Největší hudební svátek v Česku máme za sebou – festival Colours of Ostrava úspěšně zakončil svůj 18. ročník. A podle reakcí a především množství návštěvníků se jednalo o mimořádně vydařený ročník. Věříme, že se většina shodne na tom, že největšího hudebního zážitku jsme se dočkali v sobotu večer, když na hlavním podiu vystoupili legendární The Cure.
Měsíční víla Florence v Ostravě
Britové mají Glastonbury, Maďaři zase Sziget a v Česku festivalové sezóně jasně vládnou Colours of Ostrava. Barevný festival ani letos nezklamal a během čtyř dnů předvedl celou řadu kvalitních vystoupení. Vhvílemi člověk ani nevěděl, kam zajít dřív.
Kdo na Colours byl, tak ví, že nebýt podmanivého industriální areálu Dolních Vítkovic, byl by zážitek z celého festivalu poloviční. Mezi nejpovedeněji zpracovaná místa celého areálu pak patřil prostor Glo Fresh stage a na něj navazující Glo Lounge – odpočinkový plac, kam se hlavně na večer stahoval každý, kdo si chtěl na chvilku odpočinout od festivalového ruchu nebo si třeba jen zakouřit z volně dostupných Glo přístrojů. Celé Glo lounge pak dominovalo pět obrovských svítících kruhů, které přes den sloužily jako lehátka a v noci pak ozařovaly tmu barvami. Přilehlá Glo Fresh stage pak přes den hostila několik velice nadaných umělců – vyzdvihnout musíme hlavně páteční vystoupení indie-rockerů The Sherlocks a především sobotní koncert kapely Amber Run, která i přes obrovskou konkurenci přilákala opravdu velký počet diváků.
První den odstartovaly legendy české hudební scény 90. let Buty, které o hodinu později vystřídala dánská popová zpěvačka MØ. Ta se nebála v průběhu vystoupení skočit mezi diváky. Hlavní hvězdou prvního večera ale byla „zpívající bílá víla“ Florence And The Machine, kterou doprovázely (kromě její kapely) záběry na měsíc v úplňku. Byť některým divákům přišlo její vystoupení zbytečně upovídané, nadšené reakce fanoušků potvrdily, že Florence dostála očekáváním.
Čmelák Rag'n'Bone Man nezklamal
Druhý den patřil zvučným zpěvákům, z nichž první, skotský písničkář Tom Walker, zaujal nemalý počet posluchačů a nezřídka kdy se stalo, že jeho hlas přilákal i posluchače ze vzdálenějších koutů okolo hlavní stage. To nejlepší ze čtvrtka ale přišlo v podvečer s legendárním Rag’n’Bone Manem, který během pouhé hodiny předvedl dozajista nejlepší koncert druhého dne – i na populární rádiovku Human došlo, a to rovnou ve dvou verzích, kdy po originálu překvapil fanoušky mohutný zpěvák v čmeláčím svetru rapovým pokračováním, které nadchlo snad každého, kdo si koncert přišel poslechnout.
Třetí den se počet návštěvníků festivalu prudce navýšil a není se čemu divit. Od odpoledního vystoupení MC Geye až po nejlepšího australského kytaristu současnosti Johna Butlera a jeho Trio bylo stále na co těšit. Následující vystoupení electropopového tria Years and Years patřilo bezesporu mezi nejenergičtejší koncerty celého festivalu. Frontman kapely Olly Alexander roztancoval i ty diváky, kterým je jeho hudba jinak cizí. A kdo si chtěl večer užít trochu nefalšované elektroniky, ten zavítal na elektronickou Youtube Music Stage na nekorunovaného krále českých syntezátorů Ventolina – a ano, i na legendární Disco Science došlo.
Robert Smith a jeho deprese uchvátili Ostravu
Program posledního dne festivalu byl skutečně naplněn k prasknutí. Bert and Friends, Prago Union a populární Francouzka ZAZ byli jen předzvěstí nejlepšího vystoupení, které letos Ostrava zažila. O to se postarali britští post-punkoví bohové The Cure, kteří během dvou a půl hodinového vystoupení předvedli jeden z nejlepších hudebních zážitků letošního léta. I když někteří diváci neznalí tvorby této legendární britské formace v čele s Robertem Smithem (jako vždy vyzbrojeným rtěnkou a make-upem) hlavně v první polovině spíše jen potichu naslouchali depresivním melodiím, fanoušci věděli, že to nejlepší zahrají The Cure až na konci.
A na konci to přišlo, když po téměř dvou hodinách spustila kapela v přídavku všechny své hity počínaje Friday I’m In Love, ve které si Smith dovolil vytrollit natěšené publikum tím, že nejprve začal potichu vybrnkával úvodní melodii, aby následně spustil našlapanou verzi největšího hitu kapely. A když se jinak odtažitý frontman vydal po závěrečné Boys Don’t Cry vydal k divákům a s dojatým úměvem publiku řekl, že bylo jedno z nejlepších, jaké kdy zažil, nebylo tak těžké mu uvěřit.
A když řekneme, že letošní ročník bude opravdu těžké překonat, nebudeme přehánět. Tak uvidíme čím nás barvy Ostravy uchvátí příští rok.
A tady si přečtěte report z Colours of Ostrava, který se věnuje tomu druhému důležitému - festivalovému občerstvení!
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
