Anatolij Slivko vypadal jako úplně normální člověk, jako váš soused od vedle. Byl ženatý a se ženou měl dvě děti, zkrátka to byl muž oddaný rodině. Vedl dětský klub zvaný Chergid a za práci s dětmi byl dokonce uznávaný a oceňovaný. Zdání však klame. Pod slupkou normálnosti se ukrývalo krvelačné monstrum, které se k uspokojení svých sexuálních tužeb nezastavilo před ničím.
Pach benzínu, ohně a krve
Anatolij přišel na svět 28. prosince 1938 v ruském městě Izberbaš, které leží na pobřeží Kaspického moře. Oženil se a stal se otcem dvou dětí, ačkoliv už od puberty věděl o svých homosexuálních sklonech.
Zásadním zlomem v jeho životě, a v životě jeho budoucích obětí, byla pravděpodobně autonehoda v roce 1961, které se stal očitým svědkem. Dvaadvacetiletý Slivko se náhodou nachomýtl k tomu, jak opilý řidič vjel do davu chodců. Jeden dospívající chlapec v pionýrské uniformě na místě zemřel. Slivko se později přiznal k tomu, že jej pach benzínu a krve na asfaltu vzrušil.
Zvrácený „experiment“
Po nehodě začal mít zvrácené fantazie a touhy ubližovat mladým chlapcům. V roce 1963 poprvé zneužil své pozice v dětském klubu, kde pracoval. Klub se nacházel ve městě Něvinnomyssk ve Stavropolském kraji. Slivko se zajímal o mladé chlapce v pionýrských uniformách od 12 do 15 let, nikdy ne starší než 17 let. Snažil se s nimi navazovat blízký vztah a zasvěcoval je do svého experimentu, který spočíval v kontrolovaném bezvědomí.
Dle soudního spisu se mu od poloviny 60. let do roku 1985 podařilo přesvědčit 43 chlapců, aby se účastnili jeho sexuálních zvráceností. Jakmile byla totiž oběť v bezvědomí, svlékl ji a masturboval nad ní. Své nechutné hry také fotografoval a natáčel.
Ve 36 případech přivedl chlapce po svém uspokojení zpátky k vědomí, aniž by věděli, co se s nimi během té doby dělo. Sedm hochů však bylo během bezvědomí krutě zavražděno. Slivko polil jejich končetiny a tělo benzínem a zapálil je.
Vlk v rouše beránčím
První vraždy se Slivko dopustil 2. června 1964. U soudu tvrdil, že patnáctiletého chlapce, který byl na útěku, nezabil úmyslně, že se mu jej nepodařilo probudit z bezvědomí. Tak jeho tělo pohřbil a zničil film a fotografie, které s ním předtím pořídil.
Chlapci v okolí Něvinnomyssku mizeli dál. Například v roce 1975 byl pohřešovaný jedenáctiletý Andrej, matka dala policii cenné vodítko – a sice, že se jí syn chlubil chystaným natáčením se Slivkem. Jenomže policie se této stopě nevěnovala. Slivko vedl známý klub a byl váženým občanem. Žádné podezření na něm neulpívalo.
Jeho poslední obětí se stal 23. července 1985 třináctiletý Sergej, který před svým zmizením prozradil, že se chystá sejít s vedoucím klubu Chergid. Pojítka s tímto klubem se našla i u dalších případů zmizelých chlapců. Během podzimu 1985 bylo vyslechnuto mnoho hochů, kteří se účastnili různých aktivit pořádaných klubem. Nejdříve to vypadalo, že se zde nic nelegálního neděje, později se přišlo na to, že mnoho chlapců trpí dočasnou amnézií na dobu, kdy s nimi Slivko prováděl své „experimenty“.
V prosinci 1985 byl Anatolij Slivko ve svém domě zatčen. Byl obviněn ze sedminásobné vraždy, mnoha případů sexuálního násilí a nekrofilie. Nakonec dovedl své vyšetřovatele na místa, kde zakopal šest ze svých obětí. Kde pohřbil prvního chlapce, si už nepamatoval. Byl odsouzen k trestu nejvyššímu, na vykonání rozsudku čekal v cele smrti tři roky. Sedminásobný vrah byl popraven 16. září 1989.
A zde si přečtěte o králi sovětských kanibalů, který mohl mít na kontě přes stovku obětí.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
