Tenet je blockbuster. Nic víc, nic míň

Koronavirová krize mimo jiné ztížila život kinařům i filmovým producentům. Uzavření biografů všude na světě posunulo nebo úplně překazilo mnoho premiér, a to včetně zaručených letních trháků. Ještě nějaký čas tak neuvidíme očekávanou 25. bondovku, například. Právě ji - a tak trochu všechny letní hollywoodské blockbustery - má zastoupit/vynahradit Tenet, nový počin osobitého režiséra Christophera Nolana. Ten se ve svém 11. celovečerním snímku snaží dostát požadavkům studia Warner Bros. a nabídnout akční špionážní thriller, zároveň ale zůstat věrný svému specifickému autorskému stylu. Pomáhá mu s tím velký rozpočet a zřejmě relativně volná ruka. Jak jinak totiž vysvětlit, že se tentokrát Nolan naprosto urval ze řetězu?

mohlo by vás zajímat

Noví mutanti přicházejí. Navrátí x-menovské franšíze lesk, který jí sebral Dark Phoenix?

Tenet působí tak trochu, jako by Christopher Nolan vzal nevyužité nápady z deset let starého a pro jeho tvorbu vlastně zlomového Inception, dostal na ně spoustu peněz a rozpracoval je do dalšího, podobného, přesto jiného filmu. Neprozradím nic netušeného, když řeknu, že se příběh snímku odehrává ve světě, kde čas neplyne jen standardním lineárním způsobem, ale i inverzně. Stejně tak Inception se odehrávalo v prostředí lidských snů. Zatímco Inception bylo ale přeci jen spíše akční drama - osobní příběh hlavního hrdiny byl zásadní a ve finále vlastně hlavní linkou - Tenet je vyloženě akční film.

Víc se v něm hláškuje, víc to v něm bouchá a je tu i více Nolanových milovaných naddimenzovaných pozounů, díky nimž je mimochodem sledování akčních scén skoro až fyzicky nepříjemné. Hrdina, jeho nitro, motivace, psychologie, není zas tak (rozuměj vůbec) důležitý, ne tak jako jeho úkol zachránit svět. John David Washington, syn Danzela Washingtona, se s touto rolí začíná pomalu, ale jistě (a jasně) profilovat - nebude akční hvězdou typu Jasona Stathama či Dwayna Johnsona, spíš něčím ve stylu agenta Bournea nebo už zmíněného Jamese Bonda.

Na druhou stranu je ale svět Tenetu mnohem hůře pochopitelný a mnohem složitější, než ten v Inception. Dělat terapeuta Christopheru Nolanovi je zřejmě ten nejhorší job na světě. Ve 150 minutách se tady spojuje mírně nadprůměrná (7/10) akční podívaná s něčím, co přesahuje až k filozofickému přemítání o tom, co je čas, zda to není náhodou jen umělý konstrukt našich omezených mozečků, jak plyne, kolik ho máme a co s ním děláme.

Po celosvětové pandemii ideální načasování, ale bez jakéhokoliv podceňování obecného diváctva, usledovat to zároveň bez bolehlavu je asi ne nemožné, ale možná až příliš náročné na letní blockbuster. Což Tenet vlivem okolností prostě je. Rozhodně ho tak prezentují distributoři a rozhodně ho tak řada běžných diváků bude vnímat. Technicky je navíc doveden k dokonalosti, což jen podtrhuje režisérova záliba v minimálním využívání VFX záběrů (tzn. těch natáčených před zeleným plátnem). Kvalitně odvedené řemeslo tu vnímá i laik.

GALERIE Tenet

+ DALŠÍ 4 FOTKY + DALŠÍCH 5 FOTEK

Stejně, jako zhruba v polovině filmu přichází první velký zvrat, který vlastně není zas takovým zvratem, je ideální právě v té polovině přestat přemýšlet. Příliš přemýšlení během sledování skoro až škodí, řekla bych. Jakmile jednou zabřednete do snahy pochopit pravidla jeho světa, způsob, jakým funguje, jste nenávratně ztraceni.

Od snímku řada lidí očekávala takovou malou revoluci - revoluci v tom, jak se odteď budou točit akční filmy a například Kamil Fila v prvních dojmech z filmu napsal, že by mu nevadilo, kdyby to tak bylo. Takovou sílu Tenet nemá. Kdyby každý akční film vyvíjel na diváka takový tlak jako Nolanova novinka, ze své podstaty oddechový žánr by šel téměř okamžitě do kytek. Naopak, vypnout je to jediné funkční, chce-li si divák Tenet užít jako kvalitní žánrovku. Prostě se to nesnažte pochopit.