Bylo 4. května 2004, těsně před polednem. Na parkovišti před pekařstvím v kanadském Winnipegu zastavilo auto. Ničím se nelišilo od vozů desítek zákazníků. Jeho řidič si ale nepřijel pro čerstvé bagety – k hlavě si přiložil brokovnici a stiskl spoušť. Za příčinu smrti lékaři později označili střelnou ránu. Davida Reimera ale ve skutečnosti nezabily broky. Zavraždil ho jeden z nejzrůdnějších experimentů v dějinách pseudovědy. David Reimer – foto pořízené nedlouho před tím, než ve svých 38 letech spáchal sebevraždu      (FOTO: Rex Features) ‚Pokusné morče' se narodilo jako jedno z dvojčat (s bratrem Brianem) v srpnu 1965. Tehdy se ale ještě nejmenovalo David – bylo pokřtěno jako Bruce. Když bylo oběma hochům sedm měsíců, lékaři u nich diagnostikovali celkem banální problém: zúženou předkožku penisu (tzv. fimózu), která způsobuje bolestivé močení a v dospělosti potíže při pohlavním styku. Rodiče je proto odvezli do nemocnice na jednoduchý chirurgický zákrok. Lékař při něm ale místo skalpelu použil tzv. kauterizační jehlu. Tento nástroj ‚přebytečnou' tkáň spálí elektrickým výbojem, což má výhodu v tom, že rána nekrvácí. V Bruceho případě ale bohužel došlo k technické závadě. „Náhle jsem zaslechl podivné zasyčení a ucítil zápach, jako když se pálí steak," řekl později jeden z lékařů. Bruceho penis při nepovedeném zákroku téměř shořel. Zčernal, odumřel a po pár dnech se zcela rozpadl. Štěstí rodiny Reimerových se změnilo v noční můru. Navštívili řadu lékařů, ale chirurgická rekonstrukce pohlavních orgánů byla tehdy teprve v počátcích. Nebyla žádná šance, že z Bruce ještě někdy bude normální muž. O pár měsíců později ale Reimerovi v jakési televizní show spatřili Johna Moneyho. Vlivný a známý sexuolog z Univerzity Johna Hopkinse v Baltimoru tam rozvíjel svou genderovou teorii. Dr. John Money (1921 - 2006) (FOTO: commons.wikimedia.org) Vycházel v ní z představy, že naše pohlavní role nejsou dány biologicky, ale že se je ‚učíme'. Tvrdil, že při narození připomínáme nepopsané listy papíru. Hoši i dívky jsou prý „psychosexuálně neutrální bytosti", ze kterých se teprve výchovou stávají muži a ženy. „Jediný biologický rozdíl mezi pohlavími je ženská schopnost rodit děti," tvrdil doktor Money. „Všechno ostatní je uměle vytvořené kulturou – je to jen naučená duševní identita." Téhle teorie se samozřejmě hned chytily feministky. Kdyby se jim totiž muže dařilo hned od narození ‚převychovávat', naše údajná ‚patriarchální nadvláda' by skončila. Všichni bychom se chovali jako ženy a na světě by prý zavládl ráj. Určuje nás výchova, nebo spíš příroda? Debata, kterou doktor Money rozpoutal, byla zdánlivě vědecká, ale ve skutečnosti šlo o čistě ideologický a mocenský spor. Jenže Raimerovi byli prostí lidé a o téhle debatě nic nevěděli. Napsali Moneymu a ptali se, co s nešťastným Brucem. „Uděláme z něho krásnou holčičku, která prožije šťastný život," řekl jim. Paní Reimerová novinářům později přiznala, že v něm viděla boha. Netušila, že není motivován snahou pomoci. Chtěl spíš získat důkaz pro svou teorii. Bruce byl pro Moneyho ideálním ‚pokusným morčetem', už proto, že měl jednovaječné dvojče. Sexuolog tak mohl srovnávat dvě ‚biologické kopie'. Stejně jako to dělal s dvojčaty nacistický ‚anděl smrti' Josef Mengele. Brenda (vpravo) se svým bratrem Brianem (vlevo) v roce 1971 (FOTO: TLC) V 60. letech už sice lékaři začínali s přeoperováváním hermafroditů a lidí narozených ‚ve špatném těle', ale Bruceho případ byl zcela odlišný. Nikdo na světě dosud nezkusil ‚předělat' zdravého muže na ženu. Dne 3. července 1967 Bruce odvezli na operační sál, ze kterého se vrátil jako Brenda. Lékaři ho vykastrovali a z kůže šourku vytvořili základ budoucích stydkých pysků. S ‚výrobou' kompletních ženských genitálií chtěl Money počkat až do puberty. ‚Bůh' pak Brendu začal postupně učit její nové pohlavní roli. Rodiče ji na jeho radu oblékli do dívčích šatů a nechali jí narůst dlouhé vlasy. K vytvoření ‚ženské sexuální identity' užíval Money podivné metody. Šestiletému dítěti třeba ukazoval fotky souložících dvojic a nutil je, aby podle nich zaujímalo ‚ženské' kopulační polohy. Později začala Brenda dostávat ženské hormony, takže jí narostla prsa. Podle doktora Moneye pokračovala proměna skvěle. Brenda prý úspěšně přijala ženskou roli a zvlášť pyšná byla na své „krásné princeznovské vlásky". „Tento přelomový případ dává silné argumenty bojovníkům za osvobození žen," řekl Money časopisu Time. „Ukazuje, že tradiční vzorce mužského a ženského chování mohou být změněny." V knize z roku 1972 Money označil Brendu (jejíž jméno změnil na Joan) za jednoznačný důkaz, že genderová teorie platí. „Pokud chlapci řeknete, že je dívka, a budete ho vychovávat jako dívku, začne se také jako dívka chovat," tvrdil.  

Experiment zadrhává, šaty hoří

‚Bůh' ale všem tajil, že se experiment začal hned od začátku silně komplikovat. Dvouletá Brenda ze sebe s křikem strhala růžové dívčí šatičky. Odmítala si hrát s panenkami a s bratrem Brianem se místo toho prala o autíčka. Když jí rodiče dali dětský šicí stroj, ani se ho nedotkla. Jednoho dne ale vzala otci šroubovák a kompletně ho rozmontovala, aby zjistila, co je uvnitř. Ve školce prohlásila, že až bude velká, nechce se prý stát učitelkou ani tanečnicí, ale popelářem. Když nastoupila do školy, začala mít vážné problémy s ‚nedívčím' chováním. Místo hraní se spolužačkami se účastnila pěstních zápasů. Její agresivita zesílila poté, co ji děti jednou přistihly, jak čurá vestoje. Brenda se kvůli tomu ‚stal' terčem posměchu. Říkali jí ‚Zrůda' a ‚To'... Když Brenda přišla do puberty, zjistila, že se jí nelíbí kluci, ale holky. Spolužáci na ni proto pokřikovali, že je lesba. Později vzpomínala na podivný pocit, že s ní něco není v pořádku. Zesílil poté, co začala mutovat, rozšířila se jí ramena a narostly svaly – a to přesto, že neměla varlata. Doktor Money na to ale nebral žádný ohled. Brendinu proměnu v ženu chtěl dokončit za každou cenu. Přemlouval ji, že už přišel čas nechat si udělat pochvu. Tlačil na ni tak, že se třikrát pokusila o sebevraždu. Brendin otec viděl, že to už takhle nejde dál. Když jí bylo čtrnáct, vzal ji do cukrárny a řekl jí pravdu. Brenda pak v prvním rozčilení vyházela ze skříně všechny své dívčí šaty, polila je benzinem a zapálila. Rychle se ale uklidnila. „Obrovsky se mi ulevilo," vzpomínala později už jako David Reimer. „Najednou to všechno začalo dávat smysl. Pochopil jsem, proč jsem se cítil tak, jak jsem se cítil. Nebyl jsem tedy blázen!" Během pár hodin se Brenda rozhodla stát znovu mužem. Jméno David si vybrala podle biblického přemožitele obra Goliáše. David si ostříhal vlasy, ženské hormony nahradil polykáním testosteronu a nechal si chirurgicky odstranit prsa. Protože plastická chirurgie od doby jeho zohavení pokročila, lékaři mu postupně vymodelovali penis, se kterým byl dokonce schopen pohlavního styku. V roce 1990 se oženil a adoptoval tři děti. Novomanželé David a Jane, 1990 (FOTO: TLC) V roce 1997 popsal Davidův tragický případ psychiatr Milton Diamond. ‚Bůh' ale nikdy neuznal, že se mýlil. Prohlásil, že za selháním Brendiny ‚převýchovy' v ženu stojí spiknutí antifeministů. Každý, kdo tvrdí, že naše pohlavní role jsou zakotveny biologicky, a ne kulturně, chce prý ženám vnutit jejich tradiční podřízené postavení v posteli a v kuchyni. Money tím pošlapal základ vědecké metody – odmítl přiznat, že jeho bizarní a krutý pokus genderovou teorii jednoznačně vyvrátil. V roce 2000 se David Reimer rozhodl vystoupit z anonymity a s novinářem Johnem Colapintem napsal knihu. Minulost ho ale bohužel stále pronásledovala. Trpěl nočními můrami, výbuchy agresivity a pocitem, že nikam nepatří. Jeho rodina se rozpadla, otec začal pít, bratr Brian psychicky onemocněl a na jaře 2002 se otrávil léky proti depresím. David si vyčítal, že jeho smrt zavinil on. Svou ženskou minulost označoval za „nesnesitelná muka" a stěžoval si, že mu doktor Money vymyl mozek. „To, co udělal mému tělu, bylo jen zlomkem hrůz, které udělal mé duši," řekl. Když nakonec v osmatřiceti letech sáhl po brokovnici, jeho matka prohlásila: „Nebýt doktora Moneyho a jeho příšerného experimentu, můj syn by žil." David Reimer ale nezemřel zbytečně. Dokázal, že feminismus je nesmysl a tzv. genderová studia jsou pseudověda. To, kým jsme, je dáno biologicky už dávno před naším narozením, a nedá se to změnit. Psychiatr Milton Diamond ho právem označil za hrdinu: „I když David ztratil penis, stejně zůstal chlapem." (Český překlad knihy Johna Colapinta o Davidu Reimerovi vyšel v roce 2001 pod názvem Jak jej příroda stvořila – o chlapci, kterého vychovávali jako děvče v nakladatelství Triton.)   Dá se podle něčeho poznat, jak velký má kdo penis, aniž byste ho museli svlékat? Co třeba podle velikosti bot nebo délky nosu? Dozvíte se ZDE. Pokud nemáte žádný penis, pořiďte si aspoň pořádný nůž. TADY uvidíte, jak se takový nůž rodí ve 12 krocích. A jestli žádný nůž nechcete, kupte si aspoň sirky a rozdělejte oheň. Kde je to povolené? Vlastně nikde. A zároveň skoro všude, když víte, jak na to. Dozvíte se TADY.