Robespierre ve jménu svobody zabil sedmnáct tisíc lidí a krále navrch – G.cz
Vyhledávání

Robespierre ve jménu svobody zabil sedmnáct tisíc lidí a krále navrch

+ DALŠÍ 4 FOTKY + DALŠÍCH 5 FOTEK

Sedmnáct tisíc lidí, to je zhruba počet lidí, které Maximilien Robespierre poslal jako předseda Výboru pro veřejné blaho na smrt. Byl jediným revolučním vůdcem, který si prošel celým tím turbulentním obdobím až do konce… a pak se připojil k těm sedmnácti tisícům. Byl prostě jeden z nich.

Jan Studnička
Jan Studnička 28.7.2020, 11:18

LIBERTÉ

V jednom ze svých podcastů se Dan Carlin pokoušel vysvětlit posluchačům, jak dramatická, nečekaná a hlavně šokující Velká francouzská revoluce pro tehdejší svět byla. “Představte si, že by dnes svrhli maostié, tedy radikální komunisté, vládu Spojených států a ovládli celou zemi. Jaký by to byl šok pro Ameriku a zbytek světa. A přesně takhle vypadal Velká francouzská revoluce.” A jednou z naprosto klíčových postav revoluce byl pochopitelně Maximilien Robespierre.

Robespierre se narodil do měšťanské rodiny a jako malý šprt chodil do školy už od osmi let. Do Paříže se přestěhoval za studiem a ve třiadvaceti se vynořil z univerzity jako vystudovaný právník. Později ve své kariéře říkal, že univerzita byla jako “bootcamp republikánství”. Na tom je vidět, že minimálně v určitých vrstvách byla Francie na změnu dlouho připravena.

Robespierrovi obhájci tvrdí, že jako vystudovaný advokát často hájil chudé lidi, žil prostě a měl na srdci jenom blaho lidu. Někteří levicoví historikové a myslitelé dokonce jdou ještě dál a tvrdí, že i to, co prováděl za své vlády bylo omluvitelné tím, že jinak revoluce udržet nešla. Inu, cesta do pekel je většinou dlážděna dobrými úmysly.

Jak všichni víme, koncem osmdesátých let osmnáctého století se celá Francie nezadržitelně řítila k revoluci, v roce 1789 padla Bastila a pro roajalisty se situace obrátila ze špatné ještě k horší. Robespierrovi jakobíni, největší politický klub nově vzniklé garnitury, si začátkem devadesátek vynutili královu smrt a po usekaných hlavách šlechticů vystoupal Maximilien Robespierre až na úplný vrchol moci.

ÉGALITÉ

Robespierre nevedl jenom válku proti šlechtě a roajalistům, neprováděl “pouze” politickou revoluci. Kdepak, tenhle chlapík chtěl kompletní kulturní a religionistickou revoluci. Chtěl zrušit a zapomenout všechno, co se týkalo starého, zkaženého světa a vytvořit svět nový a lepší.

Typický příklad, kalendář! Říkáte si, co je špatně s kalendářem? Má křesťanský základ, pochopitelně. Zavedl se nový revoluční kalendář a začalo se rokem jedna, pochopitelně. Měsíců bylo pořád dvanáct, ale dostaly nová a podivná jména. Tak třeba jarní měsíc floreál, měsíc květů. Nebo letní měsíc thermidor, měsíc horka a koupelí. Každý měsíc měl tři týdny po deseti dnech. A každý desátý den byl slavnostní. Protože se slavila Nejvyšší bytost.

Nejvyšší bytost byl další Robespierrův pokus vytvoření nového světa. Nejdřív se pokoušel o zavedení Kultu Rozumu, který měl nahradit křesťanství osvíceneckými myšlenkami, uctíváním lidského ducha a vírou v sebezlepšování. Kult Rozumu ale brzy padl a Robespierre ho nahradil Kultem Nejvyšší bytosti. To bylo v podstatě to samé, ale přibyla myšlenka nesmrtelné lidské duše a jakési božské entity, ke které se lidé mohou modlit. Maximilien se totiž nechal slyšet, že dokáže ocenit společenskou a etickou funkci organizovaného náboženství.

Po Robespierrově smrti se na Nejvyšší bytost rychle zapomnělo a oficiálně ji zakázal o deset let později Napoleon.

No, a v neposlední řadě je tady těch už zmíněných sedmnáct tisíc mrtvých, které se mu podařilo poslat na gilotinu, přestože doopravdy byl na vrcholu moci přesně rok.

FRATERNITÉ

Tohle období francouzské historie se jmenuje Teror. Teror s velkým T. Gilotina se tenkrát nezastavila v podstatě nikde. Po celé Francii se lovili roajalisté, nepřátelé státu a Robespierrem vytvořená škatulka “nepřítel lidu”. Do toho jste se vešli s čímkoli. Ukradli jste jabko? Zavraždili a snědli patnáct dětí? Poslali dopis do Anglie? Ve všech třech případech byste klidně mohli být nepřátelé lidu. A pro všechny tři byl stejný trest.

Gilotina.

S postupujícím strachem ztrácel Robespierre podporu u veřejnosti a jakmile ji ztratil úplně, věděli jeho političtí oponenti, že musejí zasáhnout, protože pod Robespierrovou hrůzovládou mohl skončit na popravišti kdokoli z nich. Přesně rok po jeho zvolení šéfem Výboru pro veřejného blaho byl Maximilien zatčen. 27. července. V měsíci horku a koupele. V thermidoru. Proto se tomuhle momentu historie říká Thermidorský převrat.

Ještě tu noc se Robespierre pokusil o útěk, ostatně bylo mu šestatřicet, nechtělo se mu umřít. Ale hotel, ve kterém se se svými stoupenci ukryl, byl obklíčen vojáky. Jakobíni se pokusili spáchat sebevraždu. Některým se to i podařilo, ale Robespierre si výstřelem pouze přerval dolní čelist. Ve strašných bolestech přečkal noc a následujícího dne, 28. července, ho za jásotu davu dovlekli ke gilotině.

Lidé nadšeně vískali, když popravčí Robespierrovi strhl náplast, která držela jeho ústa pohromadě a čelist se mu rozpadla na kusy. Po přehlídce poprav jeho spojenců nakonec vrazili do nástavce hlavu i samotnému Robespierrovi a madam gilotina si vzala život muže, který jí věnoval sedmnáct tisíc jiných.

Podobné články

Doporučujeme

Další články