Málokdy se stalo, aby Východní Německo v něčem předběhlo svého západního konkurenta. Jedním z mála případů, kdy soudruzi z NDR neudělali chybu, bylo vyslání prvního Němce do vesmíru – byl jím Sigmund Jähn, který zemřel ve věku 82 let. Jähn se stal slavným po celém světě ani ne tak díky svému letu, ale skrze film Good Bye, Lenin!, kde jeho fiktivní verze sehraje pro děj zásadní roli.
První Němec ve vesmíru
Sigmund Jähn se již v 18 letech stal pilotem, když se přihlásil do východoněmeckého letectva a o 11 let později, v roce 1966, začal studovat na Gagarinově akademii v Sovětském svazu. V 70. letech byl pak vybrán do vesmírného programu Interkosmos, v rámci kterého startovali do kosmu občané spřátelených socialistických zemí na sovětských vesmírných misích. Díky Interkosmu se tak do vesmíru podíval například i první a poslední československý kosmonaut Vladimír Remek – Jähn pak byl po Polákovi Mirosławu Hermaszewském třetím kosmonautem v rámci Interkosmu a občanem páté země, který se kdy podíval do vesmíru.
Stalo se tak 26. října 1978, kdy Jähn spolu se svým sovětským kolegou Valerijem Bykovskijem odstartoval v kosmické lodi Sojuz 31 na týdenní misi na vesmírné stanici Saljut 6. Jähnův let byl pro východoněmeckou propagandu triumfem, kdy bylo neustále celému světu zdůrazňováno, že první Němec ve vesmíru pocházel z Východu – Západní Německo vyslalo svého zástupce Ulfa Merbolda do kosmu až v roce 1983 na palubě raketoplánu Columbia.
Tichý hrdina
Jähn během své mise provedl řadu experimentů a na palubu vesmírné stanice si s sebou vzal figurku Sandmännchen, oblíbené dětské postavičky z východoněmeckého Večerníčku. Po návratu na zem sloužil Jähn až do pádu Berlínské zdi v rámci východoněmeckého letectva coby vedoucí tréninkového centra pro kosmonauty poblíž Moskvy – po znovusjednocení Německa pak byl nějakou dobu nezaměstnaný, než se opět vrátil ke kosmonautice v rámci Evropské vesmírné agentury. Zde pomáhal s trénováním budoucích evropských astronautů, a to až do roku 2002. Jähn byl i po pádu východoněmeckého režimu ve své zemi obdivovaným hrdinou, a to i zásluhou svého skromného a civilního vystupování.
Kromě svého letu se pak Jähn stal opět celosvětově známou osobností díky jednomu z nejpopulárnějších německých filmů 21. století, komedii Good Bye, Lenin!, kde je zobrazen jako osobní hrdina hlavní postavy Alexe Kernera, který Jähnův průkopnický let sleduje v televizi – ve filmu. Děj se odehrává těsně po pádu Berlínské zdi, kdy se hlavní hrdina Alex snaží všemožně přesvědčit svou těžce nemocnou matku komunistku, že nikdy nedošlo ke sjednocení Německa a aby vše uchoval v tajnosti, natáčí pro ni falešné televizní zprávy. V rámci jednoho takového falešného televizního výstupu přesvědčí Alex Jähna, který pracuje jako taxikář, aby si zahrál nového generálního tajemníka komunistické strany.
Skutečný Jähn dal tvůrcům souhlas s použitím své osoby, ale odmítl jejich nabídku, aby si zahrál sám sebe. Filmaři si, vzhledem k Jähnově obrovské popularitě, dali záležet, aby jimi vybraný herec kosmonauta nepřipomínal jenom vzhledem, ale i hlasem, jelikož Jähnův typický přízvuk z Vogtlandu znal minimálně ve Východním Německu snad každý. Nakonec byl vybrán švýcarský herec Stefan Waltz, který byl navíc ještě předabován hercem pocházejícím ze stejné oblasti jako Jähn. Sigmund Jähn, který mimochodem nikdy nepracoval jako taxikář, nakonec zemřel ve věku 82 let.
A tady si přečtěte o nacistickém architektovi Albertu Speerovi.
Podobné články
Jan Studnička
Martin Miko
Doporučujeme
