Děti, nepijte

Člověk a alkohol jako jeho zhouba. Zásadní téma, které se, obzvlášť v Česku, kde polovině národa přijde normální snídat pivo, stále neřeší tak, jak by mělo. Na rozdíl od jiných omamných látek je chlast společensky tolerovanou drogou. Protože je legální a protože uživatele ničí pomaleji. Rozhodně ale ne méně. Když se o někom dozvíte, že si sem tam na večírku dopřeje něco sypkého či inhalovatelného, automaticky je ve vašich očích smažka. Kamaráda, který s vámi jde na pár kousků klidně každý večer, ale za alkoholika neoznačíte.

Až se jednoho dne doslechnete, že ho vyrazili z práce, protože na dva dny zmizel a pak ho našli pomočeného někde na zastávce. Ale problém začíná mnohem dřív a mnohem nenápadněji. Zároveň rozhodně není omezený věkem. Myslíte si, že jen proto, že je někomu teprve devatenáct, má přátele, partnerku a milující rodiče, se z něj přece nemůže stát troska, která bez panáka vodky po ránu ani nevstane z postele? No, chyba lávky, vzkazuje svým prvním celovečerním filmem režisér David Vigner.

Abstinent zpracovává téma alkoholismu netradičním způsobem, a sice z pozice mladého, nadějného a bezproblémového člověka. V rámci poměrně jednoduché příběhové linky "kluk pil a pil a pil, až to špatně skončilo" dostáváme pohled do pocitů a myšlenek léčícího se ochlasty, který rozhodně nepije proto, že by to už vzdal se životem. Je celkem jedno, jaký konkrétní průšvih hlavního (anti)hrdinu Adama (Josef Trojan) na odvykačku dostal i to, jestli se z toho dostane. Jediné, co máme pochopit je, jak funguje mysl člověka závislého na lihu, jak se proměňuje jeho vůle se z toho dostat, jak se vrací znovu a znovu na začátek.

Proto se může zdát Vignerův film vlastně divácky nezajímavým. Nabízí se totiž srovnání s o rok starším počinem Dana Svátka Úsměvy smutných mužů. V adaptaci Formánkovy knihy sledujeme tutéž sortu lidí, jen o generaci či dvě starší, ve stejném prostředí. Ačkoliv Smutní muži nabízí pár kvalitních a silných momentů, jejich tvůrce právě v zájmu zábavnosti sklouzává až zbytečně moc ke klipovosti na úkor dramatičnosti. Jenže závilost není sranda, ona to má být tak trochu depka. V léčebnách se rozhodně nic veselého neděje. Proto lze Abstinenta shledat výrazně věrohodnějším a tím pádem přínosnějším v rámci celospolečensky závažného tématu.

GALERIE Abstinent

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

Zároveň je snímek, ač se tomuto recenzentskému klišé většinou snažím vyhnout, pravým hereckým koncertem vlastně taky debutujícího Josefa Trojana. Pro potomka slavných rodičů Ivana a Kláry se jedná o první hlavní roli v celovečeráku. Jakkoliv se může zdát ze začátku toporný, s vývojem filmu jako by se i on do role Adama více dostával, byl v ní přirozenější a uvolněnější. Josef Trojan se velmi potatil a je znát, že herectví svého otce si vzal za velký předobraz, ale to rozhodně ničemu a nikomu nevadí. Osmnáctiletého herce čeká slibná kariéra, bude-li se jí nadále věnovat a je skvělé, že to českému divákovi dává vědět zrovna prostřednictvím takového filmu jako je Abstinent.

Více takových kousků do našich kin a televizí, ano, pro tu výpovědní hodnotu. Třeba to jednou půjde ještě bez patetických klavírních podkresů ve vypjatých scénách a bude to úplně ideální.

A tady čtěte o premiéře tohoto týdne: Terminátorovi číslo 6.