Neobvyklou módu přinesla druhá světová válka, když výrobce prvních nylonových punčoch na světě, americká firma DuPont, přešla na válečnou výrobu a místo nylonek začala vyrábět padáky a stany. A tak vznikly tekuté punčochy, jejichž aplikace vyžadovala neobyčejnou zručnost.
Kouzlo této „punčochové náhražky“ spočívalo v nanášení speciálního make-upu na holé nohy, jež mělo zaručit iluzi nylonových punčoch. Tato kosmetika se sice objevila na trhu už ve 20. letech, ale teprve válečná nouze z ní udělala ctnost. Vyráběly ji i takové renomované kosmetické firmy jako Max Factor nebo Helena Rubinsteinová, která si dokonce jako první otevřela v New Yorku speciální salon „Bare-Leg Bar“. Ženy si zde kupovaly nejen „tekuté punčochy“, ale rovněž se je učily „navlékat“, což nebylo úplně jednoduché.
Ty méně šikovné se při jejich aplikaci neobešly bez pomoci své kamarádky, zvláště když si měly vzadu na nohách narýsovat dokonale rovný šev.
Nejhorší věc, která se dívkám při celé téhle proceduře mohla přihodit, bylo, když se jim těsně před koncem sloupla kůže a vytvořila na nohách nepěkný pruh. To pak mnohé dámy ze samého zoufalství a vzteku ječely. Aby k takovému nedopatření nedošlo, bylo nezbytné dodržovat následující postup.
09-02tekute-puncochy.jpg
K rýsování punčochového švu dámy používaly speciální nástroj vyrobený z držadla šroubováku, cyklistické svorky na kalhoty a tužky na obočí. (Foto: www.pinterest.com)
Jeho nejdůležitější fází byla pečlivá příprava, neboť nohy musely být před nanášením make-upu dokonale hladké a oholené. V noci nebo časně zrána si je proto ženy ještě důkladně obrousily peelingem.
Samotný krém či pleťové mléko pak pečlivě a rovnoměrně roztíraly jedním směrem od stehen až po konečky prsů. Pak čekaly, než aplikace zaschne, utřely čistým hadříkem do sucha a nakonec zaprášily nohy stříbřitým pudrem pro dosažení hedvábného lesku.
V době války si však tyhle přípravky či návštěvu kosmetických salonů nemohla každá dívka či žena dovolit, a tak si místo nich barvily nohy čajem. Kupodivu to fungovalo, jen člověk nesměl zmoknout. Proto, když se schylovalo k dešti, mohli jste v té době občas vidět, jak po ulici zděšeně běží slečny a hledají, kam by se před ním schovaly.
1940s-painted-stockings.jpg
Bohaté dámy si nechávaly punčochy aplikovat ve speciálních salonech, kterým se říkalo "bosonohé bary". (Foto: www.glamourdaze.com)
Bylo to těžké, ale co by dámy pro krásu neudělaly, že? Naštěstí se po válce punčochy opět vrátily na pulty.
A u historie ještě zůstaneme, ZDE se můžete podívat na 11 momentek z historie, které dokazují, že lidé doby viktoriánské nebyli jen strnulé sochy.
Podobné články
Jan Studnička
Martin Miko
Doporučujeme
