hrad náležel pánům z Boskovic. Rozhodli se hrad zrenovovat a nechat postavit nové opevnění a dům zbrojnošů. Na hrad a panství nechali dohlížet jistého rytíře Rašína, stal se správcem. Pověst o jeho tvrdosti jej na Svojanov předcházela. A zvěsti nelhaly, Rašín byl skutečně velice tvrdý k místním poddaným, ale hlavně k dělníkům, kteří pracovali na hradu. Nutil je, aby pracovali až do padnutí, za to jej jeden z nich proklel. Po smrti musí jezdit na ohnivém býku (otočen obráceně) z Rohozné, kde je pohřben, až na Svojanov. Příběh se zdá být jako tradiční báchorka o tom, že zlo bude vždy potrestáno. Ovšem u domu zbrojnošů se skutečně objevují okolo půlnoci jakási tajemná světla. To je pouze jeden z mnoha paranormálních jevů, kterými je hrad doslova prorostlý.

Smutný příběh o statkáři Doležalovi

Třicetiletá válka byla konfliktem, který byl pro naši zemi asi nejtragičtější. Právě do těchto dob se traduje spousta historek a pověstí, často brutálních. Roku 1621 tudy procházela tlupa polských lapků. Vtrhli i do blízkého městečka, kde měl svůj statek Martin Doležal. Ten ve strachu poslal svou rodinu ukrýt se na hrad. On sám šel se synem zahnat dobytek do lesů. Jeho rodina však už na hrad nedošla – byla brutálně zabita lapky kousek od hradu (dnes jsou na místě Boží muka). Doležal se z žalu oběsil a z rodiny zůstal jenom chlapec. Současný kastelán Miloš Dempír potvrzuje další část legendy – dodnes se má z lesů ozývat chlapcův pláč. To zažil i zmíněný kastelán. Kolegové mu však vysvětlili, že kdyby do lesa šel, tak tam nikoho nenalezne. Pláč se prý ozývá často a většina zaměstnanců s ním má již zkušenosti.

Tři Kateřiny, tři tragická úmrtí

Říká se, že žádné setkání není náhoda. A co teprve, když na jednom místě tragicky zemřou v průběhu let tři ženy stejného jména. Přesně tohle se stalo na Svojanově. První příběh pojednává o Hertvíkovi Žehušickém, který se stal majitelem hradu a přilehlých panství v roce 1557. On byl v okolí znám svou krutostí, zatímco jeho žena Kateřina se zapsala do myslí lidí svou zbožností a dobrotou. Než si vzala svého muže, byla zamilovaná do hradního kováře. Nepřestala se s ním scházet ani po svatbě. Většinou měli schůzky blízko rozcestí u hradu. Jednoho dne však byli odhaleni. Hertvík nechal kováři na místě useknout ruce a potom jej dal oběsit. Jeho žena neskončila o moc lépe – nechal ji zaživa zazdít. V roce 1805 se skutečně našla její kostra.

Další příběh je podobný. Stal se v roce 1645. Svojanov byl dobýván Švédy a jeho majitel Bohuslav Záruba v boji padl. Jeho manželka Kateřina zůstala se synem sama. Hrad poté připadl jeho bratrovi Karlovi. Ten se začal zarmoucené Kateřině dvořit a počal s ní i dítě. Brzy se ale seznámil s bohatou šlechtičnou a jeho těhotná družka mu začala být na obtíž. Zavřel ji do nejhlubšího sklepa hradu a nechal ji tam několik dní. Ozýval se její nářek a bouchání. Našel ji mrtvou, na sobě měla rozervané šaty a vytrhané vlasy. Poručil její mrtvolu zazdít. Záruba později zešílel, neboť měl pocit, že jej každou noc Kateřina pronásleduje. Dodnes se prý její přízrak na hradu zjevuje.

Poslední tragický příběh se na hradě odehrál roku 1801. Jiří Heisler, vlastník hradu, se rozhodl dostavět a obnovit jeho zřícené části. Dochází zde k tragédii – na Heislerovu dceru, malou Kateřinku, padá v dámském pokoji lešení. Zkrvavená ještě zvládne proběhnout do dalšího pokoje, volá o pomoc. Bohužel přichází pozdě, Kateřinka ještě stačí otisknout krvavé dlaně na zeď. Stopy po nich se objevovaly i po několikátém vymalování, nyní jsou zakryté skříní. Výše zmíněný kastelán tvrdí, že když se v místnosti nechá kamera, je možné vidět v určitý noční čas postavu, jež jde stejnou cestou, jako šla Kateřinka. V pokoji přespal novinář a spisovatel Jaroslav Mareš – během noci mu něco otevřelo dveře do pokoje, a veškerá okna byla zavřená (na to se na hradech a zámcích velmi dbá). Také cítil, jako kdyby někdo za ním stál.

Do hradu bylo také zazděno mnoho lidí. Krom zmíněných Kateřin je zde prokazatelně kostra obra – vysokého sedícího člověka. Jednomu majiteli se ji již povedlo vykopat, ovšem nakonec ji vrátil zpět a znovu zazdil. Dohromady zde má být zazděno 11 lidí (o mnohých se nejspíš ještě neví). Zazdívali se zpočátku silní jedinci, aby životní sílu předali hradu a ta jej pak chránila. Ti ale chyběli v práci, proto později začali zazdívat hlavně děti.

Posledním tajemstvím je obraz stařenky. Jedná se o obraz slepé stařenky, která v roce 2009 zavřela oči. Zmíněný novinář se pídil po odpovědi a došel k tomu, že jediná možnost by byla, kdyby obraz někdo vytiskl, ručně přemaloval (grafici nezjistili žádné manipulace s obrazem) a pak znovu vyfotil a dal do rámu. Kastelán se nechal slyšet, že se taková práce nikomu nevyplatí, když je na hradě spousta dalších záhad a zajímavostí. Celá věc je tedy záhadou. Zbývá dodat, že stařenka zavřela oči zrovna, když na hradě pracovala průvodkyně jménem Kateřina.

ZDROJE:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Svojanov_(hrad)

https://badatele.net/babicka-mrkajici-z-obrazu-mozne-vysvetleni/

https://www.hradsvojanov.cz/povesti/

Badatele.net: Zazděnec na Svojanově - záhada objasněna