Přiznávám, že se svými nejbližšími kamáradkami si říkáme všechno. Úplně všechno. Ale ještě nikdy jsem od nich neslyšela větu "On ti mě bere za ruku jako nikdo předtím" nebo "Včera mi sevřel ruku v kuchyni, ve vaně i v posteli...ale jak!"  Těžko říct, proč ženy i muži mezi sebou tak rádi debatují zrovna o sexu, když například právě svírání ruky v ruce je daleko intimnější akt. Tak schválně: kolika lidem z vašeho okolí byste dovolili, aby vám dlouze drželi ruku? A u kolika z nich se stejně budete trochu ošívat? Ještě aby pochopili i muži: Kolik žen, které jste přefikli, byste vzali na veřejnosti za ruku? Moc osobní, co? "Je fakt, že když už někoho chytnu za ruku, tak to dělám tak nějak automaticky, protože mi je ten člověk tak blízkej, že mi to přijde přirozený," potvrdil mi moji teorii můj chlapec. Bingo. Mimochodem, psychologové tvrdí, že se dá určit povaha partnerského vztahu právě podle techniky držení rukou:

1. Klasika

Ten, jehož dlaň je vepředu a směřuje kolmo dolů, bývá v páru prý ten dominantní. Většinou je to dlaň mužská.

2. Zapletené prsty

Tohle by prý mělo znamenat hlubší fyzické i psychické propojení mezi partnery. Soulmates - to je teď takové populární slovo.

3. Malíčky nebo konečky prstů

Jestli vás přítel chytá jen za konce prstů, ukazuje vám svou nezávislost. Nepolapitelnost. Ale tvrdí to pár psychologů, nemusíte tomu věřit. Chycená ruka dává pocit, že s námi někdo sdílí nějakou situaci, emoci. Nejen tělo. Dává nám falešný, nicméně příjemný pocit, že nejsme sami. Držením ruky můžeme beze slova vyjádřit lásku, a to často ještě lépe než slovně. Držením ruky taky tlumíme bolest. Neurologové z Virginia University provedli experiment, ve kterém pouštěli do těla několika desítek žen elektrošoky a sledovali, jak bude reagovat jejich mozek. Potom experiment zopakovali s tím, že je při pokusu drželi za ruce. Výsledek? Elektrošoky ženy zvládaly v daleko větší pohodě. Svírání dlaně pomáhá. Věděli to už vaši rodiče, když vás brali k pediatrovi na včeličku. Přece. Ruka v ruce nám taky dává pocit bezpečí. Už z dětství jsme zvyklí na to, že když nás někdo vezme za ruku, je to jako kdyby říkal "nechci, aby se ti něco stalo, nechci, aby ses ztratil". A tak držení ruky vnímáme dodnes. Jako příslib ochrany. Potřeba dotýkat se rukama je nám navíc přirozená stejně jako třeba tučňákům. Doteky od našich blízkých nám navíc zvyšují hladinu endorfinů. /ngm.nationalgeographic.com A abych nezapomněla, držet někoho za ruku je taky gestem majetnickým. Na tom není nic špatného, protože většina žen touží po tom, chlapovi patřit. A většina mužů zase touží ženu vlastnit. Vesmír je v rovnováze. A budete i vy, pokud se budete držet za ruce.