Ať už si na pekáčku lebedilo kuře či kachna, naše mámy a babči podlévaly jejich maso při přípravě nedělního oběda mnohokráte pivem. Čechami holt zlatý mok teče proudem a svým způsobem jsme na něm odkojeni. Ještě dodnes mě berou vzpomínky na mou drahou prababču, která mi po nedělní žranici dávala malou skleničku piva na slehnutí žaludku a ještě ji obohatila lžičkou cukru, aby to vnučce náhodou nepřišlo moc hořké.
Co mě ale nikdy nepřestalo fascinovat, je tzv. „plechovkové kuře“. Nepochybuju, že na tenhle recept musel stoprocentně přijít chlap. Nic sice nemůže překonat kuchařské umění ženského pokolení, ale kuře s plechovkou v choulostivých místech, to je trochu zvrácené gastroporno, které musí aspoň jednou každý vyzkoušet.
Jaké jsou výhody „naraženého“ kuřete?
Proč tohle bezpochyby musel vynalézt chlap? Je to prosté – když totiž žena pustí muže do kuchyně a nechá ho udělat nějaké obyčejné jídlo, muž ho vyrobí ‚po svém‘ a většinou přepvapivě daleko lépe, než by kdo čekal.
Chlapi totiž moc nedbají na nějakou eleganci, jako spíše na to, aby to především dobře chutnalo. Co se týče plechovkového kuřete, je to jasné – v tomhle ‚posezu‘ se vám totiž opeče ze všech stran a má tedy více křupavé kůžičky, než kdyby leželo jako obvykle v pekáčku. Což ocení každý, kdo nemá každý den po ruce dobrá gril, ale po dobrém kuřátku se jinak může utlouct.
Svým způsobem mají odpůrci „plechovkářů“ pravdu – přes vrstvy masa nemá pivo šanci se pořádně zahřát tak, aby se odpařovalo a dalo tak kuřeti svou chuť. Je to tedy mýtus.
Když jsem se snažila udělat kolem plechovkového kuřete malý výzkum, zjistila jsem, že hlavně v zámoří je tahle příprava něco jako náboženský obřad. Což se nedivím, protože výsledek vypadá famózně. Na druhou stranu jsou tu ale jeho odpůrci, kteří tvrdí, že tahle metoda je jen plýtváním dobrého piva a navíc je krapet hazardní. Jenže „plechovkáři“ navzdory všem řečem svůj názor nezměnili.
Když už budete tuhle metodu chtít vyzkoušet, musíte si opravdu dávat pozor, abyste si při procesu přípravy nějak neublížili. Ale už dost řečí, teď jsou zapotřebí činy.
Předehřejte si troubu na 215 stupňů a jde se na věc.
Co budete potřebovat: kuře,1 plechovku piva, sůl, pepř, máslo.
Kuře otřete papírovými utěrkami a poté po všech stranách i vnitřku rovnoměrně rozetřete máslo, osolte a opepřete dle své chuti. Z plechovky vypijte aspoň třetinu piva (a pro váš lepší pocit raději k otvoru udělejte další dvě díry). V této fázi mnoho lidí do piva v plechovce přidává ještě bylinky, ovšem opravdu to nemá žádný efekt.
Když máte plechovku připravenou a kuře ochucené, můžete do něj plechovku vsunout – nebojte si případně pomoct nožem či nůžkami. Plechovka má především sloužit jako podpěra, aby kuře v troubě stálo. Nohy mohou dosáhnout na plech a také sloužit jako podpěra, je-li to nutné. Na plechu musí být stoprocentně stabilní.
Plech i s kuřetem pak vložte do trouby a mělo by se péct cca 60 až 75 minut – ideálně byste si měli ověřovat teplotu pomocí ‚zabodávacího‘ teploměru, v nejtlustší části by kuře mělo mít cca 160 stupňů Celsia. Pokud se vám bude zdát, že vám kuře hnědne příliš rychle, alobalem kolem něj po 45 minutách udělejte malý stan a dopečte ho.
Až budete mít hotovo, musíte být velmi pečliví, abyste se nespálili. Vytáhněte plech, nechte aspoň 5 minut kuře i plechovku vychladnout. Nádobku z něj opatrně vytáhněte, naporcujte maso a můžete servírovat.
A jestli jste abstinenti a plechovka piva u vás nemá co dělat, nezoufejte – TADY máte recept na skvělá kuřecí křidélka buffalo.