Reggae má kořeny v tradiční karibské muzice, jako je mento nebo calypso. Ty se vyvinuly z folklóru, který si sebou přivezli otroci ze západní Afriky. Svou troškou do mlýna přispěly i černé žánry, které vznikaly na půdě USA, a to převážně jazz, r’n’b a blues.

Velkou zásluhu na tom, že se v 50. letech na Jamajce objevilo ska, tedy jakýsi předchůdce reggae, má například americký multi-platinový zpěvák a klavírista Fats Domingo. Rock n’rollové vlivy během několika let ustoupily lehce do pozadí a svižnější ska se přes rocksteady přerodilo v druhé půlce 60. let v reggae.

Právě různorodé vlivy, které měly z většiny původ v Africe (avšak genezí si prošly až v severní Americe či Karibiku) mají na svědomí nezaměnitelný houpavý rytmus, který celkem brzo pobláznil i Evropu, nejdříve logicky Británii, jejíž kolonií Jamajka do roku 1962 byla a kam po vyhlášení nezávislosti zamířilo mnoho imigrantů, kteří tehdy měli nárok na britský pas.

Kytarový "offbeat", "walking bass" a druhá a čtvrtá akcentovaná doba jako v této písni Fats Domina se staly charakteristickými pro jamajské ska.

Samozřejmě nejznámější reggae kapelou všech dob jsou The Wailers (či Bob Marley and The Wailers), ve kterých svého času působili vedle Boba Marleyho i později sólově úspěšní Peter Tosh a Bunny Wailer. The Wailers se z počátku ještě otřeli o ska a rocksteady vlnu, ale od roku 1970 již začali sekat jednu klasickou reggae desku za druhou. K dalším reggae průkopníkům patří například Derrick Morgan, Prince Buster, Desmond Dekker, Lee Scratch Perry, Coxson Dodd, Ken Boothe nebo vokální trio The Pioneers. Dnes již neoddiskutovatelnými klasikami žánru jsou pak mj. Jimmy Cliff, Israel Vibration, Third World, Burning Spear, Black Uhuru, Gregory Isaacs nebo Toots and the Maytals.

Marleyho klasickou hitovku I Shot the Sheriff později předělal Eric Clapton.

V dnešní době je na Jamajce populárnější agresivnější a tanečnější odnož reggae zvaná dancehall či tzv. reggae fusion. Hvězdy jako Sean Paul, Shaggy či Buju Banton však svým úspěchem přesáhly daleko za hranice exotického ostrova a trhaly či stále trhají hitparády na celém světě.

Sean Paul byl před pár lety nejžádanějším jamajským zbožím.

Jamajský otisk na sebe dlouho nenechal čekat ani v „bílé“ rockové muzice. Krom vyloženě reggae kapel jako například UB40 se reggae rytmy promítly i do tvorby popových, rock’n’rollových i punkových kapel. Již v roce 1968 napsal věrný sběratel desek vydavatelství Island Records Paul McCartney pro The Beatles píseň Obladi Oblada. V roce 1972 to pak byla například klasická pecka od Paula Simona Mother and Child Reunion. Značně ovlivněni reggae a jeho dalším subžánrem tzv. dubem byli punkový průkopníci The Clash.

Basák Paul Simonon netradičně jako zpěvák, zatímco Joe Strummer netradičně jako basák.

Mezi mainstream dostali koncem 70. let reggae prvky obzvláště The Police. Všechny tři singly z debutové desky Outlandos d'Amour, tedy Roxanne, Can’t Stand Losing You a So Lonely, mají reggae sloky a rockové refrény. Sting se v rozhovoru pro Revolver v roce 2000 přiznal, že základem pro So Lonely byla Marleyho No Woman, No Cry.

Bubeník Stewart Copeland z The Police a jeho reggae kopák i virbl na třetí ve sloce a klasický backbeat v refrénu.

V 90. letech se Jamajka podepsala například na eurodancových hitech All That She Wants od švédských Ace of Base či Coco Jamboo od německých Mr. President. Z dnešních popových hvězd si z reggae půjčují třeba Bruno Mars, Rihanna či Lily Allen.

Napadlo váš, že i tohle je v podstatě reggae?

Reggae a jeho odnože měly taktéž nemalý podíl na vzniku tanečních žánrů, jako je jungle, drum n‘ bass nebo dubstep. Stejně tak ovlivnily například bristolskou trip hopovou scénu včele s Massive Attack.

A TADY máte 7 důvodů, proč se v zimě vydat zrovna na Jamajku.