Muž, který poslal do Československa tanky a Sovětskému svazu vládl po Stalinovi nejdéle, byl poslední roky svého života v podstatě uměle udržován naživu. Leonid Brežněv nakonec zemřel 10. listopadu 1982 následkem infarktu. Pečlivě naplánovaný státní pohřeb ale nedopadl tak úplně podle představ…
Funkční období končilo v Moskvě až smrtí
Sovětský svaz byl sice formálně republikou, ale funkční období jeho vládců připomínala spíše jakousi volenou monarchii. S výjimkou Georgije Malenka, jenž byl u moci jen jako dočasný náhradník za Stalina a Michaila Gorbačova, kterému se Sovětský svaz rozpadl pod rukama, setrvali všichni ostatní vládci komunistické mocnosti v úřadu až do své smrti. To je případ i Leonida Brežněva, který Říši zla (jak zemi nazval Ronald Reagan), vládl dlouhých 18 let, což bylo nejdéle s výjimkou Stalina. Zatímco první roky svého vládnutí byl Brežněv doslova neomezeným železným vládcem země, od poloviny 70. let to s jeho vládou šlo celkem z kopce.
Brežněva totiž trápilo velice špatné zdraví, kterému rozhodně nepomáhala jeho masivní obezita a těžká závislost na cigaretách. Jako by toho nebylo málo, byl Brežněv ke všemu ještě těžký alkoholik, který vlivem stresu trpěl nespavostí, takže byl ještě závislý na uspávadlech a prášcích proti bolesti. Na přelomu 70. a 80. let tak byl z kdysi tvrdého diktátora věčně unavený stařec po několika menších mrtvicích, jenž ke všemu ještě trpěl leukémií, rakovinou čelisti, bronchitidou a problémy s krevním oběhem. Slušně řečeno, Brežněvovo tělo již těžce přesluhovalo a ani jeho duševní kondice nebyla zrovna nejlepší – kdysi rozhodný vůdce neustále zapomínal a poslední roky života již opravdu nebyl schopný vládnout. Jeho podřízení se ale ze strachu o mocenský boj raději rozhodli Brežněva uměle udržovat naživu a několikrát jej lékaři prakticky museli tahat ze spárů smrti.
Brežněv propadl dnem rakve
Na podzim 1982 toho mělo ale již Brežněvovo tělo opravdu dost a 10. listopadu navzdory veškeré snaze přítomných lékařů zemřel Leonid Brežněv následkem srdeční zástavy. Jak ale bylo v Sovětském svazu zvykem, nebyla jeho smrt okamžitě oznámena veřejnosti. První náznak o tom, že se v Kremlu něco stalo, přišel ještě téhož dne, když si západní zpravodajské služby povšimly, že Brežněv nepodepsal přání angolskému prezidentovi José Eduardu dos Santosovi k angolskému dni nezávislosti. Sovětští občané pak byli překvapeni, když zničehonic došlo ke změně televizního programu a namísto očekávaného hokejového zápasu nasadila sovětská televize vzpomínkový program o druhé světové válce doprovázený hudbou Petra Iljiče Čajkovského.
Teprve v 11 hodin dopoledne druhého dne oznámil populární moderátor Igor Kirillov se slzami v očích, že milovaný vůdce zemřel. O Brežněvově smrti byl okamžitě informován americký prezident Ronald Reagan, který byl kvůli časovému posunu nucen ve 3 ráno vstát a napsat několik kondolenčních řádek, kde vyjádřil touhu pokračovat ve zlepšování americko-sovětských vztahů. V Moskvě mezitím začaly přípravy státního pohřbu, přičemž západní zpravodajci pečlivě sledovali, komu budou přípravy svěřeny – tradičně byl pohřeb svěřen budoucímu nástupci. Přestože se očekávalo, že Brežněva ve funkci nahradí Konstantin Černěnko, nakonec pohřeb organizoval Jurij Andropov, který skutečně Brežněva vystřídal. I Černěnko se dočkal – po Andropovově smrti v únoru 1984 usedl do jeho funkce nemocný Černěnko, jenž nakonec zemřel rok poté. Není divu, že sovětští občané tomuto období v dějinách přezdívají „pětiletka nádherných pohřbů“.
Samotný pohřeb pak nedopadl podle představ. Byť se jej účastnili vládci celého světa včetně Spojených států reprezentovaných viceprezidentem Georgem Bushem starším a Československem zastoupeným Gustávem Husákem i Milošem Jakešem, došlo k několika trapným situacím. Poté, co byl Brežněv uložen do rakve, propadlo jeho masivní tělo jejím spodkem, takže bylo potřeba narychlo sehnat novou rakev, tentokrát s ocelovým dnem. Kvůli tomu ale byla rakev mnohem těžší, než bylo zvykem – když pak byl Brežněv spuštěn do hrobu, nezvládli postarší nosiči udržet rovnováhu a celá rakev i s Brežněvem spadla s obrovským žuchnutím do jámy. Samotný Sovětský svaz pak jednoho ze svých největších vládců přežil jen o pouhých 9 let…
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
