Moderna po druhé světové válce
Moderní architektura nabyla popularity až po druhé světové válce, kdy se svět dostal z pomyslných okovů napětí a strachu. Došlo k uvolnění v podstatě ve všech směrech (s výjimkou střední a východní Evropy, kde došlo k uvolnění se čtyřicetiletým zpožděním až po pádu komunistických režimů), ať už se jednalo o vědu, vzdělávání nebo třeba právě umění.
Konkrétně moderní architektura je velice nepřesně definovaným pojmem, proto je také často příčinou ostrých diskuzí a sporů. Široká veřejnost se nemůže shodnout na jednotlivých charakteristických rysech a moderna je tedy v podstatě vše, co se vymaňuje z rysů jiných architektonických stylů. Někomu připadá moderní architektura nevkusná, přeplácaná, nepotřebná, nicneříkající, odporná a „zabírající místo a požírající těžce vydělané peníze“, a pro někoho je zase vysvobozením z klasické a nudné koncepční architektury, která nás obklopuje na každém kroku.
Co vás, jakožto architekta potenciální stavby ve stylu moderní architektury, vede k vytvoření něčeho takového je otázkou. Může to být pocit náhlého nutkání k vytvoření něčeho originálního a zapsání se do historie nebo jen pouhá nenávist k projektantovi a zedníkům. Postavit totiž kostel na skále, obydlí mezi čtyřmi balvany nebo křivý domek s oblými tvary opravdu není žádná legrace a dělníci se při výstavbě pořádně zapotí.
Architekti si sice nemohou dovolit takovou volnost, jakou mají například malíři se svým štětcem a plátnem (špatný tah štětcem totiž narozdíl od několika tunového betonového sloupu nikoho nezabije), ale s použitím moderních technologií se i oni mohou vyřádit. V kontextu moderní architektury se tato volnost a bujná fantazie architektů projevuje zejména v neobvyklých proporcích staveb a jejich ještě neobyklejším umístění v dané lokaci.
Nekoncepční a všudypřítomná
Ať už jste příznivcem či odpůrcem moderní architektury, s její existencí se musíte smířit. O tom, k jaké skupině se přidáte, se můžete rozhodnout s pomocí galerie, která představuje některé zástupce moderní architektury. Lze také očekávat, že staveb nesoucích se v duchu moderny bude čím dál tím více – a to je dobře. Moderní styly a prvky nám totiž (nejen) v architektuře ukazují, kam se (nejen) architektura může v budoucnu posunout, ale zároveň také to, kam by se posunout neměla. Moderna existuje a existovat bude. Jeví se sice někdy jako nevkusná a nezapadající, ale taková prostě je a musí být.