Ropa je krví naší civilizace. Jen díky ní jsme mohli dosáhnout dnešního blahobytu a rozmnožit se na více než šest miliard. Na té černé mazlavé břečce jsme závislí jako feťáci na heráku. Až ale jednou tenhle "ropný mejdan" skončí, přijde drsný absťák. Marion Hubbert, geolog naftařské firmy Shell, přišel v roce 1956 s tzv. teorií ropného zlomu. Nakreslil křivku ve tvaru zvonu, která ukazuje, že se celosvětová těžba bude zvyšovat, až dosáhne maxima. Na něm se nějakou dobu udrží a pak začne pomalu klesat. Ropa nám tedy sice nedojde ze dne na den, ale pokles těžby bude přesto počátkem globální energetické katastrofy. Moderní civilizace v dnešní podobě zanikne. Nejdřív všechno prudce podraží, pak přijdou nepokoje a války. Žádná auta ani letadla, žádné umělé hmoty, žádná hnojiva, žádná elektřina ani teplo, nedostatek potravin, hladomor, radikální snížení populace... Co to bude za svět? Středověk? Noční můra z kultovního filmu Šílený Max (1979) s Melem Gibsonem?

 

Prázdná lednička?

Podle optimistů přijde ropný zlom někdy kolem roku 2020. Podle pesimistů jedeme z kopce už dnes: vrcholu Hubbertovy křivky jsme prý dosáhli v létě 2005. Začátek "sešupu" navíc urychluje hospodářský rozvoj (a tím i ropná žízeň) Indie a Číny. O to, kolik ropy ještě lidstvu zbývá, se vedou vášnivé spory. Podle dánského statistika Björna Lomborga rostou ropné zásoby rychleji než těžba. Nejsou prý totiž totožné s celkovými rezervami, ale představují jen jejich naprostý zlomek. Nová ropná pole se zkrátka vyplatí hledat až v okamžiku, kdy se ta stará blíží vyčerpání. Ropné pesimisty přirovnává Lomborg k člověku, který se doma podívá do ledničky a vyděsí se: „Panebože! Vzhledem k mým zásobám potravin umřu za tři dny hlady!" aniž by ho napadlo, že za rohem je supermarket. Ropa navíc neustále "dochází" už od doby, kdy ji lidstvo začalo využívat. Například v roce 1914 odhadovala americká Důlní kancelář, že vydrží už jen na následujících deset let. A že se ropa neustále zdražuje? Za to prý nemůže její nedostatek, ale spiknutí těžařů a obchodníků, kteří fámami o nedostatku zboží uměle šroubují ceny. Ještě víc za to ale může politická situace. Stačí, když se Američané pohádají s Íránem a ceny ropy vyletí nahoru. Teorie ropného zlomu je ale celkem logická v tom, že ropy máme k dispozici určité konečné množství. Podle učebnic je totiž ropa biogenního původu - vznikla z těl dávných živočichů a rostlin, která se postupně usazovala na mořském dně. Při poklesu do větších hloubek se z těchto usazenin za miliony let působením vysokých teplot a tlak "uvařila" směs tekutých a plynných uhlovodíků s vysokým obsahem energie. Právě proto je také ropa označována jako fosilní palivo. A až se zásoby uložené v dávných geologických dobách vyčerpají, nastane scénář Šíleného Maxe.  

Sláva termofilním bakteriím!

Takhle to vidí pesimisté   Ale co když je to všechno jinak? V roce 1951 přišel ruský geolog Nikolaj Kudrjavcev s teorií o abiogenním původu ropy, kterou pak na Západě rozpracoval americký astrofyzik Thomas Gold. Ten vydal v roce 1999 knihu Hluboká horká biosféra: mýtus fosilních paliv. Tvrdí v ní, že ropa není konečným (neobnovitelným) zdrojem. V zemském plášti jsou v hlubinách kolem tří set kilometrů obrovská ložiska uhlíku. Z těch se tvoří složitější sloučeniny (hlavně metan), které pomalu stoupají k povrchu. V hloubkách asi deseti kilometrů narazí na obrovský podzemní živý svět, o kterém většina z nás nemá ani tušení. Tamní společenství tzv. termofilních bakterií jsou přizpůsobena životu za teploty až 150 °C. Uhlíkaté látky jim slouží jako potrava, kterou přetvářejí na odpadní produkt - ropu. Právě díky nim se také v ropě nacházejí tzv. biomarkery, tedy látky živočišného původu, které vědci mylně považují za důkaz o fosilním původu ropy. Z této „horké biosféry" pak ropa putuje do vyšších vrstev. Buď se zachytí v ropných ložiscích, nebo vyvěrá na povrch v podobě ropných jezírek. Připomíná vám to bláboly šílence? Abiogenní teorii uznává řada ruských a ukrajinských geologů, kteří podle ní také úspěšně našli mnoho ropných polí. Ta často leží v krystalických horninách v hloubkách šesti až dvanácti kilometrů. Kdyby ropa pocházela z povrchových sedimentů, jak by se dostala tak hluboko? Abiogenní teorii ale podporuje i řada dalších důkazů. Termofilní bakterie byly objeveny v hloubkách až šesti kilometrů, kde by podle běžných představ neměl život vůbec existovat. Některá z ropných polí se za pár let po vyčerpání sama od sebe záhadně obnovují. Jen z pozůstatků živých těl by podle výpočtů nemohlo vzniknout tak obrovské množství ropy, které dnes lidstvo těží...  

Růžová budoucnost

Těžní věže se možná nikdy nezastaví. (mexicoinstitute.wordpress.com) Stejným způsobem jako ropa podle abiogenní teorie vzniká i zemní plyn a uhlí. V něm se často najdou takřka úplně neporušené zbytky dávných rostlin a živočichů uchované až do nejmenších detailů. Podle Golda je to důkaz, že z nich uhlí nevzniklo. Prý je to přesně naopak - pozůstatky dávného povrchového života byly zaplaveny ropou pronikající z hlubin, která pak kolem nich postupně ztuhla podobně, jako když zalijete jahody pudinkem. Abiogenní teorie zkrátka převrací na hlavu všechno, co vás učili ve škole. Pokud má Gold pravdu, nečeká nás energetická apokalypsa, ale růžová budoucnost. Ropa nikdy nedojde. Sláva podzemním bakteriím, které neúnavně vyrábějí nové a nové kanystry paliva pro naše stále silnější auta a motorky! Má to jen jednu nevýhodu - díky relativně levné ropě dnes jezdí každá socka, takže není kde parkovat a silnice jsou ucpané...