Ruský Pán prstenů je strašlivější než všechno zlo z Mordoru. Televizní inscenace byla znovuobjevena po 30 letech – G.cz
Vyhledávání

Ruský Pán prstenů je strašlivější než všechno zlo z Mordoru. Televizní inscenace byla znovuobjevena po 30 letech

Zdroj: Reprofoto, 5TV / Youtube

Fanoušky Tolkienova Pána prstenů v posledních dnech zaskočila naprosto neočekávaná událost. Na YouTube byla totiž nahrána třicet let stará ruská verze Pána prstenů s názvem Chraniteli (Držitelé), která byla od roku 1991 považována za ztracenou. Částí fanoušků je dvoudílná ruská televizní inscenace hodnocena jako malý a zábavný poklad, jiní na ruskou verzi nahlížejí jako na absurditu a bizarnost. Ve znovuobjeveném počinu Leningradské televize nechybí ani Gandalf, Frodo, Bilbo Pytlík nebo Glum, audiovizuál ovšem působí jako z jiné planety.

Jan Fiedler
Jan Fiedler 10.4.2021, 14:00

Ruská verze Pána prstenů

Snad všichni fanoušci Tolkienova světa jsou nyní ve velkém očekávání seriálu Pán prstenů od společnosti Amazon, který se zcela určitě nevyhne velkému srovnání s již 20 let starým, avšak zároveň nestárnoucím počinem režiséra Petera Jacksona. V posledních dnech je však zaskočilo něco naprosto neočekávaného a raritního. A to sice znovuobjevená ruská televizní inscenace Chraniteli na motivy Tolkienova Společenstva prstenu, jež doslova bleskově obletěla celý svět.

Tato ruská verze vznikla v roce 1991, tedy ve stejném roce, kdy byl na „Západě“ uveden Terminátor 2: Den zúčtování. V televizi byla uvedena jen jednou, poté upadla v zapomnění, čemuž se asi nelze divit, a na obrazovkách se již nikdy neobjevila. Až tedy do března letošního roku, kdy byla v poměrně ucházející kvalitě nahrána na YouTube, kde její sledovanost roste.

Těžko soudit, zdali reálně tento televizní počin vůbec fanoušky Středozemě potěší, o kvalitě se totiž hovořit nedá. Nad ruským Pánem prstenů však zaručeně zaplesají všichni nadšenci do šílených a nekvalitních audiovizuálních počinů. Dílo totiž vlastně působí jako jakási směs Mrazíka, pohádky Za humny je drak a nekvalitních muzikálů. Vše navíc podtrhují špatně naklíčované postavy u green screenu, laciné studiové kulisy a toporné herecké výkony. Tím nejhorším jsou ale jednoznačně kostýmy, které jsou naprosto bizarní.

Audiovizuál z jiné planety

Pána prstenů, jak jsme na něj zvyklí, v ruské televizní inscenaci nehledejte. V té vás do děje uvede vypravěč a celý počin vám bude připomínat spíše televizní pohádky československé televize ze 70. a 80. let. Tedy až na to, že k nim soundtrack nedělala ruská rocková kapela Akvarium, zatímco k ruskému Pánovi prstenů ano.

I v ruské verzi se ale setkáte například s Glumem, jenž však vypadá spíše jako Grinch, nebo třeba s devítkou „přízraků“, která je však v ruské verzi znázorněna jen třemi jezdci na koních. Na zbylých šest asi chyběly peníze. Scény, kde má tedy projet všech devět jezdců, jsou natočeny tak, že všichni tři jezdci museli scénu natočit třikrát. Natočené scény jsou pak nastříhány za sebe, a divák by si i mohl myslet, že jezdců je opravdu devět – za předpokladu, že by okatý střih doslova nelezl z obrazovky. Oproti Jacksonově verzi se ale v té ruské setkáte například s Tomem Bombadilem, který v trilogii z let 2001 až 2003 chyběl, což je přijímáno vesměs pozitivně.

Celý počin je jedna velká bizarnost. Jedná se o jednoduchou a lacinou televizní inscenaci a ve všech směrech je to poznat. Mnoho scén navíc připomíná spíše divadelní přestavení než televizní film. Zatímco Peter Jackson, disponující mimo jiné ohromným rozpočtem, se inspiroval u osvědčených ilustrátorů Tolkienových příběhů, například u Alana Leeho, jenž se na tvorbě filmové trilogie po vizuální stránce významně podílel, tvůrci ruské verze se naopak inspirovali snad vším s výjimkou Tolkiena a jeho ilustrátorů. Těžko se dá věřit tomu, že ruskou verzi a verzi Petera Jacksona od sebe dělí pouhých deset let.

Tolkien z východního bloku

Filmová i televizní tvorba na Tolkienovy motivy ve východním bloku vznikala poměrně hojně. Například i v socialistickém Československu vznikl v roce 1966 krátkometrážní animovaný Hobit s ilustracemi Adolfa Borna. I ten se však, co se vizuálu týče, drží předlohy mnohem věrněji než počin Leningradské televize z 90. let. Ruská verze je tak asi tím nejzábavnějším, ale zároveň nejděsivějším a nejabsurdnějším počinem na motivy Tolkienovy fantasy ságy, s nímž se lze v současnosti setkat. Ve výsledku je to vlastně takový malý bizarní znovuobjevený poklad, který na YouTube zvládl za několik dní nasbírat téměř dva miliony zhlédnutí.

Podobné články

Doporučujeme

Další články