Příběh posledního českého "RAFáka": Emil Boček v šestnácti utekl z domova, aby mohl ve válce bojovat proti Němcům – G.cz
Vyhledávání

Příběh posledního českého "RAFáka": Emil Boček v šestnácti utekl z domova, aby mohl ve válce bojovat proti Němcům

+ DALŠÍ 1 FOTKA + DALŠÍ 2 FOTKY

Poslední žijící český stíhací pilot z druhé světové války Emil Boček byl před víkendem hospitalizován ve Fakultní nemocnici v Brně – Bohunicích. Tento válečný veterán má na kontě 26 operačních letů, za což obdržel mnoho čestných ocenění, včetně Řádu Bílého lva třetí třídy. Jaký je jeho životní příběh?

Martin Miko
Martin Miko 21.10.2019, 11:40

Válečný hrdina z Brna

Armádní generál ve výslužbě Emil Boček patřil za druhé světové války mezi účastníky československého zahraničního odboje a zároveň patřil mezi příslušníky československého letectva ve Velké Británii. Jeho životní příběh samozřejmě nezačal a také neskončil s druhou světovou válkou...

Emil Boček se narodil 25. února 1923 v Brně-Tuřanech. Po dostudování obecné a měsťanské školy se začal učit strojním zámečníkem. Když mu bylo 16 let, tedy v roce 1939, rozhodl se tajně odejít z domova. Tři dny po Vánocích se tehdy pokusil přes Slovensko dostat do Budapešti, jenže byl zadržen a poslán zpět. Až na několikátý pokus se mu podařilo dostat se do hlavního města Maďarska, kde se díky francouzskému konzulátu dostal do Jugoslávie, odkud pak přes Řecko a Turecko do Bejrútu. Tímto způsobem se jako vojín pěšího pluku mohl zúčastnit ústupových bojů proti Němcům ve Francii v létě 1940. V září téhož roku se dostal do Velké Británie, kde se rozhodl přihlásit k letectvu a získal tak práci jako mechanik-drakař. Po dvou letech se mu splnil sen a byl zařazen do pilotního výcviku v Kanadě, čímž se stal jedním z nejmladších československých pilotů bojujících ve druhé světové válce.

Dne 20. října 1944 byl přidělen jako pilot letky B k 310. československé stíhací peruti. O týden později se zúčastnil prvního operačního letu jako doprovod spojeneckých bombardérů nad Evropou. Svou poslední bojovou akci pak uskutečnil až 12. května 1945. Za války se mu podařilo absolvovat celkem 26 operačních letů a se svým Spitfirem odhadem nalétal zhruba 74 hodin.

V březnu 1946 se Emil Boček rozhodl odejít z armády a otevřel si dílnu na opravu motocyklů. Po únoru 1948 měl štěstí, perzekucí se nedočkal, jelikož přešel do státního podniku Mototechna. A tak se z podnikatele stal zaměstnanec. Od roku 1958 začal pracovat jako soustružník ve Výzkumném ústavu Československé akademie věd a od 80. let u firmy Drukov. Rok před Sametovou revolucí odešel do penze. Po revoluci byl postupně povýšen na kapitána a následně v tom samém roce na majora. V roce 1993 byl dokonce titulován plukovníkem ve výslužbě. Další velké pocty se dočkal v roce 2010, když byl tehdejším prezidentem republiky Václavem Klausem oceněn Řádem Bílého lva za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost. V roce 2014 ho Miloš Zeman jmenoval brigádním generálem, o tři roky později generálmajorem a v květnu 2019 armádním generálem.

Emil Boček žil celý život v Brně, tedy kromě období 2. světové války, kterou strávil v zahraničí. V roce 2012 byl o jeho životě natočen dokumentární film Nezlomný, který má na svědomí režisér Igor Červený. Bočkovým životním heslem je: „Nebudeme sedět, ale budeme něco dělat". Moudrý muž!

A zde si připomeňte osudy tria posledních lidských pomníků komunistického režimu.

Podobné články

Doporučujeme

Další články