O vánoční (žánrové) kletbě
Klasické české filmové pohádky jsou samostaným žánrem, který dokázal nabídnout kousky i po letech zábavné, půvabné, celkově nestárnoucí, v případě Bočanova snímku S čerty nejsou žerty by se například dalo mluvit dokonce o jisté kultovnosti. Jsou to filmy, ve kterých běžně hrály největší hvězdy své doby a do jejichž výpravy se investoval čas, peníze i zájem. Kostýmy dělal třeba i Theodor Pištěk a štáb jezdil sem a tam, jen aby se mohlo točit na mnoha různorodých lokacích.
České filmové pohádky za poslední roky načichly laciností horké jehly. Nezábavné, nehezké a zapomenutelné filmy bez nápadu se staly hlavně odrazovými můstky pro atraktivní absolventky DAMU a zdrojem trápení pro pamětníky/milovníky zlatých časů žánru. Jedinou výraznější novou pohádkou je dva roky staré Čertí brko Marka Najbrta, které ale vyčnívá hlavně proto, že je mnohem víc než pohádkou politickou satirou oblečenou v pohádkovém plášti. O letošních Vánocích se nicméně mírně zablýsklo na lepší časy. Možná.
Premiérovou štědrovečerní pohádku O vánoční hvězdě natočil zasloužilý pohádkový tvůrce Karel Janák. Do příběhu, který má alespoň tolik nápadu, aby do toho zas a znovu nezatahoval čerty, draky a zakletá království, dostal režisér velmi příjemné herecké obsazení. Vojtěch Kotek, Tereza Ramba, Anna Geislerová nebo třeba bratři Hádkové a Ondřej Sokol, to jsou jména, která většinou dobře fungují. A O vánoční hvězdě není výjimkou.
Ačkoliv jednotlivé výkony jsou mírně nevyrovnané, většina z nich stojí nad průměrem, přičemž výrazněji vyčnívá hlavně Ramba, která dokázala vybalancovat svůj standardní projev s pro žánr typickým diblíkovstvím. Její roztomile pomatenou, naivní hvězdičku Deničku zastiňuje snad jen příšerně znatelný dabing princezny Amálky ztvárněné německou herečkou Leonií Brill.
Kameny úrazu filmu O vánoční hvězdě jsou dva. Tím závažnějším je, že navzdory zajímavému námětu a slibnému začátku je s ubíhající stopáží pohádka jen větší a větší nudou. Je až s podivem, jak nezábavný může být příběh, který sám sebe zejména ve druhé polovině zkomplikuje a zbytečně zamotá natolik, že skoro přestane dávat smysl. Snad je to ale i tou opravdu výrazně zářící Rambou a nevýrazností ostatních postav - figur tam je jak na orloji, přesto se divák pro osud žádné z nich nedokáže nadchnout.
Druhým problémem jsou - jak jinak - dialogy. V české kotlině drtivou většinu dialogů píšou lidé, kteří zřejmě v životě neslyšeli dvě živé bytosti přirozeně komunikovat. Polehčující okolností v případě Vánoční hvězdy budiž, že hvězdné postavy mají svůj vlastní slovník plný novotvarů a neobyčejných výrazů. Jejich za uši tahající nadužívání filmu ale nesmírně škodí. Nebo spíš vesmírně, jak by řekla Denička.
Karel Janák se pokusil být originální a natočil pohádku, která se od svých nedávných, leč i tak již zapomenutých předchůdců v mnohém liší. V něčem to funguje, v něčem selhává, a to dokonce skoro přesně půl na půl. Prostředí zasněženého podhůří Západních Tater je příjemné, první použití videomappingu v pohádkové produkci České televize je, no, první použití videomappingu v pohádkové produkci České televize. Inspirace ladovskými obrázky je vítaná, inspirace britskou královnou Viktorií při výrobě kostýmů filmové královny s tváří Zlaty Adamovské je přinejmenším matoucí. Kryštof Hádek na miniaturním prostoru uhraje víc uvěřitelné "pravé a nesobecké lásky" než ústřední pár Kotek - Brill dohromady. O Vánoční hvězdě pravděpodobně skončí, stejně jako ostatní moderní televizní pohádky, v bezedné černé díře, ale aspoň se dokáže chvíli udržet na okraji.