Jindřich Stuart, skotský král a manžel královny Marie Stuartovny, pocházel z uznávaného a starobylého rodu Stuartovců. Jako potomek anglických a skotských králů měl silný pocit, že si zaslouží být velmi váženou osobou. Jeho touha po uznání a respektu však překračovala to, co mu bylo běžně poskytováno. Tato povaha ho nakonec stála život.
Když se v roce 1565 oženil se svou o čtyři roky starší sestřenicí Marií Stuartovnou (jemu bylo 19 a jí 23), byla Marie už vdovou po svém prvním manželovi, francouzském králi Františkovi II. Jindřich však čelil jinému problému – veškerá moc zůstávala v rukou Marie Stuartovny, zatímco on měl pouze titul krále-manžela. Toto postavení, které získal jen díky své ženě, mu nepřinášelo mnoho pravomocí, což pro ctižádostivého Jindřicha bylo značně neuspokojivé.
Svoji frustraci jako „král druhé kategorie“ si Jindřich vybíjel na okolí, zejména na své ženě, královně Marii Stuartovně. Neustále se snažil získat více funkcí a větší moc, což se mu však nedařilo. Kvůli tomu se často uchyloval k násilí, možná ze zoufalství, možná kvůli své povaze. Svým chováním si ale nezískával oblibu ani u poddaných, ani u své manželky. Marie musela snášet jeho žárlivé výstupy, neustálé sledování a podezírání z nevěry. Takový život nebyl vyvážen ani veškerým bohatstvím, které měla. I když ona jeho záchvaty přežila, totéž se nedalo říct o jejím sekretáři Davidu Rizziovi, kterého Jindřich podezíral z milostného poměru s královnou.
I přes všechny potíže, které královský pár sužovaly, bylo nutné zajistit následníka trůnu. A tak se z tohoto nešťastného manželství přece jen narodil syn Jakub. Král (alespoň na čas) svou manželku vzal na milost a možná se k ní dokonce choval trochu lépe, jejich okolí si však nemohlo oddechnout. Královy časté výbuchy zloby přicházely i bez zjevné příčiny a bylo obtížné se jim bránit.
Pak přišel únor roku 1567. Teprve jednadvacetiletý král a jeho manželka, královna Marie, která měla veškerou skutečnou moc, dorazili do Edinburghu, přesněji do blízkého proboštství. Důvodem byla Jindřichova nepříjemná nemoc, kterou chtěl léčit v klidu a ústraní. Někteří říkali, že měl neštovice, ale pravděpodobněji šlo o syfilis. Byli tam deset dní, když došlo k obrovskému výbuchu jedné z budov proboštství. Exploze byla tak silná, že zničila celý dům. Měl to být atentát na Jindřicha Stuarta? I když se zdálo, že plán nebyl zcela úspěšný, král se dalšího dne stejně nedožil. Jak se to stalo?
Když se lidé seběhli k troskám domu, objevili Jindřicha poblíž, bez jakýchkoli zranění z výbuchu a zcela nahého. Jednou z teorií bylo, že atentát nevyšel, král výbuch přežil, ale rozhodnutí zbavit se agresivního manžela královny bylo natolik silné, že jej útočník dodatečně uškrtil. Další teorie naznačovala, že výbuch mohl tělo odhodit tak šikovně, že zůstalo nepoškozené, což se však jeví jako velmi nepravděpodobné.
Měla Marie Stuartovna vědomosti o atentátu na svého věčně mrzutého manžela, nebo dokonce byla zapojena do jeho plánování? Existuje mnoho teorií, ale historici nemají žádné důkazy, které by to jednoznačně potvrdily. Co je však jisté, je to, že Jindřich Stuart se měl lépe ovládat a neobracet své okolí a manželku proti sobě. Možná by se pak mohl dožít poklidného stáří.
zdroje informací:
https://www.historic-uk.com/HistoryUK/HistoryofScotland/The-Stewart-Stuart-Monarchy-of-Scotland/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich_Stuart,_lord_Darnley
Podobné články
Jan Fiedler
Doporučujeme
