Prostě hit
Příští Oscar pro nejlepší cizojazyčný film je jistý. Alespoň tak divácká obec vnímá jihokorejský snímek Parazit, který je horkým favoritem dokonce i na nominaci přímo v hlavní kategorii Cen Americké filmové akademie. Počin režiséra Pon Džun-ho (Okja, Snowpiercer) Parazit získal Zlatou palmu na letošním festivalu v Cannes. Va Karlových Varech bylo skoro nemožné na něj sehnat lístky a v rámci běžné distribuce, do níž vstoupil 3. října, se dočkal několika vyprodaných předpremiér. Řekněme si na rovinu, tenhle dvouhodinový jihokorejský žánrový chameleon je prostě skvělý. Otázka ale stojí - čím to je?
Důvod Parazitova úspěchu tkví v dokonalém vyvážení toho, že film je zábavný a divácky velmi přístupný, ale zároveň osobitý, odvážný a ještě zvládá aktuální kritiku společnosti, aniž by sklouzával kezbytečné patetičnosti. To jsou v podstatě 3 hlavní věci, které byť jen průměrný fanoušek stříbrného plátna od kvalitního počinu očekává. Většinou dostane jen jednu, maximálně dvě, tady má všechny a ještě v dokonalém poměru.
Parazit začíná jako černá komedie. Perfektně se bavíte a užíváte si, že vás oslovuje kousek z tak vzdálené kinematografie, jako je ta jihokorejská. Než se ale nadějete, přichází (první) nečekaný zvrat. Snímek pak osciluje mezi legrací, dramatem a thrillerem. Divák je dokonale polapen ve světě hry dvou zcela odlišných rodin. U závěrečných titulků mu hlavou běží internetové "WTF did I just watch?" a tvůrce si mne ruce, protože odvedl perfektní práci. Stvořil snímek, kterému se dá jen máloco vytknout a ještě elegantně a velmi střízlivě oglosoval aktuální problémy společnosti (a vůbec ne jen té jihokorejské)
Džun-hoův snímek opravdu musíte vidět. Kromě všeho již zmíněného je to neuvěřitelně osvěžující podívaná a ze všech letošních favoritů na tento titul (sorry, Tarantino, sorry, Jokere) si určitě nejvíc zaslouží označení film roku.
A tady si přečtěte recenzi na adaptaci Rudišovy Národní třídy.