Bohnice o víkendu ožily druhým ročníkem motoristické slavnosti. Nezbývá než se ohlédnout, pochválit, ale i trochu po česku zanadávat.
1. Auta
750 automobilů a 350 motorek. Nikde jinde v Česku podobně pestrou nabídku nových vozů, veteránů, závodních speciálů a vyložených rarit neuvidíte. Ano, někteří majitelé výstavních exponátů nakonec účast odřekli, a tak jsme se nedočkali třeba LaFerrari nebo McLarenu P1, ale i přes absenci některých mediálních taháků pořád bylo co obdivovat. Na rozšíření obzorů byla návštěva Bohnic ideální – každý si našel to svoje a objevil něco nového.
2. Lidi
A teď myslíme jak závodní legendy z masa a kostí, tak samotné návštěvníky. Tomáš Enge nešetřil úsměvy a svým závodním Camarem protáhnul bubínky všem, co stáli kolem trati. John Haugland sice homologační stotřicítku opřel o balík slámy, ale na náladě mu to neubralo, a finský rallye jezdec Juho Hänninen si podle všeho celý víkend také patřičně užil. V celém parku se dala krájet atmosféra motoristické fascinace – lidé se fotili, nadšeně si povídali u jednotlivých exponátů s majiteli nebo jen tak probírali, že tohle či ono auto jim viselo v pokoji nebo v garáži na zdi, nebo o něm snili při sledování závodů. Možnost potkat naživo Hauglanda, Křečka nebo Engeho pak byla pro návštěvníky všech generací dalším velkým lákadlem.
3. Počasí
V sobotu odpoledne krátce sprchlo, ale jinak se počasí i proti varování meteorologů velmi vyvedlo. Sluníčko se neúnavně opíralo do naleštěných kapot a po sobotním dusném pařáku přišla nádherná neděle. Ať už jste dorazili v jakýkoliv den, mohli jste s výjimkou sobotního pozdního odpoledne pořídit nádherné fotky a ještě chytit bronz. Nebesa Legendám rozhodně přála.
4. Prostředí
Areál Bohnické léčebny je pro Legendy jako stvořený. Ano, jsou tu domy se zamřížovanými okny, jsou ale obklopeny nekonečnou a pečlivě udržovanou zelení. Vozy jsou tak vystaveny na zeleném pažitu a ohrazeny pouze decentním plůtkem. Mnohé jsou otevřené a lákají k bližšímu prozkoumání. Na většině akcí se k exponátům mnohdy nevyčíslitelné hodnoty takhle blízko nedostanete.
5. Akce!
Jedním z vrcholů celé akce jsou rozhodně spanilé jízdy skrz areál, kterých se zúčastnily desítky vozů. Burácející závodní speciály, dakarské trucky, veteránští krasavci, ale i ‚otuněná‘ monstra. Každou chvíli zněly na asfaltové rovince jiné noty a piloti vozů se rozhodně nedrželi zkrátka – ačkoliv se většina z nich dušovala, že musí šetřit techniku, stejně auta dostala tzv. napít. A diváci to ocenili.
6. Prostor
Návštěvníků dorazilo více než loni – to je myslím nezpochybnitelný fakt, daný sice pouhým vizuálním srovnáním obou ročníků, protože definitivní ortel vyřknou až finální čísla... Ale důležité je, že obrovské prostory parku pohltily nápor lidí bez výraznějších problémů.
7. Rodinná akce
A co bylo úplně nejpozitivnější? Vzhledem k výhodnému rodinnému vstupnému vzala většina lidí svoje nebo možná i cizí děti. Co bych za to dal, kdybych se mohl v tak útlém věku seznámit s takovou šíří motoristického světa. Z těch capartů dost možná vyrostou opravdové benzínové hlavy – závodníci, inženýři, sběratelé a nebo prostě jenom fanoušci do aut. A to je asi jedno z nejcennějších poselství celé akce.
Nicméně, abychom pořád jenom nechválili... najdou se i věci, které by si do příštího ročníku zasloužily zlepšení:
1. Jídlo
Rozmístění občerstvovacích ploch bylo nedostatečné a i přes oddělení front na pivo a jídlo se tvořily obrovské fronty před obojím. Češi jsou zjevně zvyklí na teplou mastnou stravu, takže zatímco stánky na nachos nebo palačinky byly ještě v pohodě, hlavní chrámy obžerství s masem, bramboráky a haluškami byly obklopené půlhodinovým zástupem strávníků. Prostě nestíhaly. Pravděpodobně se nečekal takový nával lidí, ale ve spojovacích uličkách by se určitě našlo místo pro pár dalších stánků, třeba jen se zmrzlinou (té se vzhledem k počasí taky nedostávalo) nebo nějakými drobnostmi. Příště se snad představy organizátorů o návštěvnosti sejdou s realitou šťastněji a food bude fast.
2. Fronty
Ještě o něco tragičtější byly fronty na samotném hlavním vstupu. Pouze jediná pokladna a úzké hrdlo kontroly návštěvníků způsobily, že se tu v jednu chvíli vytvořila až dvouhodinová fronta, zatímco ostatní dva vchody propouštěly návštěvníky bez potíží. Areál sice není nafukovací, ale dvouhodinové postávání v třicetistupňovém horku na náladě nikomu nepřidá. Zvlášť když si pak jde vystát druhou frontu na orosené pivo.
3. Pokrytí sociálních sítí
Informace o počasí, frontách na různých místech (včetně nasměrování k méně vytíženým vchodům), účasti vozů či pilotů, to všechno by šikovná mediální spojka stihla rozhazovat na Facebook a Twitter v řádu minut. Jeden člověk, který by byl ve spojení s produkcí a poskytoval lidem aktuální informace. Facebook Legend je poměrně dobře zásobený, ale během konání akce na něm bylo relativně mrtvo. Přitom právě v době mobilního internetu by člověk čekal, že na oficiálních stránkách snadno a rychle zjistí, jestli se nežene na výstaviště bouřka či jestli jsou větší fronty u buřtů, nebo palačinek. Legendy jsou ještě mladé, ale pokud chtějí držet prst na tepu doby, musí jít návštěvníkům naproti i ve chvíli, kdy už mají jejich peníze v pokladničce.
Fotky: Eliška Holubová
A jen co se Bohnice znovu vyklid(n)í, spatříte v nich těchto 11 netušeně malebných zákoutí.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
