Dne 16. května roku 1916 uzavřeli zástupci Velké Británie a Francie tajnou smlouvu, která vešla ve známost jako Sykesova-Picotova dohoda či Maloasijská dohoda. Podle této dohody měla být po skončení první světové války většina arabských zemí pod nadvládou Osmanské říše rozdělena do britské a francouzské sféry vlivu.
Osmanská říše
Po vypuknutí války v létě 1914 vedli spojenci, tedy Velká Británie, Francie a Rusko, řadu jednání o budoucnosti Osmanské říše, která nyní bojovala na straně Německa a Centrálních mocností, a o jejím rozsáhlém území na Blízkém východě, v Arábii a v jižní Evropě.
V březnu 1915 podepsala Velká Británie tajnou dohodu s Ruskem, jehož záměry na území říše vedly Turky v roce 1914 ke spojení sil s Německem a Rakouskem-Uherskem. Podle jejích podmínek mělo Rusko anektovat hlavní město Osmanské říše Konstantinopol a ponechat si kontrolu nad Dardanelami, zásadně důležitou úžinou spojující Černé moře se Středozemním a poloostrovem Gallipoli, který byl cílem velké vojenské invaze Spojenců zahájené v dubnu 1915.
Sykesova-Picotova dohoda
Na oplátku by Rusko souhlasilo s britskými nároky na další oblasti bývalé Osmanské říše a centrální Persie, včetně na ropu bohaté oblasti Mezopotámie. Více než rok po dohodě s Ruskem sepsali britští a francouzští zástupci sir Mark Sykes a Francois Georges Picot další tajnou dohodu týkající se budoucí kořisti z Velké války.
Picot zastupoval malou skupinu odhodlanou zajistit Francii kontrolu nad Sýrií, Sykes zase vznesl britské požadavky na vyvážení vlivu v regionu. Dohoda do značné míry opomíjela budoucí růst arabského nacionalismu, který se v téže době britská vláda a armáda snažily využít ve svůj prospěch v boji proti Turkům.
Konec války
V Sykesově-Picotově dohodě uzavřené 19. května roku 1916 si Francie a Velká Británie rozdělily arabská území bývalé Osmanské říše do sfér vlivu. Bylo dohodnuto, že ve své určené sféře bude mít každá země právo zavést takovou přímou nebo nepřímou správu nebo kontrolu, jakou si bude přát a jakou bude považovat za vhodné dohodnout s arabským státem nebo Konfederací arabských států. Podle Sykesovy-Picotovy dohody připadlo syrské pobřeží a velká část dnešního Libanonu Francii, Británie měla převzít přímou kontrolu nad střední a jižní Mezopotámií, v okolí provincií Bagdád a Basra.
Palestina by měla mezinárodní správu, protože o tuto oblast měly zájem i další křesťanské mocnosti, jmenovitě Rusko. Zbytek dotčeného území, obrovská oblast zahrnující dnešní Sýrii, Mosul v severním Iráku a Jordánsko, by měl na severu pod francouzským dohledem místní arabské náčelníky a na jihu pod britským. Británie a Francie by si rovněž zachovaly volný průchod a obchod v zóně vlivu druhé strany. Po konci války v roce 1918 a následném rozpadu Osmanské říše smlouva efektivně rozdělila tamější území. Mandátní dohledy Francie a Británie nad částmi vymezeného období trvaly až do roku 1946 a 1948.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
