Chvilka nepozornosti ho stála život

Všichni si pamatujeme hrozivé záběry ze seriálu Černobyl, kdy se v nemocničních pokojích s bolestivým křikem doslova rozpadali hasiči, kteří byli fatálně ozářeni poškozeným reaktorem. Jednalo se o tzv. nemoc z ozáření, které se lékařsky říká akutní radiační syndrom. Poprvé lidstvo poznalo, jak může být radiace nebezpečná již na samém počátku jaderného výzkumu, a to v roce 1945. Tehdy během prací na projektu Manhattan, který vyústil ve zkonstruování prvních dvou jaderných bomb, zemřeli hned dva lidé. První z nich byl jaderný fyzik Harry Daghlian.

Daghlian byl vystaven smrtelné dávce radioaktivního záření během nepodařeného experimentu, jenž proběhl 21. srpna 1945. Fyzik pracoval se šestikilovou plutoniovou koulí, kolem které stavěl vrstvu kostiček karbidu wolframu – jeho cílem bylo zjistit, kdy dojde ke kritickému množství, tedy k momentu, při němž se zpět od wolframu do radioaktivního materiálu odrazí dostatečné množství neutronů, které následně spustí řetězovou reakci. Daghlian, jenž se o toto neúspěšně pokusil den předtím, byl v laboratoři tu noc až na vrátného sám. Když doskládal pátou vrstvu wolframu, Geigerův počítač mu začal svým tikáním dávat najevo, že je jen kousek od kritické hranice. A právě v ten moment fyzikovi snad z únavy či nepozornosti vypadla jedna kostička přesně na poslední místo ve vrstvě, čímž se spustila řetězová reakce a koule plutonia začala modře zářit. Daghlian musel jednat rychle a okamžitě strčil ruku k radioaktivní kouli, aby kostičku odstranil. Krize pominula a fyzik se pustil do úklidu experimentu.

mohlo by vás zajímat

Černobyl po americku: Havárie jaderné elektrárny Three Mile Island vyvolala masovou paniku

Jenže již po několika minutách mu začala ozářená ruka silně otékat a úplně v ní začal ztrácet cit. O hodinu později již začalo silné zvracení, doprovázené prudkými záchvaty dávení. Několik dnů nato oslabenému Daghlianovi nejprve zmodrala celá ruka a postupně se změnila až na purpurovou. Pak přišly prudké bolesti, a když ani nejsilnější analgetika nepomohla, museli lékaři fyzikovi provést operaci na znecitlivění nervů. Tou dobou se ale již nebohému Daghlianovi začala rozpadat a odlepovat kůže po celém těle, takže nebylo kam zavést utišující léky. Po krutých a nelidských bolestech doprovázených silným blouzněním 4. září Daghlian upadl do kómatu a o den později zemřel.

Průjem, zvracení a nelidské bolesti

Shodou náhod má ona zmíněná koule plutonia na svém účtu ještě jednoho zemřelého – Daghlianova kolegu Louise Slotina. Ten byl již dříve upozorněn jedním z otců jaderné bomby Enricem Fermim, že pokud si nebude při svých pokusech počínat opatrněji, do roka při nějaké nehodě zemře. Jeho slova se vyplnila 21. května 1946 – při podobném pokusu, během kterého vědci přibližovali dvě kovové polokoule, jejichž vnitřek tvořila právě zmíněná koule plutonia, ujel Slotinovi jeho šroubovák a koule se spojily, načež se začala místnost opět plnit modrým světlem a fyzik v puse ucítil povědomou chuť železa. Slotin rychle koule od sebe odpojil, ale sám byl zasažen obrovskou dávkou záření.

GALERIE Smrt z ozáření

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

Průběh byl ještě drastičtější než u Daghliana – zvracení okamžitě začal doprovázet silný průjem, obrovské boláky po těle a celkový rozpad pokožky. Během čtyř dnů byl Slotin k nepoznání a když se přidala gangréna, bylo jasné, že blouznící pacient, který se v obrovských bolestech doslova rozpadal před očima, dlouho nevydrží. Jeden z lékařů později poznamenal, že muž měl doslova trojrozměrné popáleniny napříč vnitřními orgány. Ani přes obrovské nasazení lékařů nemohl Slotinovi již nikdo pomoct. Druhá oběť experimentů s jádrem zemřela 2. června 1946.