Lidové noviny otevřely koncem loňského roku debatu o problému, který v duchu řeším už spoustu let. Představte si několik následujících prostředí:

1. Restaurace, kavárna, čajovna

Chcete si dát v klidu oběd, máte důležité jednání, schůzku nebo se prostě chcete jen na chvíli zastavit a relaxovat. Podnik veřejného stravování se s vámi ale rozhodla sdílet i mladá matka, nebo ještě hůř matky. Své malé děti buď nezvládají, nebo jim je jejich chování jedno. Dítě chvíli sedí u stolu, ale samozřejmě se nudí a nebaví ho to. A tak začne testovat, co si může dovolit (a vzhledem k nezájmu matky si toho může dovolit hodně). My v restauraci takhle řvát, vyvedou nás. Tohohle parchanta tam nechají. Proboha, proč?! (www.parentdish.co.uk) Klidné místo se postupně mění v arénu, kam právě vypustili rozzuřenou gorilu. Křik, řev, jek, pobíhání, okopávání dveří, strhávání ubrusu, obtěžování cizích lidí… Matka dítě v lepším případě okřikuje (což vás ale jen dál ruší), v horším si ho nevšímá. Říká se tomu “přirozená výchova bez hranic” a mezi ultraliberálními sluníčkářskými matkami je to dnes módní. Dítě si tak může dělat, cokoli ho napadne. Prostě NEvýchova ve stylu: “Řveš jako na lesy? Zlobíš? Řvi si a zlob, dokud tě to baví. Díky absenci hranic z tebe vyroste svobodná a nezávislá osobnost!” (No nevyroste, ale ty matky si to myslí. Netuší, že z jejich dítěte vyroste tak akorát egocentrický sobec, který si myslí, že je tu celý svět jen pro uspokojování jeho potřeb.)

Lidovky popisují děsivé situace, kdy se některé zvlášť nesoudné matky nerozpakují v restauraci přebalovat dítě. Vychutnáváte si T-bone steak v provedení rare s omáčkou z čerstvých lišek, když v tom ucítíte smrad hoven… Lidovky citují i případ podnikatele z Mladé Boleslavi, který si dal na dveře restaurace nápis “Restaurace není vhodná pro děti do šesti let v doprovodu rodičů z důvodu rušení ostatních a hotelových hostů”. Tvrdě narazil: úřady to označily za diskriminaci a dali mu desetitisícovou pokutu. Viz ZDE. V normálních západních zemích se přitom běžně objevují nápisy: "Křičící děti tu nebudeme tolerovat!"

Nejděsivější to ale bývá v kavárnách a čajovnách. Matky si tam chodí “pokecat” s jinými matkami a v takovou chvíli vypínají pozornost. I ony si od svého potomka chtějí na chvíli odpočinout a navzájem si sdělit, co zajímavého se dočetly na Mimibazaru. Jenže právě kavárny a čajovny jsou místa klidu a pohody. Nejsou to dětské koutky. Ječící a pobíhající fakani je změní ve válečnou zónu a vaše čtení, přemýšlení nebo důležité jednání je v háji. Autorka článku z Lidovek zapomíná na dvě další důležitá prostředí:

2. Letadlo, autobus, vlak

Potřebujete se dopravit někam daleko. Taková cesta je skvělou příležitostí ke spánku, poslechu hudby nebo (v mém případě) psaní článků. Jenže to nejde – nedaleko od vás si bohužel sedla rodina s malými dětmi. Znuděný jek, křik a brek doplňují pobíháním po dopravním prostředku, kopáním do zadní části vašeho sedadla, hraním na schovávanou, rozléváním nápojů… Na tohle opravdu nejsme zvědaví:

Jistě jsou situace, kdy malé dítě musí cestovat někam daleko. Ale brát tříletého potomka do Thajska nebo do Karibiku? Nepozná, jestli je u jihočeského rybníka. A nebo si ho vezměte, ale zaplaťte si privátní letadlo, kde svou rozjíveností nebude obtěžovat spolucestující. Zahraniční letecké společnosti v letadlech zavádějí “zóny bez dětí”. Proč už dávno nejsou i ve vlacích a autobusech?

3. Veřejná sauna ve wellnesscentru

Místo, kde má být už z principu ticho a klid, které jsou součástí relaxace. Uvolněně ležíte na rozpálených prknech, vdechujete aroma levandule, vaše mysl se pomalu propadá do polospánku… Takhle by to mělo vypadat v ideálním světě. Ve skutečném světě ale bouchají dveře sauny a zní dětský hlahol a křik: “Jé, mamí tady je moc horko! Tady já nebudu!” Opakuje se to v minutových intervalech, protože malých nevychovaných průzkumníků jsou celé šiky. Do řady zahraničních wellnessů je zakázán vstup dětem do 14 let. Proč to nejde i u nás?

Má to řešení?

Všechna tahle tři prostředí mají jedno společné. Když v nich matku slušně upozorníte, aby potomka zklidnila, sjede vás vraždícím pohledem a řekne: “Ale to víte, vždyť je to dítě, vy jste byl přece také dítě…” A vy si připadáte jako Herodes, vrah neviňátek.

Ano, je to dítě – její. Nemám vůbec nic proti cizím dětem, pokud nenarušují mou privátní zónu. Když byli moji dva potomci malí, důsledně jsem jim stanovoval hranice: “Míšo, Davide, jsme v restauraci. Tady se neběhá ani nekřičí, tím méně pak hází příbory. Pokud se vám to nelíbí, musíme jít pryč.”

Dítě se musí vyřádit, vyběhat a vyřvat. Slouží k tomu pískoviště, les, zahrada, školka… Tam ať si vyvádí jak chce – jsou to “jeho” světy a nikoho tím neobtěžuje. Restaurace, kavármy, čajovny, letadla, vlaky nebo sauny jsou světy dospělých. Platí tam pravidla klidu a vzájemného neobtěžování. Matka, která tohle nechápe, je stejně nevychovaný a sobecký parchant, jako její řvoucí potomek. A tady se podívejte na veselou reklamu s malým zmetkem řádícím v samoobsluze:

S tím souvisí i otázka konzumace tabákových výrobků v pohostinských zařízeních: TADY máte hned 13 důvodů, proč kouření v restauracích zakázat.