Konec války nejdřív v roce 1947, odhadovali Američani

V srpnu 1945 již bylo v Evropě dobojováno a celému světu bylo jasné, že se konec války v Tichomoří neodvratně blíží. Japonsko se ale nechtělo vzdát tak snadno – v červenci odmítla japonská vláda podmínky Spojenců dle Postupimské deklarace a bylo rozhodnuto o pokračování bojů do posledního muže. Po válce odtajněné dokumenty ukázaly, že při plánovaném vylodění v Japonsku by došlo k obrovským ztrátám na životech a i ty nejoptimističtější plány předpokládaly konec války v Japonsku nejdřív na rok 1947. Fanatický odpor Japonců zlomilo až jaderné bombardování Hirošimy a Nagasaki a naprosto zničující postup sovětské armády v Mandžusku.

Na počátku srpna 1945 se tedy v nejvyšších kruzích pomalu začalo mluvit o katastrofální situaci, ve které se Japonsko ocitlo a 13. srpna již císař Hirohito (ovlivněný zprávami o plánovaném třetí jaderném útoku) s generály otevřeně probíral kapitulaci, kterou chtěl oznámit v rádiovém projevu svému lidu – kapitulace byla následně jednohlasně schválena a ve dvě ráno již japonské ambasády v neutrálním Švédsku a Švýcarsku sdělovaly Spojencům, že japonská vláda přistupuje na podmínky kapitulace.

Většina Japonců císaři nerozuměla

Část armády, vedená některými generály v čele s majorem Kenji Hatanakou, se ale rozhodla císaři postavit na odpor, jelikož považovali kapitulaci své země za zradu a zbabělost. Zatímco císař nahrával s pomocí techniků japonského rozhlasu NHK na gramofonovou desku svůj projev národu, připravoval se vojenský převrat, který vyvrcholil útokem na Císařský palác večer 14. srpna – pučisté měli v plánu nahrávku zničit, ale naštěstí se ji podařilo císařskému personálu propašovat ven v prádelním koši pod několika kusy dámského spodního prádla.

Pučisté byli nakonec poraženi (část z nich okamžitě spáchala sebevraždu) a o den později, přesně v poledne 15. srpna 1945, Japonci poprvé v životě uslyšeli hlas svého císaře, který jim oznámil, že „válečná situace se nevyvíjí ve prospěch Japonska“ a že „.nepřítel navíc začal používat novou, nejkrutější bombu, jejíž síla může způsobit škodu, která je nevyčíslitelná a vybírá si daň v podobě mnoha nevinných životů. Pokud budeme pokračovat v boji, nevedlo by to jen ke konečnému zhroucení a zničení japonského národa, ale také k úplnému zániku lidské civilizace.“

V projevu přednahraném na gramofonovou desku císař mimo jiné nepoužil slovo kapitulace, ale oznámil, že přijímá podmínky Postupimské deklarace – navíc mluvil v klasické formální japonštině, které naprostá většina Japonců téměř nerozuměla, takže po odvysílání projevu oznámil moderátor zmateným a překvapeným Japoncům, že jejich země tímto právě kapitulovala. Podle očitých svědků se následně většina Japonců vydala do svých domovů, kde potichu přemítala nad tím, co právě slyšela. Svět se tak konečně dočkal dlouho vytouženého dne míru.

GALERIE Kapitulace Japonska

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

A tady si přečtěte o prvním Afroameričanovi, který vyhrál Wimbledon.