Radioaktivní zubní pasta i čokoláda
Poté, co došlo na přelomu 19. a 20. století k prvním objevům v oblasti radioaktivity, začala se nevědecká veřejnost zajímat o případné zázračné účinky, které si s tímto novým a vzrušujícím vědeckým počinem spojovala. Svůj podíl na nepochopení nebezpečných účinků radioaktivního záření na lidské tělo měli i sami objevitelé, kteří se v mnoha případech stali oběťmi svých vědeckých pokusů, jelikož o vlivu radiace na lidské tělo se toho tehdy ještě příliš nevědělo. Své o tom ví jedna z průkopnic tohoto oboru, francouzsko-polská vědkyně Marie Curie-Skłodowská, jež zemřela na následky radioaktivního záření. Právě jí objevený prvek radium se pak na počátku 20. století dostal do rukou lidí, kteří se na údajných zázračných účincích radioaktivního prvku pokusili vydělat mnohdy velice podivnými způsoby.
Radium se tak například nanášelo na ručičky náramkových hodinek, což samo o sobě nebylo nijak nebezpečné pro toho, kdo je měl na ruce. Hůře už na tom byly pracovnice, které radium na ručičky nanášely, jelikož dle pracovních pokynů musely po namočení štětce do radiové barvy jejich špičky olizovat, aby tak došlo k co nejpřesnějšímu nanášení látky. O několik let později zažalovala skupinka pracovnic, kterým se přezdívalo „radiové dívky“, svého zaměstnavatele, jelikož se jim po bezpočtu hodin, kdy se jim přes jazyk do těla dostávala ničivá radioaktivní látka, v organismu začala šířit agresivní rakovina.
Radiové hodinky pak patří ještě k tomu racionálnějšímu, co tehdy na poli produktů s radiem vzniklo – před válkou se tak v Evropě i Americe prodávalo například radioaktivní víno, radiová minerálka či dokonce i čokoláda s radiem. V meziválečném Německu pak byla hitem zubní pasta s radiem, která měla způsobovat ten nejbělejší chrup. Kolik lidí v důsledku konzumace vysoce nebezpečného radia zemřelo či skončilo s rakovinou, je těžké odhadnout. Příběh Ebena Byerse a léku Radithor pak patří k těm nejstrašnějším případům podvodného obchodu s radiem.
Zázračný lék Radithor
Jistý Eben Byers, syn zámožného průmyslníka a amatérský mistr Ameriky v golfu, si v roce 1927 ve vlakovém kupé ošklivě poranil ruku při pádu z vlakové postele. Následkem zranění pociťoval Byers neustálé bodavé bolesti v ruce, na které mu jeho lékař doporučil nový zázračný lék Radithor. Ten byl patentovaným přípravkem jistého Williama J. A. Baileyho. Bailey tvrdil, že jeho zázračná medicína obsahující radium nejen že pomůže od bolesti, ale ještě pomůže stimulovat endokrinní systém a dodá svému uživateli nebývalý pocit síly. Jenže pan Bailey, byť o sobě tvrdil, že je doktorem, a to dokonce z Harvardu, nebyl ničím jiným než sprostým podvodníkem – z prestižní školy ho vyhodili a on se tak pokoušel napakovat na prodeji radia rozpuštěného ve vodě, které pod označením Radithor nabízel na snad všechny druhy nemocí od bolestí až po impotenci. A aby svůj lék dostal mezi pacienty, vyplácel každému doktorovi, který Radithor předepsal, celou jednu šestinu tržby.
Byers tak na lékařovu radu lék užíval několikrát denně, a to po dobu tří let. Bolesti skutečně částečně polevily a sám Byers se pak chlubil, že mu lék dodává sílu a vitalitu. Po čase však přestal účinky Radithoru pociťovat, a naopak se začal cítit velice oslabený, takže lék v říjnu 1930 vysadil. Velice brzo poté se začaly dostavovat obrovské bolesti hlavy, načež došlo k prudkému poklesu váhy a Byers k hrůze zjistil, že mu začínají vypadávat zuby. Obrovské množství radioaktivní látky, které do sebe Byers po tři roky dostával (mělo se jednat o více než 1400 lahviček léku) se začalo projevovat.
Pacient přišel o celý obličej
Když v roce 1931 po vlně stížností začaly úřady prošetřovat Baileyho i jeho šílený výrobek, byl Byers požádán, aby se dostavil jako oběť šarlatánství k podání svědectví – zesláblý Byers však tou dobou již nedokázal opustit dům. Právník, který byl úřadem poslán k umírajícímu domů, aby získal jeho svědectví, později podal šokující popis Byersova těla. Následkem radiace se Byersovi kompletně rozpadla horní a dolní čelist, kde až na dva přední zuby nebylo nic – všechny tkáně v jeho těle se pak pomalu a velice bolestivě rozkládaly, zatímco se jeho lebka rozpadala, takže bylo možno kouknout skrze četné díry nebožákovi skoro až na mozek.
Eben Byers zemřel na následky rakoviny v březnu 1932 v ukrutných bolestech, zatímco muž, který za jeho smrt mohl, William J. A. Bailey, i po jeho úmrtí pokračoval ve vyrábění dalších podivných radioaktivních předmětů bez jakéhokoliv potrestání. Sám pak zemřel v roce 1949 na rakovinu močového měchýře a pozdější vyšetření jeho těla prokázalo, že bylo vystaveno extrémně vysokému množství radiace. Inu, kdo s čím zachází...