Stalin zemřel před sedmdesáti lety, ale dokument Státní pohřeb teprve teď ukazuje řadu nikdy neviděných záběrů, které událost dokreslují. Plačící lidé, řečníci soudruzi, spousta ocele a betonu. Skoro jako by se pohřeb stal mikrokosmem celého Sovětského svazu.
Rusko zůstane Rusko
V Německu žijící ruský dokumentarista Sergej Loznica vytvořil dokument Státní pohřeb, který se zabývá posledním rozloučením Sovětského svazu se Stalinem, jedním z největších a nejhorších diktátorů dvacátého století… možná vůbec. Kromě narativu a faktů, které jsou do dokumentu nacpány, je ale zajímavý ještě jednou věcí. A sice tím, že obsahuje velkou spoustu dosud neviděných a archivovaných materiálů natočených přímo v roce 1953 během Stalinova pohřbu.
Loznica prezentuje událost, kterou tehdy noviny Pravda popsaly slovy Velké loučení, jako ohromný spektákl, ve kterém vrcholí desetiletí budovaný kult Stalinovy osobnosti. Taky ale vnímá samotný kult osobností jako blud vyvolaný dekádami teroru ze strany totalitní byrokratické mašinérie, pod kterou Rusové tenkrát žili.
Schválně říkáme tenkrát, protože dnes už žijí pod úplně jinou totalitní mašinérií.
Současné Rusko má mimochodem právě ke Stalinovi a své sovětské minulosti podivný vztah, kvůli kterému nejsou schopní brutální minulost svých někdejších vůdců ani oslavovat, ani plně odmítnout. Ruské děti se o Stalinovi učí, že byl přísný a tvrdý a měl své chyby (kupodivu), ale doba to vyžadovala.
Takže se nemůžete divit, když trochu srandovně vyskakují do stropu kvůli maršálově soše.
Stalinova smrt
Josif Vissarionovič Stalin zemřel 5. března 1953 a o jeho smrti kolují hotové legendy. Problém je, že stejně jako jeho život, i jeho smrt je kompletně opředená kompletní sítí lží, polopravd, legend a propagandy. Něco málo se nám podařilo zjistit, když v devadesátých letech Kreml otevřel své archivy… a pak je zase po pár letech zavřel, když nastoupil k moci Putin. Ach, pamatujete na těch pár let, kdy to vypadalo, že by z Ruska jednou mohla být normální země?
Nu, o Stalinově smrti se například říká, že bodyguardi přes podezřelé ticho v diktátorově ložnici odmítali po řadu hodin vstoupit, protože se báli o svůj život. Traduje se, že sovětští pohlaváři málem uklouzli na louži Stalinovy moči na podlaze. Všechny tyhle legendy dává dohromady groteskní komedie Ztratili jsme Stalina. Mimochodem, pokud jste ji neviděli, měli byste.
Není to tak depresivní jako patnáct tisíc lidí plačících na Rudém náměstí v kolektivní verzi Stockholmského syndromu.
Podobné články
Martin Miko
Arian EbrahimiDoporučujeme
