Náš hrdina se narodil 28. září 1901 v obci Volduchy v Plzeňském kraji. Narodil se do místní, vážené rodiny sedláků. Tím byl srdcem i duší, rodinný grunt mu byl vším. K demokratickým idejím jej vedl jeho otec. Cvičil v Sokolu a stal se předsedou místního Sboru dobrovolných hasičů. Od raného mládí se zajímal o politiku a život sedláků obecně, jeho výchova, školy, vše směřovalo k tomu, aby v budoucnu převzal grunt. Svému zájmu dal již ve školních letech jasný rámec a vstoupil do agrárního dorostu – mládežnické organizace, se kterou spojí v budoucnu svůj osud a stane se jejím členem. Za války jejich rodina podporovala protinacistický odboj – hlavně naturálně (potravinami) a finančně.

Poválečná léta

Po válce nastal pro pana Broje první problém. Agrární strana zmizela z nabídky politického spektra. Lépe řečeno byla tehdejší vládou zakázána – spolu s národními demokraty a stranou živnostníků. Zákaz byl oficiálně odůvodněn kolaborací zmíněných stran s protektorátní vládou. Díky historikům víme, že důvod to byl vylhaný. Nikdo však neprotestoval, protože ostatní strany byly jenom rády, že zmizel další politický konkurent. To není všechno, zákazem těchto stran u nás definitivně přestala existovat pravicová politická scéna. Jeho syn Jan Broj to pro Paměť národa popisuje takto: „(...) Když se vrátil z Prahy, tak jsme spolu chvilku diskutovali. Řekl, že ze všech čtyř stran, které byly v Národní frontě, se mu jeví jako nejlepší lidová strana. A sice z toho titulu, že nemá ve svém programu slovo socialismus nebo socialistický, na to byl alergický.“

Vzpurný sedlák

Zbylé strany začaly bojovat o agrárnické voliče, a to včetně komunistické strany. Broj nakonec vstoupil do povolené Československé strany lidové – byl přesvědčeným katolíkem, a strana měla mnohé podporovatele v selských vrstvách. Od roku 1946 byl lidoveckým poslancem za Plzeňský kraj. Zde proslul svým bojem proti komunistickým reformám zemědělství, které se již tehdy snažili soudruzi prosadit. Chránil selský stav, jedním ze základů státu pro něj byli právě rolníci. V květnu téhož roku prohlásil „Každý by měl být pánem na své půdě“, což je samozřejmě v absolutním rozporu s komunistickou ideou. Pro soudruhy byli lidé jako Stanislav Broj kulackými pány a často proti nim útočili ve své propagandě. Kritizuje také rozdělování majetku komunisty – řada lidí se stala soudruhy takřka přes noc a byl jim svěřen majetek, který získal stát (zabavením kolaborantům, nacistům), ti jej následně rozkrádali (rozprodávali). Také kritizoval, že řada členů KSČ jsou „buržousti“, a přesto dostávají lístky na chléb zdarma.

mohlo by vás zajímat

Karel Vaš, soudce kat: Na frontě znásilňoval, poté podepisoval rozsudky smrti

Po roce 1948

Broj se stal neobyčejně populárním, cestoval po celém státě a přednášel o důležitosti soukromého zemědělství. Komunisté na něj zatím nemohli, až do května 1948 se na něj vztahovala poslanecká imunita. Paradoxně zůstal v parlamentu i po komunistickém převratu. Ovšem hned po převratu začaly vznikat tzv. akční výbory. Jeden vznikl také v parlamentu – ti poslanci, kteří nedostali důvěru výboru, byli posláni do zadních lavic (vyloučení člověka z té které instituce se nazývalo v té době „vyakčnění“). Již před únorem 1948 je několikrát přemlouván a nabádán, aby republiku opustil a v politické práci pokračoval v exilu, vždy však odpovídal, že jeho místo je tady. Jak také jinak, jako správný sedlák se nevzdal svého gruntu. Byl zatčen již 23. března 1948, ale museli jej kvůli politické imunitě ihned propustit. Ta však netrvala dlouho. Končila mu 5. června téhož roku s jeho poslaneckým mandátem, hned o tři dny později pro něj přišla StB. Tak rychle, jak byl zatčen, tak byl odsouzen – dostal 5 let těžkého žaláře za „protistátní výroky“ (v prosinci 1948). Za dva roky je však obviněn z přípravy vězeňské vzpoury na Borech, historici se domnívají, že vzpoura skutečně nehrozila a vše byl jen komunistický konstrukt. Dne 23. května 1950 byl pan Broj oběšen. Jeho syn Jan Broj na něj a celou dobu velice dojemně vzpomíná v nahrávce pro Paměť národa. Pan Broj byl také u toho, když byl oběšen Heliodor Píka, resp. byl ve stejném vězení. Byl zde dozorce Čeněk Petelík, který byl také demokrat a k vězňům byl hodný a pomáhal jim. V dokumentech StB jsou vzpomínky Broje na to, jak se Petelík, který byl přítomen na Píkově popravě, vyjadřuje pochvalně o právě popraveném generálovi. Také říká, že po něm na cele smrti zbyla otevřená kniha Zlatá Praha a nedopalek, pan Broj projevil přání ponechat si nedopalek cigarety na památku. Dozorce mu tedy vyhověl. Právě proti takovým dozorcům jako byl Petelík byl proces s údajnými zosnovateli vzpoury namířen. Stanislav Broj stejně jako Heliodor Píka kráčel na popravu s klidem v srdci.

ZDROJE:

rozhlas.cz, wikipedia, pametnaroda.cz, ct24