Borat je jedním - a asi nejznámějším - z alter eg komika Sachy Barona Cohena. Šílený kazašský reportér vtrhl v ostře zelených bikinách do kin před 14 lety a nechal za sebou smíšené, ale velmi intenzivní pocity. Humor postavený na neustále se stupňujícím pocitu trapnosti všech zúčastněných včetně diváka proti možná ne úplně šokujícímu, ale přeci jen překvapivému obrazu pravé tváře USA se dá považovat za milník žánru parodie. Volné pokračování, které tvůrci vypustili do světa týden před americkými prezidentskými volbami, postupy jedničky opakuje, bohužel je to spíš na škodu. A to, co přidává nové- tedy pevnou příběhovou linku - mu ve finále úplně podráží nohy.
Borat je zpátky. Bohužel
Týden před americkými volbami Amazon Prime vypustil film, o kterém ještě před nedávnem nikdo stoprocentně nevěděl, že vzniká - Borat: Překvapivý úplatek americkému režimu ku prospěchu kdysi skvělému kazašskému národu. Sequel ke 14 let staré parodii z dílny Sachy Barona Cohena vytvořil populární komik víceméně v tichosti a také v rychlosti. Cohen se v posledních letech více věnuje dramatické tvorbě a je v ní velmi dobrý, důkazem toho budiž seriál Agent a snímek Chicagský tribunál, kde je vynikající...
Přesto se milovník alter eg vrátil ke své nejslavnější postavě, aby "rozvířil vody a potěšil fanoušky v těžké době". Ano, kazašský reportér, který uvádí do rozpaků různé zástupce stereotypů v americké společnosti, nachytává je na švestkách a tím vytváří humornou, ale zároveň obsahově přínosnou výpověď o stavu toho "velkého národa", před 14 lety skvěle zafungoval. Ale může totéž - protože dle očekávání a vlastně asi i z logiky věci Borat 2 mnoho nového oproti jedničce nepřináší - fungovat i v době, kdy v Bílém domě sedí oranžový klaun, který chce covid léčit injekcemi s desinfekcí, čím dál více lidí věří, že skrze 5G nás ovládají mimozemšťani, a že země je placatá?
Bohužel nikoliv. Borat 2 není zábavný. Ne snad proto, že by Cohenovy metody už nefungovaly - o opaku svědčí vynikající série Who is America? - a ani ne proto, že by trapností přetékající styl humoru už nikoho nebavil. Problém je, že co před 14 lety dokázalo pokud ne přímo šokovat, tak minimálně překvapit, onen "skutečný obraz stupidních Američanů", to už nějakou dobu celá tahle společnost prožívá v rámci každodenního standardu. Co by před 14 lety vyvolalo bouřlivou reakci, to teď člověka donutí maximálně pokrčit obočí nebo odevzdaně mávnout rukou. Nejen Spojené státy, ale tak nějak všichni upadli do letargie a právě tu ukazuje v novém filmu i Borat. Což je vlastně záslužné, jen už to prostě není legrace. A to je u komedie problém.
Že Cohenův konfrontační přístup v případě Borata 2 nefunguje tak jako dosud pak smrtonosně zvýrazňuje pevně daná příběhová linka, na kterou jsou jednotlivé scénky navázané. Zatímco jednička byla totálním chaosem, ve dvojce se tvůrci zuby nehty drží scénáře, i když byl pravděpodobně jen hrubě načrtnut. O to více ohlušující je to ticho, které přichází po nevydařených gazích. Řadě z nich by neuškodil trochu větší kreativní brainstorming, nebo třeba více pokusů, protože někdy je až bolestně znát, jak se Cohen musel snažit, aby z toho vyždímal alespoň něco. Jenže na to tvůrčí tým neměl čas, pokud chtěl hotový snímek vypustit ven tak akorát před volbami. Což rozhodně chtěl.
Na druhou stranu - snímek má několik půvabně nostalgických momentů. Kolik vám bylo, když jste Borata viděli prvně? Tak právě tam se vrátíte. Do doby, kdy šílený falešný kazašský reportér s knírem působil tak strašně neskutečně, že jste se museli smát, protože to byla zcela očividná komedie. I co do nekorektnosti Cohen výrazně obrousil hrany, což ho sice šlechtí, ale jeho filmovému dítku to spíš škodí. Komik posedlý vytvářením alternativních osobností, který na začátku kariéry dokonce odmítal dávat rozhovory sám za sebe, v novém filmu dokonce udělal něco, čemu se dřív vehementně bránil - promítl do snímku svůj osobní aktivismus a názory a postoje z civilního života.
Dříve plochý zarputilý Kazach tak nyní prochází citovou proměnou, vytváří si vztah k dceři a zjišťuje, že mnoho pevně daných věcí, které ho doma učili, jsou prostou lží. Dochází k osvícení, dostává bohatší vnitřní svět, stává se komplexním charakterem. Tím se ale mění ve standardní filmovou postavu ve standardním hraném filmovém narativu a právě to podráží celému projektu nohy. Borat totiž výrazně lépe fungoval, když na plátně působil jen jako katalyzátor dění. Díky tomu měla jednička svižný, nápaditý a (samozřejmě pouze zdánlivě) reportážní charakter, který využíval skryté kamery a nicnetušící oběti a odvážně sázel všechno na to, že nikdo neví, co je nahrané a co ne. Dvojka je už jen nafouknutá stínová bublina ztrácející se v šedém průměru narychlo splácaných komedií, kterých v produkci streamingových služeb vznikají desítky.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
