Královna Viktorie popisovala mladou královnu Vilemínu jako štíhlou, elegantní a s velmi jemným, téměř roztomilým vzhledem, který působil spíše dojmem mladé dívky než panovnice. Vilemínina znalost angličtiny byla podle Viktorie na velmi vysoké úrovni, což z ní dělalo výbornou partnerku k dlouhým rozhovorům. Viktorie také zdůraznila, že mladá královna přesně věděla, jak se chovat v různých společenských situacích a působila velmi zdvořile a uctivě. Toto setkání v roce 1895 na královnu Viktorii udělalo silný dojem.
Bohatá, ale i vzdělaná
Vilemína Nizozemská, celým jménem Vilemína Helena Pavlína Marie Oranžsko-Nasavská, se narodila 31. srpna 1880 v Haagu na zámku Het Loo. Vládla Nizozemsku od roku 1890 do roku 1948, kdy se rozhodla abdikovat ve prospěch své jediné dcery Juliany. Není se čemu divit, když jí v té době bylo již požehnaných 68 let. Vlády se na plný plyn ujala v roce 1898 a pro všechny byla známá svou energií a podnikatelským talentem. Díky svým chytrým investicím se stala postupně nejbohatší ženou na světě.
V osobním životě však čelila mnoha obtížím. Vdala se za německého prince Jindřicha, který měl sklony k alkoholismu a často vyhledával společnost jiných žen. Zpočátku se zdálo, že mezi nimi existují vzájemné city, ale jakmile Jindřich pochopil, že na dvoře bude pouze vedlejší postavou ve stínu své manželky, ztratil kontrolu nad svým chováním. Pro Vilemínu byla další těžkou ranou nemanželské děti jejího manžela. Tato situace ji zraňovala o to více, protože sama dlouho nemohla otěhotnět. Napětí mezi nimi ustoupilo až po narození jejich jediné dcery Juliany.
S vypuknutím první světové války musela královna Vilemína čelit dalším náročným obtížím. Kromě dramatických událostí způsobených válkou, která si vyžádala miliony obětí, zasáhla Nizozemsko v roce 1933 hospodářská krize. Koloniální velmoc se značným bohatstvím se začala postupně rozpadat.
Ještě netušila, že o sedm let později ji čeká snad největší zlom v životě. Nikdy neskrývala svůj odpor k nacistickému režimu, což ji nakonec donutilo odejít do exilu, kde přečkala zlé časy. V roce 1940 byla nucena uprchnout do Anglie, čímž ztratila svůj domov definitivně.
V exilu se však nevzdala a pokoušela se vzdorovat nacistům na dálku. Měla však štěstí, že se vůbec vrátila do Nizozemska. Nedaleko jejího venkovského sídla totiž vybuchla bomba, která zabila několik jejích strážců a vážně poškodila dům. Vilemína však přežila bez zranění.
Během svého nuceného exilu se pustila do příprav na vytvoření nového kabinetu a přemýšlela o způsobech, jak v zemi zavést nové společenské a politické uspořádání. Když se po válce vrátila, zjistila, že se situace příliš nezměnila. I přes konec nejkrvavější války v dějinách zůstali u moci stejní, často neschopní politici.
Zklamaná tímto zjištěním se rozhodla odstěhovat z paláce do svého sídla v Haagu, odkud často vyrážela na venkov, aby se setkávala s lidmi. O tři roky později, 4. září 1948, abdikovala ve prospěch své dcery Juliány a opět se uchýlila na venkov. Během svého života byla velkou oporou pro občany, zejména během velké povodně. Před svou smrtí stihla napsat autobiografii s názvem Osamělá, ale ne samotná.
Zemřela na zámku Het Loo, kde se také narodila, 28. listopadu 1962 ve věku 82 let.
Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/wiki/Wilhelmina_of_the_Netherlands
https://www.royal-house.nl/topics/kings-and-queens/queen-wilhelmina-1880-1962
https://www.britannica.com/biography/Wilhelmina-queen-of-The-Netherlands
Podobné články
Doporučujeme
