Tajemství Loch Ness
Zapomeňte na čupakabry a bigfooty, na světě jsou mnohem starší, děsivější a větší tajemství. Větší metaforicky i doslovně. Víte, skotská krajina je celá podivně zvláštně děsivá. Často pod těžkými vodou nacucanými temnými mraky se zelení neprostopné lesy, vrcholky Highlands, které se skrývají v husté mlze… Ale nejen vrcholky Skotska jsou zahalena tajemstvím. Mnohem záhadnější a temnější jsou jeho hlubiny.
Loch znamená jezero. A to nejzáhadnější jezero se nachází u města Inverness. Určitě tušíte, o čem je řeč a nejenom proto, že jste viděli fotku, klikli na titulek a pročetli se perexem. Řeč je o jezeru Loch Ness. A údajné nestvůře, která se skrývá v černočerných hlubinách tamních vod.
Loch ness je druhé největší jezero Skotska, táhne se do délky čtyřia třiceti kilometrů a v některých místech je až půl druhého kilometru široké. Nás ale zajímá hloubka. A podle posledních výzkumů je jezero v některých místech, když nebudeme počítat usazené bahno, až tři sta pět metrů hluboké. To znamená, že kdybyste na dno postavili Eiffelovu věž, museli byste se potopit do hloubky pěti metrů, abyste se mohli dotknout její špičky.
Nejstarší zvíře na světě
Je jenom logické, že v tomhle prostředí budou vznikat strašidelné legendy. A ony vznikají. V nedalekém Loch Morar mají taky nestvůru. Ale není zdaleka tak slavná jako Nessie, jak ji říkají fanoušci. Proč?
Protože Nessie a příběhy o ní jsou staré. Jakože hodně staré. Původní pochází až ze šestého století. Je to legenda o svatém Kolumbovi, mnichovi, který zahnal pomocí kříže monstrum zpátky do jezera. Od té doby se pověst držela kolem jezera, ale opravdovou popularitu začala nabírat až koncem devatenáctého století, s rozmachem tisku. Protože i novináři devatenáctého století o víkendech neměli do čeho píchnout, takže trávili odpoledne tím, že psali o neexistujících nestvůrách.
Doopravdy se ale Nessie proslavila až v první polovině dvacátého století. Podobně jako u fenoménu UFO přibývala pozorování s tím, jak povědomí o příšeře rostlo. V roce 1933 manželský pár přísahal, že jim v noci před autem přelezlo přes cestu nedaleko od jezera něco obrovského. Místní vídali hřbet ohromného tvora ve vodě každých pár týdnů. A o rok později vznikla ta slavná zrnitá černobílá fotografie.
Takže… co to je? Co tam je?
Nic tam není
Ve zkratce? Nejspíš nic. Celá armáda výzkumníků po desítky let zkoumala jezero. V sedmdesátkách to bylo hotové šílenství. Nikdy se nic nenašlo. Sonar občas odhalil něco velkého, ale buď to byla hejna ryb, šutry nebo naopak výdutě.
Autor slavné fotografie R. K. Willson se ke konci života přiznal, že šlo o podvrh vytvořený dřevěnou hračkou. A všechno to, co lidé údajně viděli? Adrian Shine, který zkoumá jezera téměř padesát let popsal řadu optických klamů, které může dělat voda. Totiž, když máte jezero široké kilometr a půl a dlouhé třicet kiláků, máte velkou vodní plochu. A když je klidná, těžko se na ní odhaduje vzdálenost, nemáte žádný referenční bod. Takže i velká labuť na vodě může působit jako něco… obrovského. A hřbety vodního hada? Vlny. Loch Ness je součástí kanálu, který propojuje Severní moře s Atlantikem, Kaledonský kanál se jmenuje. Díky tomu proplouvají po jezeře velké lodě, které nechávají dlouho po proplutí velké vlny, které z určitého pohledu mohou vypadat jako hřbety velkého tvora.
Možná máte námitky, ale Shine je slyšel všechny. Žádná teorie podle něj nedává smysl, ani mystická příšera, ani plesiosaurus, který přežil do dnešních dob. Rozložení dna ani studená voda nedává ještěrům vhodný prostor k žití.
Zkrátka… nic tam není. Ale noc na člunu bychom tam trávit stejně nechtěli. A jestli si legendy o Nessie užíváte tak jako my, na Prima MAX dnes od šesti běží milá devadesátková limonáda právě o ní.