Ačkoli hony na čarodějnice jsou dobře známou poskvrnou naší historie, lovci čarodějnic jsou spíše mytickými postavami, které známe hlavně z akčních filmů s hororovým nádechem. I přesto je existence některých z nich doložena. Lovec čarodějnic Matthew Hopkins byl vůbec tím nejúspěšnějším ze všech lovců v anglických dějinách. Během své velice krátké kariéry se mu podařilo dohnat na popraviště téměř 300 osob. Nechvalně proslul také svými mučícími metodami a testováním, díky kterému čarodějnice dokázal rozpoznat.
Lovci čarodějnic
Existovali skuteční lovci čarodějnic, nebo si je spisovatelé a filmoví tvůrci pouze vymysleli? Na tuto otázku se nedá odpovědět úplně snadno, protože lovci čarodějnic, jak je známe například ze zmíněných filmů, byli jakousi idealizovanou podobou těch skutečných. Lovili opravdové zlé čarodějnice s nadpřirozenými silami, vrhali se strmě do nebezpečí a k jejich zneškodnění využívali důvtipu a mnoha nástrojů. Potud se jedná o fikci.
Skuteční lovci čarodějnic opravdu existovali, od výše popsaných fiktivních „vzorů“ však mají na míle daleko. A to především s ohledem na to, koho vlastně lovili. Ve středověku se totiž hony na čarodějnice rozmohly takovým způsobem, že se o svůj vlastní život bál téměř každý – téměř každý totiž mohl být velice snadno obviněn (například svým nepřejícným sousedem) z čarodějnictví, především však ženy.
Lovci čarodějnic tedy lovili a mučili naprosto obyčejné a normální ženy, které se nějakým způsobem dostaly do nesnází nebo byly jednoduše někým obviněny. To je tedy ten největší a nejpodstatnější rozdíl – lovci čarodějnic z fiktivních děl byli kladnými postavami, zatímco ti skuteční nikoli. Středověký lovec čarodějnic byl totiž mnohdy naprosto standardním inkvizitorem.
Matthew Hopkins
Dnes se zaměříme na jednoho obzvláště známého. Jmenoval se Matthew Hopkins a narodil se roku 1620 v Anglii. Šlo o velice aktivního lovce čarodějnic, o čemž svědčí i jeho konečné „skóre“ – Hopkins byl zodpovědný za smrt přibližně 260 osob obviněných z čarodějnictví, což je nejvíce ze všech lovců čarodějnic v anglických dějinách. Aktivní byl především během anglické občanské války, a to zejména na území východní Anglie. On sám o sobě prohlašoval, že je generálem lovců čarodějnic, ačkoli mu pochopitelně žádný takový titul parlament nikdy neudělil.
Hopkinsova kariéra lovce čarodějnic začala v březnu roku 1644 a existuje jen velice málo informací o tom, co do tohoto osudného roku dělal. O Hopkinsovi a jeho rodině v současnosti neexistují žádné dochované důkazy, které by jednoznačně hovořily o jeho životě před rokem 1644. Údajně se narodil ve vesnici Great Wenham v Suffolku a byl čtvrtým synem ze šesti dětí. Jeho otec, James Hopkins, byl puritánským knězem a vikářem a zemřel roku 1634.
Na počátku čtyřicátých let se Matthew Hopkins přestěhoval do Manningtree v Essexu, kde se mimo jiné prosadil díky nedávno nabytému dědictví. Dříve, než se pustíme do krvavého rozboru Hopkinsovy kariéry, je potřeba zmínit i okolnosti, které tehdy na anglickém území panovaly. Na samém počátku 17. století bylo anglické i skotské království sjednoceno pod vládou Jakuba I., který krátce po nástupu na trůn obnovil trest smrti za čarodějnictví. Ten byl v dřívějších dobách zrušen. Veřejnost na tento přístup pochopitelně zareagovala – začaly se znovu množit případy nařčení sousedů z různých nezákonných činů (čarodějnictví, okultismus) a pořádaly se veřejné popravy.
Jak už bylo řečeno, Hopkins se přibližně v roce 1644 přesunul do Manningtree. Ze způsobu, jakým později prezentoval různá obvinění, důkazy a vysvětlení, se mnoho historiků domnívá, že byl studovaným právníkem, ačkoli se tato informace nedá žádným historickým pramenem jednoznačně doložit. Když k právničině přidáme ještě silně puritánskou výchovu, máme Matthewa Hopkinse, kterého už stačí jen trochu pošťouchnout, aby se z něj stal lovec čarodějnic. K tomu došlo v březnu téhož roku, když se doslechl o ženách, jež poblíž jeho domova provozují jakási „temná umění černé magie“ a „plánují se setkat s ďáblem“.
A tak se Hopkins dostal ke svému prvnímu „lovu“ čarodějnic – krom toho se k němu přidal ještě jeho kolega Stearne, který byl tím, kdo toto první obvinění vznesl. Z třiadvaceti obviněných žen zemřely čtyři ve vězení a devatenáct bylo odsouzeno a oběšeno. Následně se Hopkins se Stearnem vydali na pouť po východní Anglii – jednalo se o hrabství Suffolk, Essex, Norfolk, Cambridgeshire, Huntingdonshire, Northamptonshire a Bedfordshire. Oba zmínění o sobě tvrdili, že jsou oficiálně pověření parlamentem, aby odhalovali a stíhali čarodějnice. Za svou práci byli údajně velice dobře placeni, což bylo později označeno za hlavní Hopkinsovu motivaci, kvůli které v „oboru“ vytrval.
Některé záznamy ukazují, že si Hopkins účtoval 23 liber za město, což bylo přepočteno na 3800 dnešních liber. Matthew Hopkins posléze nechvalně proslul jako zdatný mučitel, a to vzhledem k tomu, že v Anglii bylo toho času fyzické mučení nezákonné. Hopkins tedy musel přijít s metodami, které tuto nezákonnost obejdou. Své oběti mučil například odpíráním spánku, jídla a pití, což většinou nikdo nepřežil déle než čtyři dny. Díky těmto metodám získával přiznání od „podezřelých“ velice rychle a snadno. Někdy také obžalované pořezal ruku tupým nožem a když nevykrvácela, označil ji za čarodějnici. Jednoznačným vodítkem byla pro Hopkinse tzv. ďáblova znamení, tedy jakákoli mateřská znaménka nebo větší pihy.
Jmění za smrt nevinných
Je pozoruhodné, jak efektivní Hopkins v této činnosti byl. Do „důchodu“ odešel totiž již v roce 1647 a vydal knihu „The Discovery of Witches“ – o dlouhé kariéře lovce čarodějnic se tedy hovořit nedá. Přesto se mu za tyto tři roky podařilo prosadit smrt téměř tří stovek osob a vydělat si přibližně jeden tisíc liber.
Odhaduje se, že všechny anglické čarodějnické procesy mezi začátkem 15. a koncem 18. století vedly k přibližně 500 popravám. Tudíž i za předpokladu, že by se počet popravených v důsledku Hopkinsova vyšetřování pohyboval na té nejspodnější hranici všech odhadů, byl by odpovědný za 20 % z celkového počtu za zmíněný časový horizont.
Za 14 měsíců své výpravy proti čarodějnicím poslali Hopkins a Stearne na popraviště více obviněných než všichni ostatní lovci čarodějnic v Anglii za předchozích 160 let. Matthew Hopkins zemřel na tuberkulózu 12. srpna roku 1647, krátce po svém odchodu na odpočinek. Bylo mu přibližně 27 let a byl pohřben na hřbitově kostela St. Mary v Mistley Heath.
Zdroj: Historic UK, Britannica, Wikipedia
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
