Srpnový puč roku 1991 se na poslední chvíli pokusil zachránit SSSR. Ztroskotal za pouhé tři dny – G.cz
Vyhledávání

Srpnový puč roku 1991 se na poslední chvíli pokusil zachránit SSSR. Ztroskotal za pouhé tři dny

+ DALŠÍ 2 FOTKY + DALŠÍ 3 FOTKY

Chtěli na poslední chvíli zachránit Sovětský svaz, nakonec urychlili jeho rozpad. Srpnový puč roku 1991 byl poslední zoufalým pokusem konzervativních sovětských komunistů na zvrácení liberálních reforem Michaila Gorbačova. Nulová podpora veřejnosti a tvrdá opozice ambiciózního Borise Jelcina nakonec vedla ke kolapsu převratu…

Arian Ebrahimi
Arian Ebrahimi 8.7.2020, 14:11

Sovět tvrdý chleba má

Na počátku 90. let se kdysi mocné a obávané Sovětské impérium nacházelo ve velice komplikované situaci. Byť se na jedné straně země pomalu otevírala světu a do té doby utlačovaný sovětský lid poprvé v historii pocítil příchod svobody, z ekonomického i mocenského hlediska se země nacházela na pokraji kolapsu. Sovětské hospodářství zoufale nedokázalo uspokojit ani ty nejzákladnější potřeby obyvatelstva (slavné fronty na chleba i toaletní papír nemusíme připomínat) a občané svazových republik stále více volali po nezávislosti na Sovětském svazu.

Reformy Michaila Gorbačova, který chtěl z největšího vězení občanů na světě udělat moderní demokratický stát, byť stále pod sovětským vedením, se staly hlavním terčem kritiky konzervativního křídla komunistické strany. I když se Gorbačovovi podařilo na čas odvrátit hrozbu rozpadu státu, když dohodl s předáky ostatních sovětských republik vznik nového, volnějšího uspořádání země, konzervativcům to nestačilo. A tak přišli tito rudí muži s jednoduchým plánem – prostě Gorbačova odstavíme od moci a hezky se vrátíme k osvědčené vládě tvrdé ruky.

18. srpna 1991, dva dny před plánovaným podpisem nové smlouvy o uspořádání Sovětského svazu, se proto skupina stoupenců tvrdého a nekompromisního marxismu vedená viceprezidentem Gennadijem Janajevem, ministrem obrany Dmitrijem Jazovem a šéfem KGB Vladimirem Krjučkovem vydala na Krym za prezidentem Gorbačovem a rázně mu vysvětlila, že přebírá moc ve státě. Gorbačov dostal na výběr – buď předá moc Janajevovi, nebo zůstane zamčený na své krymské chatě. Gorbačov okamžitě odmítl, a tak strávil následujících pár dní v domácím vězení.

Třídenní puč neměl šanci na úspěch

Mezitím se skupina pučistů přesunula do Moskvy, kde oznámila šokovanému sovětskému lidu, že Gorbačov je nemocen, a tak dochází k převzetí moci samozvaným Státním výborem pro výjimečný stav. Pokus o uchopení moci a poslední zoufalou snahu zachránit Sovětský svaz před rozpadem ale okamžitě narazil na tvrdý a neočekávaný odpor obyvatelstva, které vyšlo do ulic demonstrovat na podporu legitimní sovětské vlády. Jelikož byl Gorbačov izolován na Krymu, postavil se do čela hnutí odporu ruský prezident Boris Jelcin, který památně vystoupil na tank před budovou parlamentu a plamenně burcoval jak lid, tak i příslušníky ozbrojených sil, aby se postavili pučistům na odpor.

Pokus o obsazení parlamentu elitní jednotkou KGB však selhal v momentě, kdy se vojáci přidali na stranu demonstrantů. Tvrdé odsouzení pučistů ze strany světového společenství, které navíc umocnilo vystoupení amerického prezidenta George H. W. Bushe, spolu s nulovou podporou obyvatelstva nakonec vedlo ke krachu celého převratu během pouhých tří dnů. 22. srpna 1991 se Gorbačov dostal ze svého domácího vedení a sovětská krize skončila. Srpnový puč ale ještě urychlil demokratizační a především separatistické tendence svazových republik a byť se Gorbačovovi podařilo vrátit se do vedení státu, jeho moc byla výrazně oslabena ve prospěch Borise Jelcina. Čtyři měsíce od neúspěšného puče již Sovětský svaz neexistoval. Ti, kteří se jej pokusili zoufale zachránit, tak nakonec jen urychlili rozpad nejmocnějšího komunistického státu na světě.

Podobné články

Doporučujeme

Další články