V dnešní době se stále více setkáváme s modelem, kdy dospělé děti z pohodlnosti bydlí u svých rodičů. Ačkoliv mají všechny předpoklady pro to, aby se již dávno osamostatnily, odstěhovaly a založily vlastní rodinu, stále setrvávají ve svých dětských pokojících a nechávají se obskakovat.
Mamahotel jim přijde jako ideální varianta. Co na to ale samotné matky?
Zavítali jsme do jednoho takového „zařízení“ na kraji Prahy, kde spolu bydlí paní Irma, její manžel Zdeněk a jejich dvaatřicetiletý Štěpán v bytě 2+1. Zajímalo nás, zda model mamahotelu může fungovat ve prospěch všech zúčastněných.
Třicátník Štěpán nás pozval dál a odvedl si nás do svého pokoje. Posadil se na své křeslo k počítači, kde měl zrovna rozehrané Call of Duty a rozhovor mohl začít.
Vám bylo třicet dva let a přesto bydlíte stále u rodičů. Přijde vám to správné?
Tak podívejte. Já jsem dlouho studoval a během studií si samozřejmě nemůžete dovolit vlastní byt. Potom jsem dostudoval a začal se shánět po práci. Rozeslal jsem spoustu životopisů, ale nabídky se moc nehrnuly. My, čerství absolventi, nemáme na růžích ustláno. Moc příležitostí pro nás není.
Rozumím. Čerstvý absolvent, kterému je 32 let to jistě nemá na trhu práce úplně nejlehčí. Každopádně, jaké jsou vaše vyhlídky do budoucna?
No, ještě se hledám. S kámošem zakládáme kapelu a taky si hodně slibuju od podnikání. Potřebuju ještě získat kapitál a pak to rozjedu. Máma mi už něco půjčila, ale peníze sežrala nákladná počáteční investice a na provoz už nezbylo.
A v čem hodláte podnikat?
To ještě úplně nevím.
Zajímavé. A co na to říká, vaše okolí, že ve dvaatřiceti letech bydlíte u rodičů? Nejste terčem posměšných narážek?
Ani ne. Většina mých kamarádů také žije s rodiči. Podívejte, dneska je jiná doba. Mladý lidi hodně studujou, cestujou a tak se všemožně zdokonalujou, aby v týhle společnosti nějak obstáli. Pak je na rodičích, aby ten start svým dětem co možná nejvíc ulehčili. Aby jim vybudovali zázemí. To není jako dřív, kdy se v osmnácti lidi brali, měli děti a podobně. Takový člověk, který nestudoval a v osmnácti už má dítě, ten by dneska v tom světě neobstál. Já na tom nevidím nic špatného. Našim přispívám na nájem, občas vynesu smetí a každou neděli vyndám nádobí z myčky. Já nejsem žádný příživník.
Aha, no a jak celkově hodnotíte soužití s rodiči?
No, naši jsou bezva. Máma se o mě stará, ale pořád peskuje, abych si uklidil, a když se jdu najíst do lednice, musím se dovolit. To mě docela omezuje.
A co ženy. Máte nějakou vážnou známost?
Víte, já to takhle nevidím. Nechci se vázat. Člověk si má užívat a ne se vázat. To je moje životní filosofie.
V ten moment přichází ztrhaná paní Irma z nákupu. Pozdraví, předá synovi balení čipsů a odvádí si nás do obývajícího pokoje. Štěpán se ve svém pokojíčku zavírá a vrhá se do dalšího levelu v Call of duty, přičemž se samozřejmě zdokonaluje, aby v tomto moderním světě obstál na jedničku. Jistě se co nevidět vrhne na podnikání.
Paní Irma nás posadí za stůl. Sama si naleje dvojku vína a znaveně usedá naproti nám.
Je starání se o dvaatřicetileté dítě náročné?
Je to náročné, to vám povím - když už jsem třicet dva let v podstatě na mateřské dovolené a zároveň chodím do práce.
Aha. A on se nemá k tomu, že by se už osamostatnil? Nám například říkal, že začíná podnikat?
Jaképak podnikání? Nějaký jeho kamarád tahá kradená auta z Německa do Čech. Štěpán si ode mě půjčil sto tisíc, že si jedno auto koupí a pak ho tady prodá za dvojnásobek. To je celé jeho podnikání. Na dvoře máme BMW z Německa a tím to hasne. Štěpán není schopen si ani dát inzerát, že prodá auto. Tolik k podnikání. Ty peníze mi už samozřejmě nevrátí, s tím jsem se smířila.
Váš syn tvrdil, že dlouho studoval a coby čerstvý absolvent nemůže sehnat práci.
Jo, to on opravdu dlouho studoval. Po magistru si chtěl ještě dodělat doktorát, ale z toho nakonec díky bohu sešlo. S manželem jsme celý život šetřili na chatičku u Lipna, ale místo toho máme doma dvaatřicetiletého magistra bez práce s nadváhou a bez perspektivy.
Tak třeba brzy pozná tu pravou a kvůli ní se od vás odstěhuje. Tvrdil, že s ženami problém nemá.
Ten? Myslíte si, že o takovýho nesamostatnýho lenocha, co bydlí pořád u rodičů bude nějaká stát? Nikam nechodí a když, tak jenom s kamarády na roh do hospody. V té knajpě žádnou lásku nenajde.
Zrovna, když jsem se nadechoval k další otázce, zakřičel Štěpán z dětského pokojíčku: „Mami, dal bych si už večeři. Dík.“ Paní Irma vyskočila ze židle, zdvořile se omluvila, že musí vařit a rychle nás vyprovodila z bytu.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
