Na ostrově nedaleko chilského pobřeží skoro celé devatenácté století vládla šílená sekta pod vedením někoho, kdo byl napůl evropský černokněžník a napůl zlý šaman. Zní to děsivě a šíleně... ale realita je ještě divnější a strašlivější.
Podivný ostrov
Nedaleko pobřeží Chile leží ostrov, má nějakých osm tisíc čtverečních kilometrů. Jmenuje se Chiloé a je to zvláštní, zvláštní kraj. Odříznutý i na velmi volné poměry rozsáhlého a nepřístupného kontinentu Jižní Ameriky. Dostanete se tam jenom letadlem nebo trajektem, uprostřed se ostrov zvedá až do výšky osmi set šedesáti metrů nad mořem. Pralesy, skály… jeskyně. A konstantně tam prší.
Inkové to tam neměli rádi. Domnívali se, že ostrov je místem, kde se střetávají světy, kam není dobré chodit, pokud to není bezpodmínečně nutné. Charles Darwin, který místo osobně navštívil (a dokonce si tam pojmenoval jedno zvíře – pes Darwinův) byl učarován jeho podivnou krásou. Ostatně v osmnáctém a devatenáctém století byl ostrov a místní obyvatelé v čilém kontaktu s Evropany. Zakládaly se misie, obchodní stanice a vybudovala se zcela unikátní síť kostelů, které mají natolik zajímavý vzhled, že byly zařazeny mezi památky UNESCO.
A právě tohle střetnutí kultur dalo vzniknout jedné strašlivé ostrovní legendě. Legendě, která ale na rozdíl od ostatních strašidelných historek dost možná překročila hranice mezi mýty a realitou.
Conquistador
Jmenoval se José Manuel de Moraleda y Montero a byl to španělský námořní důstojník, kartograf a objevitel. Je po něm pojmenován přírodní kanál, přičítá se mu zmapování Patagonie… skutečný dobrodruh své doby. Ale pro lidi z ostrova Chiloé má jeho jméno nepříjemně tajemnou příchuť.
Oficiální dokumenty o tom neexistují, ale tvrdí se, že se Moraleda zajímal o mystiku a magii. Aspoň tak na něj v lidové slovesnosti dodnes vzpomíná řada národů na jihozápadním pobřeží Jižní Ameriky. V roce 1786 se měl utkat v souboji nadpřirozených sil s místním šamanem, kterému se podle místních zvyků říká machi. Mořeplavec podle legendy tenkrát se ctí prohrál a jako dar vítězi věnoval šamanovi „knihu kouzel“, evropský grimoár. Moraleda nakonec hupsnul na loď a odplul, a tím by mohla tahle milá historka končit. Problém je, že šaman nebyl „machi“, ale „kalku“. Velice odlišný druh šamana.
Mapučové, místní, věřili, že kdo ovládá nadpřirozené schopnosti, je schopný léčitel, umí to s lidmi a rozumí si s přírodou, měl by se stát machi. Ale byli i nadaní jedinci, kteří své schopnosti nepoužívali v zájmu komunity, jenom pro svůj osobní prospěch. Padlí machiové. Takovým temným šamanům se říkalo kalku. A jeden takový právě získal do rukou magickou knihu ze vzdálených zemí.
Bubák
Jak přesně se tenhle konkrétní kalku jmenoval, to historie neví. Ale do povědomí lidí vstoupil jako el Brujo. Černokněžník. Strašák. Postava, kterou matky straší svoje děti, aby v noci nelezly z postele. El Brujo totiž od té chvíle terorizoval ostrov. Každý na Chiloé, Španěl nebo Mapuča, mu byl vydán na milost. Kolem šamana se vytvořil kult a počet přívrženců neustále rostl. Sekta vládla ostrovu pomocí strachu a násilí, opředena legendami o krvavých obětech a temné magii. Členové kultu vybírali výpalné, vydírali, vraždili, zastrašovali, kradli, unášeli děti...
Kdo se jim postavil, byl buď obětován wekufe, tedy démonům, nebo umřel na otravu. El Brujo měl své lidi všude, přestože nebylo jednoduché se do sekty dostat. Prameny se shodují na tom, že prvním krokem bylo omytí se v řece, a to několik nocí za sebou, abyste ze sebe smyli špínu křesťanského křtu. A finálním iniciačním rituálem bylo vzít lidský život.
Někteří historikové upozorňují na to, že hnutí si říkalo La Recta Provincia nebo Mayoria, tedy Většina, což by mohlo indikovat, že šlo v podstatě o povstání místních indiánů proti Španělům nebo potomkům bílých přistěhovalců, kteří se ostatně stali chilskou elitou. Právě folklór ostrova Chiloé se hemží podivnými odkazy na křesťanské démony, což si část historiků vykládá tak, že Mayoria schválně strašila původní Evropany tím, co je mělo děsit nejvíce. Tak například kromě Evropy je ostrov jediným místem, kde má bazilišek tradiční vzhled s kohoutí hlavou. Ale víme, že ani Mapučové neunikli hněvu Černokněžníka z Chiloé.
Neoficiálně vládla tahle okultní mafie nad ostrovem až do roku 1880. Protože v roce 1880 zasáhla federální vláda.
Svědectví
Policie prováděla masivní zátahy a zatýkala všechno, co jenom trochu podezřele dýchalo. Proto ostatně máme o působení Mayorie tolik zpráv, protože koncem devatenáctého století se konal monstrproces se zadrženými. Desítky jich museli policisté pustit, protože se jim nepodařilo prokázat spojení mezi podezřelými a kultem. Řada zadržených se ale dostala až k soudu. A mnozí z nich se přiznali ke všemu. Vraždy, zabíjení, únosy, znásilňování a temné rituály zasvěcené duchům wekufe.
Veřejnost, která se možná kdysi doslechla, že „na Chiloé straší“ najednou měla před očima důkaz, že všechny ty strašidelné historky, které si lidé vykládali u ohně, všechny do jedné, jsou pravda.
Podivné věci zazněly tenkrát při procesu. Že si noví členové museli přivazovat ještěrku k hlavě, aby je přes ni el Brujo mohl kontrolovat. Že za vyzvědače byly používány ženy vymyté ayahuascou a podobně.
Nikdy se ale nepodařilo najít tu legendární Moraledovu knihu. Víte, podle legendy má každý kalku svou jeskyni, kde schovává své nejcennější předměty. Trofeje svých obětí, peníze… magické svazky. Jedna taková jeskyně se objevila ve výpovědi nejstaršího člena sekty Mayoria. Bylo mu sedmdesát let a tvrdil, že nejenže viděl původního kalku, který sektu začal, ale byl s ním i v jeho jeskyni. Měl to být velký podzemní komplex. A uvnitř prý lidské kosti, zapečetěné bedny, magickou mísu a... jejich strážce.
Každá taková jeskyně má podle legend svého strážce. Věc, kterou krmí jenom sám kalku. Hrozivé stvoření, kterému se říká imbunče. V překladu „malý člověk“. Imbunče se vyrábí tak, že zmrzačíte dítě. Zlomíte mu pravou nohu, provlečete ji za krkem a po dobu několika měsíců nebo let postupně kroutíte novorozenci hlavou, dokud se páteř nepřizpůsobí a obličej nevisí nad zády. Podle všeho se tenhle ubožák má živit mlékem a lidským masem. Nevydrží déle než pár let a spousta dětí zemře při proměně. Takže možná šlo jenom o výpověď poblázněného starce.
A nejspíš by to tak všichni vnímali, nebýt všech těch unesených dětí. A toho, že se i k tomuhle členové sekty přiznali. Nicméně policie nikdy jeskyni ani zmrzačeného člověka nenašla a tahle část případu zůstala neobjasněna.
Pořád tam někde je
Rád bych ale upozornil na dva případy. V šedesátých letech, po ničivém zemětřesení a následné tsunami v Jižní Americe, vzal starý muž svého pětiletého vnuka, usmrtil ho, zbavil ho končetin a společně se svým přítelem zarazili trup nebohého chlapce do písku na pláži. Jako oběť bohům. A v roce 2007 musel dát starý farmář zatknout dva mladé muže, kteří ho napadli proto, že pomocí kouzel uřknul jejich otce.
Takže ano, proces sice rozbil sektu, kterou nějaký zvrhlý šaman kdysi založil a zbavil ostrov její hrůzovlády. Ale el Brujo a jeho odkaz je i po sto padesáti letech stále přítomný. Stejně jako je někde pod ostrovem možná jeskyně plná hrůzných trofejí a mezi nimi skoro tři sta let stará kniha černé magie.
Podobné články
Martin Miko
Kateřina Horáková
Doporučujeme
Jan Fiedler
