Karibské starosti

Malý karibský ostrov Grenada získal v roce 1974 v rámci vlny dekolonizace nezávislost na Spojeném království, ale se svou bývalou mateřskou zemí nadále udržoval blízké vztahy i kvůli tomu, že Grenaďané ponechali Alžbětu II. za svou královnu. Tu v zemi zastupoval generální guvernér Paul Scoon. Brzo po vyhlášení samostatnosti začaly na ostrově převažovat hlasy zastánců levicového směřování země, což vyvrcholilo revolucí, která v roce 1979 vynesla k moci umírněného marxistu Maurice Bishopa.

mohlo by vás zajímat

Španělsko-americká válka zničila nejstarší impérium na světě: Spojené státy získaly Kubu, Portoriko a problémy do budoucna

Nová socialistická vláda začala řadu reformních a populárních sociálních programů, ale zároveň započala sbližování s dalšími levicovými režimy včetně Kuby a Sovětského svazu. Právě to se stalo trnem v oku Spojených států, které neměly žádný zájem, aby v jejich sféře vlivu a bezprostřední blízkosti vznikl další nepřátelský socialistický stát.

Byť administrativa prezidenta Ronalda Reagana varovala před sovětsko-kubánským vlivem na ostrově a otevřeně protestovala proti výstavbě plánovaného komerčního letiště, které označovala za vojenský objekt, nepodnikla žádné kroky až do vojenského převratu v roce 1983. Na Grenadě došlo k otevřenému konfliktu mezi soupeřícími frakcemi vládnoucích marxistů, což vyvrcholilo pučem, kdy 13. října 1983 převzal moc Bishopův bývalý spojenec Bernard Coard. Ten o tři dny později nařídil popravu sesazeného premiéra včetně jeho těhotné manželky. V ten samý den došlo k dalšímu, tentokrát vojenskému převratu, kdy se moci chopil generál Hudson Austin. Ten zavedl pod hrozbou trestu smrti zákaz vycházení.

„Promiň mi to, Margaret“

Znepokojená americká vláda tak po oficiální žádosti regionální Organizace východokaribských států a tajných jednáních s generálním guvernérem Paulem Scoonem, který nadále zůstával jediným legitimním orgánem ostrova, začala s plánováním bleskové vojenské akce. Ta měla v zemi obnovit demokratickou vládu. Kromě znovunastolení pořádku měl vojenský zásah americké armády zároveň ochránit životy 800 amerických studentů medicíny, kteří se dle amerických úřadů ocitli v bezprostředním ohrožení. Reaganova vláda se tak chtěla vyhnout dalšímu hromadnému zajetí amerických občanů jako v Íránu. Akce zároveň měla být demonstrací americké síly – jen několik dnů před začátkem invaze došlo k útokům na americké vojáky v Libanonu, což významně oslabilo pozici Spojených států ve světě.

GALERIE Americká invaze na Grenadu

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

25. října 1983 došlo na pokyn prezidenta Reagana k vojenské invazi na Grenadu a během pouhých čtyř dnů se americkým jednotkám (především z řad námořní pěchoty) podařilo zemi obsadit. Vojenská akce měla zároveň velkou podporu mezi obyvatelstvem ostrova – v Americe pak byl konflikt přijat kladně. Horší už to bylo s reakcí okolního světa. OSN útok odsoudila jako porušení mezinárodního práva, což podporovaly především státy socialistického bloku.

Stejně tak akce částečně narušila jinak vřelé vztahy mezi Spojenými státy a Spojeným královstvím, kde Američané předem neinformovali Brity o útoku na jejich bývalou kolonii. Prezident Reagan se nakonec telefonicky omlouval britské premiérce Margaret Thatcher, jež jeho vysvětlení přijala. Pro Američany tak byla vyhraná válka důkazem, že ponížení z Vietnamu je snad konečně věcí minulosti – pod americkou správou došlo na Grenadě o rok později ke svobodným volbám, které vedly k nastolení demokracie, jež v zemi trvá dodnes.