Svou oběť opil v hospodě kořalkou: Loupežník Josef Čapek byl posledním veřejně popraveným zločincem v Brně – G.cz
Vyhledávání

Svou oběť opil v hospodě kořalkou: Loupežník Josef Čapek byl posledním veřejně popraveným zločincem v Brně

Zdroj: Pixabay - public domain

V Brně sice není metro, nejlepší pivo a ani tam nesídlí prezident, zato se tam ale do roku 1866 veřejně popravovalo. Před 155 lety byl v brněnské Údolní ulici na tzv. „Cimplu“ popraven loupežný vrah Josef Čapek, otec tří dětí, jenž před svou smrtí požádal v rámci svého posledního přání o kávu, víno a fajfku. Dopřáno mu bylo vše, o co požádal, včetně šibenice. Poprava se ale od těch již proběhlých odlišovala. Byla poslední oficiální veřejnou popravou v Brně a nepřišel při ní o život pouze odsouzenec.

Jan Fiedler
Jan Fiedler 31.1.2021, 15:49

Delikvent Josef Čapek

Tresty smrti již v dnešní době rozhodně nejsou standardem. Sice se v několika koutech světa stále využívají a jsou považovány za trest nejvyšší, nicméně v Evropě je již „definitivní“ trest minulostí. Snad jen s výjimkou Běloruska.

Dříve se však jednalo o běžný jev; popravovalo se všude na světě. Na šibeniční vrch či katův špalek se dostali loupežníci, zloději, vlastizrádci, a především vrazi. Poprava loupežníka Josefa Čapka ze dne 31. ledna roku 1866 je speciální tím, že se jednalo o poslední veřejnou brněnskou popravu. A nezemřel při ní jen odsouzený Josef Čapek.

Abychom předešli nedorozumění, musíme si urovnat, kdo byl vlastně tím odsouzeným zločincem. Malíř Josef Čapek, bratr Karla Čapka, rozhodně nebyl loupežníkem a rozhodně nebyl popraven v Brně. Autor Pejska a kočičky se narodil až v roce 1887, tedy necelých 21 let po uskutečnění zmiňované popravy.

Odsouzeným byl Josef Čapek, psán též Czappek, jenž se narodil 4. října roku 1833 v Olešnici. Josef Čapek údajně vlastnil řeznickou živnost, která ovšem zkrachovala, načež opustil svou ženu s dítětem a odcestoval do Vídně, kde si našel partnerku novou. I tu však po čase opustil a bez zaměstnání se toulal až do 2. prosince roku 1864. Čapek nebyl loupežníkem v pravém slova smyslu, spíše se jednalo o spontánního loupežného vraha.

Vražda po moravsku

Dvaačtyřicetiletý Čapek byl již otcem tří dětí, když se v roce 1864 dopustil hned několika těžkých zločinů. V prosinci toho roku se vracel s novým domovským listem z Kunštátu, když spatřil před hospodou v Boskovicích vůz. Vozka Tomáš Chládek se v hospodě zastavil, pravděpodobně aby u piva načerpal energii na cestu. Čapek se k Chládkovi připojil a do piva mu tajně přimíchával kořalku. Oba společně popojeli načerpávat energii do další hospody. Zde bylo na programu další pivo a pálenka.

Pod vlivem alkoholu se Čapkovi v hlavě zrodil nápad zavraždit vozku Tomáše Chládka. Poté, co čin spontánně vykonal, vhodil Chládkovu mrtvolu do řeky. Následně ukradl povoz s kukuřicí a celý náklad prodal. Vzhledem k tomu, že se nejednalo o úkladnou vraždu, ale spíše o nešťastně hloupý nápad opilého muže, byl Josef Čapek brzy dopaden a odsouzen k trestu smrti.

Poslední veřejná poprava v Brně

Rozsudek nejprve vynesl 9. října roku 1865 zemský soud v Brně. 29. ledna roku 1866 pak bylo oznámeno rozhodnutí nejvyššího soudního dvora, čímž byl rozsudek smrti stvrzen. Josef Čapek si svůj rozsudek vyslechl s klidem, smířený se svým osudem. Po skončení soudu mu byla poskytnuta duchovní útěcha a splněno „poslední přání“. Delikvent Čapek si přál dostat kávu, víno a fajfku s tabákem, což mu bylo splněno.

Samotná veřejná poprava ale začala až dva dny po vynesení konečného rozsudku, tedy 31.1. Eskortu odsouzeného zajišťoval dvanáctý batalion polních myslivců, který dohlížel na uzavřený vůz s Josefem Čapkem. Popraviště se nacházelo v dnešní ulici Údolní, konkrétně na náměstí Míru, jež leží na Kraví hoře. Dříve se tomuto místu říkalo Cimpl. Zde byl Čapek předán do rukou kata Josefa Seyfrieda, který se ho ujal a před zrakem davu jej na šibenici veřejně oběsil.

Popravy byly v 19. století u veřejnosti v podstatě „oblíbenou“ záležitostí, k samotnému aktu se vždy přihrnuly davy lidí. Tehdy v roce 1866 to ovšem zašlo tak daleko, že během popravy spadl v důsledku obrovského mačkajícího se davu z návrší jeden z přítomných „diváků“. V Moravské orlici, tehdejším deníku, bylo uvedeno následovné: „Po celý den putovaly davy lidstva na místo ohyzdného divadla. Při popravě, jak se nám praví, zabil se jistý člověk divák, spadnuv s návrší.“Od té doby se rozsudky smrti vykonávaly v prostorách trestnice na Cejlu. Za určitých stanovených podmínek měla veřejnost přístup i na ně, ovšem v mnohem menší míře.

Veřejné popravy ve 20. století

Do té doby běžné veřejné popravy se tak staly minoritním jevem. Od brněnského incidentu se začalo ve většině případů popravovat v útrobách věznic a trestnic. V rámci Brna se tedy opravdu jednalo o poslední naprosto veřejnou popravu.

Posledním odsouzeným delikventem na území Česka, jenž byl následně i veřejně popraven, byl lupič a vrah Josef Janeček. Ten byl v Plzni oběšen katem Janem Pipergerem v září roku 1871. Jednalo se o poslední veřejnou popravu na našem území v rámci habsburské monarchie. Veřejné popravy se v určité podobě reinkarnovaly po konci druhé světové války, kdy byli trestem smrti veřejně popraveni nacističtí zločinci, včetně Josefa Pfitznera či K. H. Franka.

Podobné články

Doporučujeme

Další články