Filmů o rasové segregaci není nikdy dost, a to ani v roce 2019, což je prostě smutné. A protože Americká filmová akademie ještě stále jede na třetím rokem plynoucí vlně "ten bojkot, to je omyl, my máme černochy přece rádi", mezi snímky nominované hned v několika kategoriích se dostala i sentimentální, jednoduchá a zbytečně dlouhá Zelená kniha, která kromě vynikajícího Vigga Mortensena a poselství, že rasismus je špatný, nepřináší vůbec nic.

Kateřina Horáková 22.2.2019, 06:56

Řidič slečny Shirley

Donald "Don" Shirley byl americký klavírista. Měl doktorát z hudby, psychologie a liturgiky, klasickou hru na klavír studoval od devíti let, a to na Korsakově konzervatoři v Petrohradě, kam ho z bídy vytáhl náhodný návštěvník akce, na níž mladý génius hrál. Na vrcholu byl v 50. a 60. letech minulého století. Šlo o člověka vytříbených způsobů, velmi jemného, každým coulem intelektuála, přesto ho ne všichni respektovali. Proč? Shirley byl totiž černoch.

Během 60. let si vzal do hlavy, že uteče z volnomyšlenkářského severu a sjede pěkně na jih Spojených států. A to úplně ten nejzapadlejší jih; takový, kde mu jeho hostitelé jednu ruku podávají a trousí u toho lichotky, tou druhou mu však ukazují, že na záchod si může dojít leda ke stromu vzadu na zahradě. Aby odvážné turné přežil, najal si Don muže přezdívaného Tony Lip. Bodrý člen rodiny italských přistěhovalců měl, řekněme, tradiční výchovu a jako prosťáček se stereotypnímu škatulkování nevyhnul. Chlapík od rány měl ale velké srdce a smysl pro spravedlnost, a tak se ze společné cesty těch dvou stala historka k vyprávění a nejnověji také berla režiséra Petera Farrellyho, jejíž pomocí si může sáhnout na oscarovou nominaci.

V roce 2016 se skupina hollywoodských hvězd tmavé pleti rozhodla bojkotovat předávání cen Americké filmové akademie proto, že se jim zdálo, že je instituce přehlíží. No, ono se jim to tak úplně nezdálo. Oscary oceněných "barevných" snímků a filmařů v historii prestižní ceny skutečně není mnoho. Rok po skandálu vyhrálo v kategorii Nejlepší film drama Moonlight, pak přišlo MeToo a zdálo se, že potřeba víceméně bílé Akademie dokazovat, že proti černochům nic nemá, bude tímto dokonána. Oscaři 2019 ale ukazují opak.

Všechny články k Oscarům 2019 si můžete přečíst tady.

V hlavních kategoriích proti sobě letos stojí hned několik černých filmů: marvelovka Black Panther, BlacKkKlansman Spikea Leeho a právě Zelená kniha. Nic proti, ale ani jeden z těch filmů nemá v souboji o Nejlepší film roku, co dělat - a Zelená kniha nejméně ze všech. Zařazení komiksové adaptace si Akademie ospravedlnila pochybným žvaněním o snaze více zohledňovat tzv."populární snímky", u BlacKkKlansmana se vzhledem k tématu můžeme bavit o jisté historické relevanci.

Počin Petera Farrellyho je ale bohužel filmem, který byste mohli zhlédnout náhodou v televizi v neděli odpoledne a zanechal by ve vás stejně hluboký dojem, jako když na něj půjdete do kina coby na "oscarový snímek". Ano, v první polovině je film velmi zábavný, v té druhé už se ale cesta dvou učebnicově nesourodých přátel zbytečně protahuje. Dramatické okamžiky jsou ploché jako přistávací dráha, dojemné momenty v sobě jen kupí povinná klišé a v závěru oči spíš protáčíte, než abyste si je utírali kapesníkem.

Pokud na Oscarech Zelená kniha v něčem uspěje, a tam naopak doufáme a věštíme, že se to podaří, je to nominace Vigga Mortensena v roli Tonyho Lipa v kategorii Nejlepší mužský herec v hlavní roli. Proti Aragornovi v této kolonce stojí Rami Malek/Freddie Mercury a Christian Bale se svou verzí Dicka Chaneyho. Mortensen odvádí stejně skvělý herecký výkon jako jeho kolegové, na rozdíl od nich to ovšem zvládá bez pomoci tuny líčidel a speciálních kostýmů. Mortensen je jako tažný kůň Zelené knihy, odvléct stotřicetiminutovou stopáž navíc zvládá s grácií výstavního hřebce. Za to si zalouží řádně ocenit. Nikdo jiný z výrobního týmu The Green Book nemá nárok se s ním svézt.

GALERIE Zelená kniha