U nás v Čechách máme jeden takový zvyk. A nejde o žádné světové unikum, najdeme jej například v některých balkánských zemích. Obdivujeme mučedníky a hlásíme se k odkazu našich „slavných porážek“. Každé malé dítě tak zná například datum bitvy na Bílé Hoře – ale o bitvě u San Felice, ve které Karel IV. roku 1332 drtivě porazil Milánskou koalici, neslyšel ani mnohý vysokoškolák se zájmem o historii. A takhle by se dalo pokračovat. Podstatné je ovšem něco jiného.
Představte si následující – v práci vám snad za trest dají projekt, na kterém si už leckdo vylámal zuby a je – spíše hodně než trochu – opomíjený. Vy nicméně ze sebe dostanete to nejlepší, tvrdě pracujete a z ošklivého káčátka je za čas krásná labuť.
A pak to přijde – když má projekt přinést první skutečné plody, vy v něm končíte a převezme ho kolega. A vy se vrátíte na referentskou pozici. Oficiálním důvodem je, že nemáte dokončenou VŠ (což jste neměli ani před tím, ale začalo to vadit až teď). Skutečný důvod je přitom triviální – někdo, kdo v tom „umí chodit“, chce sklízet, co sám nezasel.
Jak zareagujete? Můžete rozhodnutí akceptovat a nechat se připravit o výsledky své práce. A všude vyprávět, jaké by to bylo skvělé, kdyby vás nepodvedli. Ale… Opravdu se vám chce?
Není lepší zabojovat? Napsat třeba na ústředí firmy, co se chystá v české pobočce? Zeptat se šéfa, proč přesně to vadí?
Nebo si někdo myslí, že je na podobném postupu něco špatného?
Jistě – ne všechno se dá vybojovat a jsou místa, kde je fakt, že bojujeme, znakem slabosti, ne síly. Typicky třeba vztahy.
Stejně tak je nesmyslné bojovat v bitvě, která je už dávno dobojovaná. Přidržme se výše uvedeného příkladu. Když dopis do centrály pomůže akorát k tomu, že dostanete vyhazov, co má větší smysl. Soudit se s původním zaměstnavatelem, nebo se postavit na vlastní nohy? Buďte si přitom jisti, že se vítěz ze svého nezaslouženého úspěchu radovat dlouho nebude. V jiných oborech než jsou intriky totiž kompetentní není.
A na závěr se ještě podívejte na těchto 5 komiksových příběhů s motivačním poselstvím.