Pánové, bojíte se víc nezaměstnanosti, nebo práce pod bičem otrokářky?
Jelikož v pondělí smrdí práce nejvíce, není od věci lehce se namotivovat. Třeba připomenutím faktu, že bez práce nejsou koláče, nové šaty ani boty, a co by za ni naše prapraprapředkyně daly...
Fakt, že si dnes ženy mohou na ulici zapálit cigaretu, posadit se do kavárny bez doprovodu, žít samostatně, volit a hlavně pracovat v oboru, ve kterém chtějí, je v podstatě malým zázrakem.
Participovat na politické nebo náboženské moci směli po celé genarace výhradně muži, pomineme-li výjimky jakou byla třeba rafinovaná a ctižádostivá Kleopatra VII., která dokázala dost výrazně zamíchat dějinami pozdní egyptské antiky.
První masovější protesty žen za jejich práva se objevují až v 19. století, kdy americké a britské sufražetky a feministky začínají klestit cestu zbytku světa.
Teplo domácího krbu
Na první pohled to vypadá jako ilustrace zobrazující poměrně běžné viktoriánské setkání. Snímek, který byl uveřejněn roku 1908 v politickém magazínu Puck, má však varovat před svobodnou ženou budoucnosti. Módně oblečené ženy kouří doutníky, pijí, holdují hazardním hrám a ignorují vlastní děti!
fem_2.jpg
Vyřiďte tátovi, ať mě doma dneska nečeká a ohřejte si pizzu v mikrovlnce! (Foto: Puck Magazine)
Láskyplná náruč
Volební práva dostávaly ženy v průběhu let 1893 až 1979. Jako první jej v praxi zavedly roku 1902 Nový Zéland a Austrálie a následovaly severské země. Po první světové válce došlo k přidělení práv i v dalších zemích, včetně Československa. Ženy ve Francii, Itálii či Maďarsku se dočkaly až v roce 1945. Poslední evropskou zemí, která dala ženám volební práva, bylo Švýcarsko, a to roku1975.
Mezi léty 1890 a 1900 byly po celých Spojených Státech i v Británii rozesílány varovné pohlednice, které měly světu barvitě znázorňovat, že nastane všeobecná záhuba, pokud bude ženám umožněna rovnoprávnost.
fem_4.jpg
Sufražetky mučí policistu, který se jim pouze snažil pomáhat (a chránit). (Foto: www.messynessychic.com)
Pochopení a potěšení
Pro narůstající práva žen bylo zásadní jejich zařazení do pracovního procesu. Jejich tradiční zaměření nezměnila ani tak průmyslová revoluce jako spíše válečné konflikty 20. století. Do té doby bylo jejich zaměstnání jen velice nízké, tedy všeobecně považované za společensky naprosto bezváznamné. Kromě posluhovaček a žen v domácnosti pracovala jen hrstka svobodných žen v továrnách a administrativě, přičemž výplata byla posílána jejich rodině. Až během první a druhé světové války, kdy byla většina mužů na frontě, se o průmyslovou i jinou výrobu musely postarat ony. A dařilo se. Ve Spojených státech dokonce hrály ženy místo mužů baseballovou ligu!
Po druhé světové válce se sice muži vrátili ke svým profesím, ale dosavadní tradiční společenské schéma bylo již nenávratně narušeno.
A co dnešní „sufražetky“? Jsou živým důkazem toho, že všeho moc škodí? Aneb 10 důvodů, proč si nic nezačínat se studentkou genderových studií.
Podobné články
Martin Miko
Jana MrákotováDoporučujeme
Jan Fiedler
