Norská sociální služba, které je nadřízená instituce pro ochranu dětí Bufdir, se dopouští velmi často nesprávných rozhodnutí. V dobré vůli uchránit děti od zneužívání, násilí nebo zanedbání péče omylem bezdůvodně vytrhává i děti od milujících rodičů. A používá k tomu pozoruhodné praktiky.
Marius Reikeras, norský advokát, který se už delší dobu snaží pomoci obětem Barnevernetu, říká:"Znám osobně více než 1000 případů, kdy Barnevernet neprávem odebral rodinám děti." Norsko má 5 084 000 obyvatel. V hledáčku Barnevernetu je přes 50 000 rodin, z čehož vice než 12 000 už o děti přišlo. Mnoho rodičů, kterým jsou v Norsku děti odebrány, má panickou hrůzu ze zveřejnění informací o svém případu. Nechápou, co se děje a jednají v souladu s požadavky Barnevernetu, protože doufají, že jim tak děti budou opět vráceny. Český případ odebraných chlapců není zdaleka jediný, zde je výběr z tisíců obětí norského sociálního systému.
1. Julia Daiva - Litva
O Juliu Daivu se Barnevernet zajímal už od jejího těhotenství. Pořádně netušila proč a ochotně spolupracovala, myslela, že ji chtějí jen pomoci po traumatizující události, kterou zažila a díky níž navštívila psychologa. Julia nalezla mrtvého kamaráda, který zemřel na infarkt. S událostí se ale vyrovnala a její psychický stav byl nadále v pořádku. "Sledovali nás každý den i po porodu, jestli jsme způsobilí pečovat o našeho syna".
Vše v rodině probíhalo v pořádku, Edmunda jim ale stejně nakonec sebrali, když mu bylo pět měsíců. Do jejího domu vtrhli policisté, museli ji nasadit pouta, protože chlapce nechtěla odevzdat. "Okamžitě se začali vyřizovat dokumenty pro odebrání našeho syna, ještě před skončením soudního řízení". Zanedbání péče se nakonec neprokázalo a soudní řízení proti biologickým rodičům bylo zastaveno. Svého syna zpět už ale nedostali. " Po měsíci a půl od odebrání jsme si nechali Edmunda přivézt alespoň na křtiny. Přivezli nám ho, byl o tolik větší a krásný, strašně jsem toužila mít ho u sebe. Barnevernet vyslal i ostrahu, sledovali každý náš krok, jako bychom byli ti nejhorší zločinci, šli za námi až do kostela a po skončení obřadu syna opět odvezli. Můžeme ho vidět na pouhopouhé 4 hodiny v roce! Z těch 8760 hodin pouze na 4 hodiny! Je to šílené a nespravedlivé, slovy se nedá vyjádřit, jak moc nám syn chybí." Teď jsou Edmundovi 2 roky a šest měsíců a stále je v pěstounské péči.
2. Eddie Hernehult - Švédsko/Rumunsko
Eddie Hernehult, syn Švéda a Rumunky, byl 4. 11. 2013 svým rodičům odebrán, když mu bylo 14 let. Eddie je autista a trpí Ehlersovým-Danlosovým syndromem, který má za důsledek nedostatek kolagenu a příliš ohebné končetiny. Švédští občané Dan a Cassandra Hernehultovi mají ještě dva syny, kteří byli odebráni norským Barnevernem - jeden měl rýmu a nepřišel do školy a druhému prý příliš dlouho trvalo se oblékat. Jako důvod odebrání bylo uvedeno zanedbání péče.
Eddie byl nejprve předán pěstounům na odlehlý norský ostrov, kde, jak říkal, neměl krom koček žádné kamarády. Eddie tak v pěstounské péči velmi strádal, což bylo znát i po zdravotní stránce, pěstouni, kterým byl přidělen, byli totiž silní kuřáci. Chlapec byl proto nakonec předán do pečovatelského domu pro postižené děti. Při jeho násilném odebrání od rodičů se pracovníci nezdráhali použít i fyzického násilí. Jeho rodiče o něj v současné době stále bojují.
3. Amy Jakobsen Bjørnevåg - USA
Studenou sprchu norské nespravedlnosti ve formě krutého odebrání milovaného syna, který byl tehdy teprve19měsíční batole, zažila i Američanka Amy. "Tyler byl velice spokojené a šťastné dítě, spal dobře celou noc, vždy byl usměvavý a hodně aktivní. Vzali mi ho, protože se mu moc nechtělo přejít na tuhou stravu, chtěl pouze mléko a já jsem ho stále ještě kojila. Prospíval dobře. V roce a půl měl sice jen 9,6 kg, ale nebyl důvod k obavám, dle hmotnostních grafů byl v normě. U posledního soudu mi bylo řečeno, že ho uvidím, až bude dospělý. Nesmím se s ním vídat, protože Barnevern se bojí, že bych ho unesla do USA. Neviděla jsem ho od září 2014. Mám pocit, že to je nekončící noční můra. "
4. Daiane Alves Lopes - Brazílie
Děti ji odebrali před více než rokem, neboť se sociální pracovníci domnívají, že jako dvacetiletá je na výchovu svých tří dětí příliš mladá. Daiane Alves Lopes čekala třetí dítě, zatímco už doma měla dvě malé, jedno dvouleté a jedno roční. Norská sociálka služba uznala za vhodné jí děti preventivně odebrat. O své děti teď musí bojovat. K norskému soudu dojíždí z Itálie, kam se odstěhovala, aby jí nesebrali alespoň to nejmladší, se kterým z Norska raději odjela ještě během těhotenství.
5. Grazina Lescinskiene - Litva
Sedmiletý Gabrielius B. byl své matce odebrán, protože měl mít špinavé oblečení a jeho matka kouřila, v případu nefiguruje ani násilí, ani alkohol, ani sexuální zneužívání a veškeré rozhodování je založeno na „pozorování“ Barnevernetu. Gabrielius byl odebrán v červnu 2014. Proti matce bylo použito i to, že v rozporu s doporučeními změnila synovi školu a malý pobýval déle, než měl, na prázdninách u babičky v Litvě. Poté, co soud rozhodl v neprospěch matky, se rodina odhodlala k útěku. Chlapec dobrovolně spolupracoval, útěk se ale nezdařil. Rodina byla chycena na švédských hranicích a chlapec putoval zpět do norské pěstounské péče.
Nyní je umístěn na neznámém místě, aby se s ním matka znovu nepokusila uniknout. Barnevernet odmítl umístit chlapce do širší rodiny v Litvě a nevyhověl ani žádosti advokátů, aby byl v případě zákazu styku s rodinou umístěn alespoň do pěstounské péče litevské rodiny žijící v Norsku, kde by zůstal ve svém jazykovém a kulturním prostředí. Kauza plní litevská média a nyní se čeká na termín soudu. 4. března proběhla v litevském parlamentu konference s následnou diskuzí na téma zadržovaných dětí v Norsku.
6. Aiste - Litva
Malý chlapec pod krycím jménem Hans byl matce odebrán v roce a půl. Se synem se smí biologická matka vídat pouze třikrát do roka. Nesmí na něj hovořit rodným jazykem, vlastně i kdyby mohla, tak Hans už nerozumí, v pěstounské péči je pět let. Sociální úřad se prý omlouvá s tím, že za tu dobu ještě nesehnal pro Hanse učitele litevštiny. A jakou že péči zajistil Barnevernet v tomto případě? Lesbický pár. Matka, která je už 5 let bez svého milovaného syna, říká " Vypadám možná, že jsem silná, ale jsem strašně nešťastná, moc mi chybí, pláču každý den, když to nikdo nevidí..."
7. Tento případ je velmi aktuální: Maxine - Slovensko/Norsko
Před dvěma týdny odebral norský sociální úřad tuto holčičku, údajně proto, že matka je hluchoněmá. Jeden z rodičů má slovenské občanství. Tento případ byl ale jasnou výzvou pro Slováky, kteří se tak připojí k celosvětové protestní akci " Rose for every victim of the Norwegian Barnevernet system", která proběhne 30. května a má upozornit na praktiky této sociální služby. Akce proběhne také v Praze.
Někteří dostali své děti zpět:
8. Halil Kiris -Turecko
Pětičlenná turecká rodina měla trochu víc štěstí než ostatní oběti Barnevernu. Tři děti jim odebrali potom, co chůva vyslechla povídání chlapce, kterému se líbil kreslený seriál o hrdinovi jménem Hulk. Chlapec popisoval díl, ve kterém tento kreslený superhrdina vrazil do domu a ničil vše co mu stálo v cestě. Chůva si vyprávění vyložila, tak, že v rodině došlo k násilí na dětech a okamžitě informovala sociálku. Jejich otec ale přesně věděl, na koho se obrátit na tureckém velvyslanectví a do řešení tohoto nedorozumění se okamžitě pustila i turecká vláda. Díky rychlému jednání byly děti zpět u svých rodičů za 8 dní. A co na to Barnevernet? Děti vrátil, ale bez omluvy, bez vysvětlení a nevyjádřil se ani k tomu, proč vrátili jedno s dětí s modřinami. Halil Kiris podal na sociální úřad trestní oznámení a nyní čeká na soud. Díky tomuto případu začala turecká média praktikám norského sociálního úřadu věnovat velkou pozornost.
Podobných obrázků modřin od pracovníků Barnevernetu koluje po sociálních sítích mnoho.
9. Sagarika Chakraborty - Indie
Personál školky se domníval, že vztahy chlapce s matkou nejsou dobré, protože ho většinou vyzvedával pouze otec. Indická rodina navíc doma k pojídání svých tradičních pokrmů nepoužívala příbor, nýbrž vlastní ruce. Na zvyklosti odlišných kultur ale sociální úřad nebral zřetel. Když Sagarice a jejímu muži sociální pracovníci odebrali děti, neviděli je pak celých 11 měsíců. "Vadilo jim, že děti spí s námi v posteli. Hledali si důvody, další byl například to, že moje čtyřměsíční dcera kouká všude po okolí a nesoustředí se přímo na mě, pracovnice Barnevernetu si neodpustila ani rasistické komentáře, bylo to velmi stresující setkání." Syn, kterému bylo tehdy 2,5 roku, když ho během poledního spánku vzali přímo ze školky, má zřetelná psychická traumata. Sagarika říká, že se dlouho po tom bál sám usínat. Její čtyřměsíční holčička, která kvůli odebrání do pěstounské péče nemohla být dál kojena, se prý pokoušela hladovět. V pěstounské péči odmítala jakoukoli stravu. Sociální úřad prý indickou rodinu rozhodně na nic předem neupozornil. Vyrozumění o předání dětí do pěstounské péče dostali rodiče až tři dny po tom, co jim děti odvezli, do té doby prý ani netušili, co se vlastně děje. Po několika protestních akcích a žádostech směřovaných k indickým politickým představitelům, se do případu zapojila indická vláda a po diplomatickém nátlaku, byly děti z pěstounské péče vydány. Nejprve do rukou indických úřadů a po několika měsících šetření zpět do biologické rodiny.
10. Sanchez Cardenas - Chile
Sanchez Cardenas pracoval v Norsku 8 let jako asistent v mateřské školce. Jeho bývalá manželka na něj tehdy podala trestní oznámení kvůli údajnému podezření ze zneužívání synů. Podezření se neprokázalo, styk se syny mu byl ale odepřen. A to i přesto, že soud neměl žádné relevantní důkazy. Se syny se mohl začít stýkat až v roce 2008, kdy případ přezkoumal Evropský soud pro lidská práva. Norsko bylo tehdy uznáno vinným z porušování lidských práv a svobod. Sanchez Cardenas měl tehdy dostat také soudem uznané odškodné ve výši 16 200 EUR.
Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva je k přečtení ZDE.
Norsko bylo usvědčeno z porušování lidských práv a svobod u mezinárodních soudů ve Štrasburku a Ženevě, už téměř ve čtyřiceti případech.
11. Mansur Mahashev - Rusko
Mansur Mahashev před několika lety našel azyl v Norsku, kde později založil svou firmu. Vychovává celkem čtyři děti, z toho dvě dcery z prvního manželství. Dívky tedy nežijí se svou biologickou matkou, ale s otcem, jeho druhou ženou a dvěma dalšími sourozenci. To se později ukázalo jako pádný důvod k obavám, že v této rodině nejsou vhodné podmínky pro jejich výchovu. Ještě než se rozjelo jakékoliv šetření, dcery byly Mansurovi odebrány. Rajana (6) a Somaja (8) byly v pěstounské péči v Norsku 7 měsíců. Úřad nepovolil otci s dívkami žádné setkání. S tím, že má právo je vidět až v dospělosti, pokud ho vyhledají." Celých 7 měsíců jsem dcery neviděl, nesměl jsem je navštívit, psal jsem tedy alespoň dopisy, ty ale nebyly doručeny. Prý je dcerám hodlají dát, až vyrostou a také mi vyhrožovali, že je chtějí rozdělit do dvou různých pěstounských rodin."
Dívkám bylo v pěstounské péči vyprávěno, že o ně otec nejeví zájem, že je zlý a že už má jinou rodinu. Tohle dnes Mansur ví už přímo z vyprávění od Rajany a Somajy, 10. 6. 2014 totiž úspěšně uskutečnil jejich "únos", který si tajně naplánoval. Dívky teď žijí v Rusku se svou biologickou rodinou. Koncem loňského roku se Mansur Mahashev vrátil kvůli práci do Norska, kde byl následně za únos svých dcer zatčen a dva měsíce vězněn. Během soudního řízení se ukázalo, že se otec dívek nedopustil prakticky žádného trestného činu. Následně byl propuštěn a jeho případ se tím uzavřel. Úřad Barnevernet mu dodnes nepodal žádné vysvětlení.
A TADY máte pro změnu 50 fotek dětství, které by si přála každá dívka i chlapec.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
