Se čtyřkolkami Škoda za polárním kruhem – G.cz
Vyhledávání

Se čtyřkolkami Škoda za polárním kruhem

V laponském městečku Rovaniemi prý bydlí Santa Claus. Přijeli jsme za ním bohužel se zpožděním, ale místo dárků jsme prohnali všehohraby z Mladé Boleslavi po skvěle upravených silničkách místního tréninkového polygonu.

Václav Rybář
Václav Rybář 20.2.2018, 12:00

Rovaniemi je mimochodem co se týče do papírové rozlohy druhé největší město na světě, přeskočí ho jedině New York. Tady ale žije jen 60 tisíc obyvatel, což dává celé správní oblasti - ta zahrnuje i desítky kilometrů vzdálené vesnice - hustotu zalidnění pouhých 8 obyvatel na čtvereční km. A jakmile opustíte hranice města, skutečně si připadáte jako v absolutní divočině pokryté nekonečným, ale nikoliv neprostupným prašanem. Malé baráčky utopené v bílém nekonečnu, s houpačkami na dvorku, které jsou utopené metr ve sněhu. Prostě pohádka. A my se v ní brodíme se Škodou Karoq 4x4 a jsme spokojení. Proč? Protože máme pneumatiky s hřeby a škodovka je na udusaném bílém podkladu jako doma.

NAŠE VIDEOREPORTÁŽ Z VÝPRAVY ZA POLÁRNÍ KRUH:

Finové i Švédové bojují se sněhem trochu jinak. Zvlášť v oblasti u polárního kruhu, kde leží v krajině metr sněhu nějakých 200 dnů v roce. Žádná sůl, žádné nákladné pluhování. Sníh se prostě na silnici přečísne, aby měl nějakých pět centimetrů hloubky a je na řidičích, aby si pořídili odpovídající vůz, ideálně čtyřkolku se zimním obutím, což tu téměř vždy znamená pneumatiky s desítkami malých hřebů. Ty se zakousnou do sněhu a odvádějí špičkovou práci - auto není těžké “urvat” bokem, ale zároveň ho díky ozubeným pomocníkům můžete snadno řídit tam, kam zrovna potřebujete.

Průměrný Fin se naučí na sněhu řídit hned, co dosáhne na pedály. A pak ještě v autoškole, která tu trvá déle a je důkladnější. Skandinávské země mají obecně systém autoškol promakanější, velkou roli tu hraje jízda na sněhu, ale i v černočerné tmě místních hlubokých nocí - skoro každý tu má světelnou rampu, což dělá i z obyčejných aut rallyové speciály. Důvodem není fintění, ale snaha zahlédnout soba přecházejícího silnici dřív než pouhých pár metrů před střetem. Soba nebo losa nechce trefit nikdo, ale na venkově se prostě “losímu testu” dřív nebo později nevyhnete. Resp. vyhnete. Když budete mít štěstí.

My, suchozemci ze středu Evropy, co vidí hrst sněhu jednou za rok a v předokolkách panikaří na každém kruháči, jsme pak samozřejmě z výpravy do zasněženého Finska trochu vyděšení. Myslím řidiče obecně, protože petrolheadi, co s každým symbolickým popraškem vyrážejí na prázdná parkoviště u Kauflandu, by z místních podmínek měli doslova druhé Vánoce. A my měli navíc to štěstí, že jsme mohli ve škodovkách s nejnovějším pohonem všech kol Haldex řádit na tréninkovém polygonu za městem, kde na nás čekaly perfektně upravené silnice, nebo spíš “sjezdovky”, vysekané do luk a jezer, takže jsme si mohli vyzkoušet jízdu na sněhu i ledu, na obrovské volné ploše pro driftování, ale i na několika tratích, tu s úzkými esíčky, tu s širokými zatáčkami, nebo hlubokým sněhem či obřími muldami a kopečky pro test offroadových schopností.

Sáhli jsme primárně po Škodě Karoq 4x4 s dvoulitrovým dieselem o výkonu 150 koní. To je asi nejoblíbenější katalogová volba. Tenhle motor je osvědčený držák i v ostatních modelech škodovky a s kompaktním crossoverem si hravě poradí i v těžší čtyřkolkové verzi. A protože jde o nejnovější a momentálně nejžádanější model, chtěli jsme ho vyzkoušet v tomhle počasí, částečně i díky tomu, že má nejnovější verzi pohonu Haldex a minimální převisy karoserie, což ho stejně jako jeho předchůdce Yetiho předurčuje i k odvážnějším výpravám mimo zpevněné komunikace.

Ve zkratce lze říct, že to byla velká pecka. Karoqu se ve sněhu líbilo jako štěněti labradora. Byl hbitý a poslušně reagoval na jakýkoliv pokyn. Po několika kolečkách na offroadové trati jsme si připadali opravdu namistrovaní, jenže pak to vzal do ruky Max Vatanen, syn rallyové legendy Ariho Vatanena, a ukázal nám naše rezervy. Nejdřív se zapnutou stabilizací, kdy bylo jasně vidět, že jemné pohyby a tzv. měkké řízení jsou mnohem užitečnější, než rovnání auta do zatáčky na sílu, a pak i s vypnutými pomocníky, kdy se najednou Karoq změnil v rallyový speciál. Jenže ten tanec po pedálech a volantu samozřejmě vyžaduje zkušenosti a odvahu, Max věděl dvacet vteřin dopředu, co a kdy má dělat. Předvídavost k zimnímu ježdění patří. A zkušenosti taky. Máme se co učit.

A to je tak trochu poselství celé finské výpravy, ostatně ambasador celého koncernu pro motorsport, legendární závodník Hans-Joachim Stuck, nám to v rozhovoru sám prozradil. Zásady pro zimní ježdění nejsou složité, ale člověk musí být konzistentní a hlavně vytrénovaný. Tedy asi ne jako Hans-Joachim, který Octavii RS ve čtyřkolce na místní erzetě sázel do zatáček v trojciferných rychlostech a ještě stihnul vyprávět o tom, co hodlá v létě přistavět u své chaty v Kitzbühelu, ale jako u všeho platí, že trénink dělá mistra. A Hans-Joachim by rád, aby i němečtí a potažmo čeští řidiči měli nárok na stejnou lekci jako jejich finští kolegové. Minimálně v rámci kurzu bezpečné jízdy, jež by čerství držitelé řidičáků absolvovali do šesti měsíců od autoškoly. Kde není sníh, tam pomůže kluzná fólie nebo kropičky. V Německu je vhodných polygonů pro podobný trénink hodně - jen se někdo musí rozhoupat a podpořit ho na vládní úrovni.

Upřímně řečeno, Češi potřebují podobný trénink povinně jako prase drbání. Momentálně se takových kurzů účastní jen vybodovaní řidiči a po první sněhové přeháňce to podle toho na silnicích vypadá. A čím je sněhu méně, tím je situace horší, protože lidé si nemají své auto v takových podmínkách jak osahat. Jakmile dojde na krizovou situaci, nedovedou si s ní poradit. A jakkoliv je technika čím dál tím lepší, jak ukázaly i námi testované škodovky, nezachrání řidiče od dělání chyb, často jen likviduje jejich následky.

I proto byl tenhle výlet do Finska extrémně poučný a měl by ho absolvovat každý. Třeba aby viděl, jak místní babičky ve starých Volvech zkušeně krájí zatáčky v odlehlých vesničkách. Ne nadarmo jednu chvíli v rally platilo “If you want to win, employ a Fin” - “Zlatá trofej a žádná jiná, jedině když angažuješ Fina”.

Nás ale Rovaniemi inspirovalo i něčím jiným - neuvěřitelně majestátnou přírodou, ukrytou v ledovém tichu. Stačilo se statečným Karoqem zdolat tu poslední venkovskou silničku a otevřela se před vámi nekonečná bílá pohádka, ve které se dalo bořit do sněhu dlouhé hodinky, dny a možná i týdny. Dokonalý únik před civilizačním nánosem, dokonalá a nikdy nekončící vycházka. Tak se taky vykašlete na všechno a na všechny a zajeďte si do Finska. Je to dovolená, o které netušíte, jak moc ji vlastně potřebujete.

Podobné články

Doporučujeme

Další články
Zavřít reklamu