Dáma a otloukánek
„Dej mi své ubohé, unavené, své schoulené masy toužící volně dýchat. ... Pošli je sem zmítané bouří a bez domova, pro ně já pozvedám pochodeň u zlatých dveří!“ To je poselství sochy Svobody, které je vyryto uvnitř jejího masivního podstavce. Jsou to slova novinářky Emmy Lazarus, která veřejnou sbírku na podstavec organizovala. Ale socha samotná, ta dáma jako taková... to je Francouzka. A jak padne v Krotitelích duchů 2, vy víte, co to znamená.
Socha byla zkonstruována a připravena na 4. července 1886, tedy na americký Den nezávislosti, a byla předána americkému velvyslanci, který ji zase nechal chuděru rozmontovat a poslat přes oceán. 17. 6. je to přesně 137 let, co tahle francouzská dáma doplula do New Yorku. Jako všichni ostatní toho času musela i ona přes imigrační centrum na Ellis Island, ale ona jediná už ho nikdy neopustila.
Není sice slušné zjišťovat, kolik žena váží, a madame Liberty váží úctyhodných dvě stě tun, ale při výšce šestačtyřiceti metrů si to může dovolit. Ten její slavný podstavec mimochodem měří dalších sedmačtyřicet, takže se nad mořem tyčí do úctyhodné výšky. Navíc ona umí svá kila... ona umí své tuny nosit, konstruoval ji Gustave Eiffel, který postavil například ještě... ? No? Správně, viadukt Garabit.
Jako spoustu svých jiných landmarků, i sochu Svobody Američané využívají hlavně k tomu, aby ji ve svých hollywoodských trhácích mohli kácet, vyhazovat do povětří a trhat na kusy. A u příležitosti jejího příjezdu do Spojených států jsme pro vás tedy vybrali ty nejlepší filmové scény, kde tento ikonický symbol naděje a skvělého života v té zemi zaslíbené vyletí do luftu, skončí jiným, obdobně nešťastným způsobem, anebo vlastně když tam prostě jen je.
Tak koukněte do galerie. Najdete tam samozřejmě legendární závěr Planety opic či Godzillu, ale třeba také Supermana IV, kde padouch jménem Nuclear Man sochu Svobody prostě zvedne a hodí ji po bezbranných Newyorčanech. Naštěstí je ale Superman zachrání. Papapapá!