Záleží na tom, který Bůh to je. Islám, křesťanství, buddhismus, hinduismus, judaismus... Podívejte se, jak lidské trápení odůvodňuje pět hlavních světových náboženství.  

Islám

Foto: prayerinislam.com Samo slovo „islam" znamená „odevzdání se". Mnozí muslimové věří, že přijmout utrpení bolesti či ztráty je cestou podřízení vlastní vůle vůli Alláhově. Některé utrpení je práce Satana nebo jeho příznivců ve světě duchů (džinů). Alláh jej připouští jako zkoušku pokory a víry. Utrpení podle muslimů posiluje víru, neboť bolest vede člověka k lítosti, modlitbám a dobrým skutkům.  

Křesťanství

Foto: stpeternaples.com Otázka utrpení nevinných leží v samém srdci této víry, podle níž zcela čistý muž (Ježíš) trpěl a zemřel pro hříchy celého lidstva. Někteří křesťané vnímají utrpení jako trest Boží za hříchy jednotlivce či celého světa. Jiní v utrpení vidí způsob, jímž milující Bůh zkouší víru a věrnost přeživších. Podle svatého Pavla má křesťan přijímat utrpení s radostí, neboť „z utrpení roste vytrvalost, z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti naděje" (Římanům 5:3-5). Další křesťané vnímají utrpení nevinných jako důkaz tajemné vůle Boží, která se záhadnými cestami ubírá ke konečnému neznámému dobru. Někteří křesťané žádné vysvětlení nenabízejí a utíkají se po Jobově vzoru k bezvýhradné víře. Římští katolíci kdysi učili, že se člověk má obětovat, protože vírou se zdánlivě nesmyslné utrpení mění ve vykoupení. Svatý Augustin ve čtvrtém století hlásal: „Bůh nedovolí žádné zlo, ze kterého by nevzešlo ještě mnohem větší dobro. Taková je moudrost a dobrota boží."  

Buddhismus

Foto: mir.com.my Podle prvních dvou vznešených pravd buddhismu spočívá celý život jen v utrpení, které způsobuje připoutanost k světským věcem, jež na sebe může brát podobu nenasytnosti, nenávisti a nevědomosti v tomto či minulých životech. Pokud tato připoutanost neslábne, vrací se v podobě většího utrpení (karmy). Podle Dhammapady: „Sám v sobě člověk vytváří zlo, sám sebou trpí; sám v sobě člověk nevytváří zlo, sám sebou se očišťuje." Utrpení tak není trestem, který sesílá vyšší mocnost, ale překážkou, kterou je třeba překonat nelpěním na světských věcech. Láma Surya Das tvrdí, že i dobrým lidem se mohou dít špatné věci, „protože na každé události se podílí myriády karmických příčin, které dále rodí další a další události."  

Hinduismus

Foto: 24.media.tumblr.com Mnozí hinduisté chápou utrpení jako trest za špatné chování ať už během tohoto nebo předchozích životů. Dokonce i zdánlivě nevinný člověk, který však ještě nevyrovnal karmickou zátěž z předchozích životů, bude muset platit. Utrpení jednotlivce je třeba nazírat v širším kontextu kosmického cyklu rození, života, zkázy a znovuzrození. Hinduisté věří, že oběti se znovu narodí a budou v příštím životě šťastnější.  

Judaismus

Foto: wikimedia.org Někdy se za příčinu utrpení považuje liknavost v uctívání Boha. Všeobecně se má za to, že Bůh dal člověku svobodnou vůli, aby tento mohl prožívat radost i bolest, a že důvody, proč připustil hluboké utrpení nevinných, musí být dobré, byť zůstávají skryté. Bůh trpí spolu s trpícími. Mnozí věří, že Boží smysl pro spravedlnost, a tedy důvod lidského utrpení, je nepoznatelný. Pro některé Židy také není zdaleka tak důležité vědět, proč Bůh nechává trpět nevinné, jako jistota, že potrestá viníky. Všichni Židé připisují značnou důležitost pomoci bližnímu v nouzi, což souvisí s konceptem „tikun olam", neboli nápravy světa, která poskytne protiváhu nezaslouženému utrpení. Pozoruhodné je, že podle Talmudu může utrpení člověka vést ke ztrátě víry v Boha.