Kolín, Salzburg, Curych, Düsseldorf, Helsinky a další evropská města zachvátila o silvestrovské noci vlna sexuálních útoků na stovky žen. Útočily organizované skupiny mužů neevropského vzezření.
„Nespojujme útoky s uprchlíky,“ varovali němečtí ministři. Policejní zprávy je rychle usvědčily z omylu. Z 31 dosud zadržených pachatelů bylo 18 žadatelů o azyl. Několik telefonů, které útočníci ženám ukradli, se navíc podle signálu podařilo lokalizovat a najít v uprchlických centrech.
Ulov si evropskou kurvu!
Hromadné sexuální útoky na ženy jsou zcela novým fenoménem, který nemá obdobu v posledních několika staletích evropských dějin. Samozřejmě, vždycky docházelo a dochází ke znásilněním, ale tady jsou nejméně dvě zásadní odlišnosti:
1. Nejde o izolované, ale kolektivní útoky. Skupiny až několika desítek mužů napadají jednotlivé ženy, které se náhodou ocitly v jejich blízkosti.
2. Z toho, co víme, je zřejmé, že jedná o klasický střet kultur. „Cizí“ muži přicházejí do Evropy ze světa, kde žena nemá žádná práva, žádnu cenu a žádné zastání – zvlášť pokud se na ulici pohybuje sama, s nezakrytou hlavou nebo dokonce v krátké sukni. Taková žena je v kultuře útočníků považována za „kurvu“. Sexuální útoky tedy probíhají zcela podle jejich norem a jsou v zásadním rozporu s normami civilizovaného Západu.
To, co se stalo, do Evropy nepatří. Stejně tak sem ale nepatří ani doporučení kolínské starostky Henriette Rekerové. Evropské ženy prý mají sexuálním útokům cizinců předcházet tím, že si od nich budou držet „odstup na délku paže“. Jinými slovy to znamená, že si o sexuální útoky samy koledují svým „provokativním“ chováním. To je samozřejmě nesmysl. V evropské kultuře jsou ženy svobodné a svéprávné bytosti. Cizinci se musejí přizpůsobit našim zvykům, ne my těm jejich.
Je jich mnoho a nepatří sem
Když do Evropy zamířily první desetitisíce imigrantů, politici říkali: „Jsou to chudáci na útěku před válkou, a bližním v nouzi musíme pomoci“. To je samozřejmě pravda, ale nikdo nedomyslel, že pomáhání má svoje hranice. V jednom biblickém příběhu Ježíš léčí nemocné, ale když už jich je příliš mnoho, řekne: „Pomozte si sami!“.
Stejně tak je první problém s imigranty jejich množství. Více než milion cizinců za rok už Evropa prostě nezvládne – a na hranicích čekají další miliony. Často přitom nejde o utečence před válkou, ale o naivní chudáky, kteří mají pocit, že na ně u nás čeká ráj. Bezpracný život, auto, dům…
Druhý problém je kulturní nekompatibilita. Pokud nědo vyrostl ve světě s jinými normami chování, těžko ho předěláme – zvlášť když sem jde s představou, že předělá on nás.
Sexuální frustranti
Třetí problém s imigranty je sexuální frustrace. Vysoké procento cizinců tvoří mladí muži, kteří zcela logicky mají vysokou potřebu sexu. Ve své domovině ji ukojit nemohou a do Evropy přicházejí s představou, že tady to bude jiné. Každá západní žena je přece na potkání svolná k čemukoli, což jim nakonec často ukazujeme i v evropských a amerických filmech. Těší se na sex, ale netuší, že v realitě je to poněkud složitější. S „našimi“ ženami neumějí komunikovat, zaujmout je ani pozvat na rande.
Nikdo z evropských politiků si tohle neuvědomil, a teď máme velký problém. Smiřme se s tím, že náš kontinent už není bezpečný, přinejmenším pro ženy. A vše nasvědčuje tomu, že bude hůř. Silvestrovské události byly jen začátkem kulturních střetů, jejichž další rozměry zatím neznáme. Začnou se po izolovaných teroristických útocích v Paříži objevovat i kolektivní útoky cizinců na křesťanské kostely? Budeme svědky davových nájezdů na supermarkety a další konzumní lákadla? A co až imigranti zjistí, že se jejich sen o bohatém a bezpracném životě nesplnil?
Uhl, Uhlová a spol.
Na přelomu loňského srpna a září se běženci začali hromadit na budapešťském nádraží Keleti, a později po výstavbě plotu i na srbsko–maďarské hrancii. V té době se do toho vložili čeští „sluníčkáři“, jak bývá označována pestrá směs levicových „hate-free“ aktivistů, politiků a novinářů.
Asi nejviditelnějšími představiteli „sluníčkářů“ je Saša Uhlová a Michal Uhl, Jakub Patočka, Jiří Dientsbier, Anna Šabatová, Jan Vrobel nebo Daniel Veselý. Říká se jim i „vítači“, protože se často fotili s transparenty „Solidaritu s uprchlíky příjímám“. Nikdo z nich si tehdy nepřipouštěl, že se záplavou imigrantů do Evropy proudí i cizorodá kultura, která je neslučitelná s našimi hodnotami.
Diskuse o imigrantech byla loni na podzim až neskutečně polarizovaná. Pokud jste se odvážili namítat, že s imigranty přicházejí i problémy, byli jste označeni div ne za vyvrhele slušné společnosti. Sdíleli jste na FB fotky, dokumentující nepořádek, který za sebou imigranti zanechávali? Hned jste byli za xenofoba a fašouna. Poštěkávající dav „vítačů“ vás prostě zahnal do kouta.
Mlčení zbabělců
Teď je na místě otázka, jestli čeští „vítači“ přijímají i spoluzodopovědnost za to, co se na Silvestra stalo. Kde jsou všechny ti mladíci a slečny s nábožným leskem v očích a s pomahačským Posláním, které dalo jejich životům konečně smysl?
Kde jsou organizátoři sbírek a řidiči aut, která vozila imigrantům krabice minerálek a igelitky rohlíků a jablek? Kde jsou novináři, kteří to všechno popisovali patetickými články? Proč se nikdo k vlně etnického sexuálního násilí proti Evropankám nikdo z nich nevyjádří?
Zaprvé je právě zkouškové období na vysokách školách, zadruhé je zima a zatřetí jsou „vítači“ prostě zbabělci.
A ještě případně zhodnoťte – mohou si ženy za znásilnění samy? A co muži?
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
