Saddám Husajn vládl Iráku jako brutální diktátor téměř čtvrt století, než byl v roce 2003 svržen po americké invazi. Jako každý správný tyran se i Husajn pokoušel legitimizovat před světem svou diktátorskou vládu pomocí flagrantně zfalšovaných voleb. V prvních volbách měl získat 99,96 % hlasů, v těch druhých dokonce celých 100 %...
Brutální diktátor i terč parodií
Pamatujete si ještě na Saddáma Husajna? Brutální blízkovýchodní diktátor patřil ve své době k nejslavnějším světovým tyranům, za což si vysloužil zvěčnění v dnes již kultovních Žhavých výstřelech či v seriálu South Park, kde vystupoval jako Satanův milenec. Zatímco ještě v 80. letech se Husajn mohl těšit podpory Západu, po válce v Zálivu se celý Irák ocitl v mezinárodní izolaci. V průběhu 90. let pak byla země v mezinárodní izolaci, což jen vedlo k utužení již tak tvrdého diktátorského režimu, který Husajn v zemi zavedl. Navíc v této době Husajn využíval všech možných prostředků, aby zesílil svůj kult osobnosti, takže byla celá země přímo vyzdobena jeho pomníky a všude přítomnými portréty.
V polovině 90. let se ale musel Husajn potýkat s nečekanou krizí. V srpnu 1995 se dva vysoce postavení příslušníci jeho vlády, kteří byli ke všemu jeho zeťové, rozhodli spolu se svými ženami emigrovat do sousedního znepřáteleného Jordánska, což Husajna těžce oslabilo a zároveň ponížilo. Aby upevnil svou otřesenou moc, rozhodl se Saddám uspořádat první prezidentské volby v historii země. Jako každý diktátor i Husajn si od jasně zfalšovaného hlasování sliboval jakési legitimizování své moci a během pouhých tří týdnů došlo k všelidovému referendu, kdy měli voliči odsouhlasit další sedmileté období prezidenta Husajna jako jediného kandidáta.
Bez pár hlasů 100 %
Sám Saddám se ze strachu o svůj život na veřejnosti během celé „předvolební kampaně“ raději neukázal, což ale nebylo třeba. Vládní zpravodajství celé dny pělo chválu na Saddámovu vládu, což prokládalo přímo zbožštělými ódami Husajnových plukovníků. Vláda navíc zaplatila tisícům podporovatelů, aby v ulicích pořádali demonstrace a manifestace na Saddámovu podporu. A aby toho nebylo málo, příslušníci vládnoucí strany Ba`th chodili dům od domu a připomínali lidem, že v případě špatného hlasování by mohli přijít o cenné potravinové lístky. Ve volebních místnostech pak zněly písně oslavující Saddáma a pro hladové voliče bylo připraveno i občerstvení, aby se tak podpořila co možná největší volební účast.
Saddám Husajn tak mohl 15. října 1995 deklarovat, že vyhrál prezidentské referendum s 99,96 % odevzdaných hlasů. Vládou schválení mezinárodní pozorovatelé byli do země vpuštěni, z nichž nejslavnější byl ruský nacionalista Vladimir Žirinovskij, který volby nepřekvapivě prohlásil za demokratické – za to byl Husajnem pozván na povolební královskou hostinu ve svém paláci. Z těch několika odvážlivců, kteří si dovolili hlasovat záporně se jich na 500 dočkalo uvěznění a následného mučení.
O 7 let později byla situace v Iráku mnohem vypjatější. Saddám se od roku 2000 neukázal na veřejnosti a Spojené státy se již připravovaly na invazi do země. V husté předválečné atmosféře se Saddám rozhodl uspořádat další prezidentské referendum, aby tak celému světu ukázal, že Iráčané za svým vůdcem stojí. Co na to, že to nebyla pravda – Saddám byl pevně odhodlán dát svou moc najevo. Nové volby tak proběhly 16. října 2000. Shodou náhod ten samý den americký prezident George Bush podepsal rezoluci autorizující použití vojenské síly proti Iráku.
100 % pro Saddáma!
Snad si Saddám uvědomoval, že tohle jsou asi jeho poslední volby v životě, jelikož na rozdíl od předchozích voleb se ani nepokoušel vyvolat zdání svobodného hlasování. Již dopředu tak vyhlásil den po volbách státním svátkem oslavujícím jeho znovuzvolení a jen pouhé hodiny po zavření volebních místností vyhlásila státní volební komise jeho znovuzvolení se ziskem 100 % všech 11 milionů hlasů, byť zahraniční pozorovatelé podotýkali, že tou dobou ještě do Bagdádu nestihly přijít hlasy z ostatních částí země. Samotné hlasování pak doprovázela celá řada kuriozit, kdy řada Saddámových fanatických podporovatelů použila na volebních lístcích svou vlastní krev jako symbol věrnosti Husajnovi. V ulicích pak Saddámovi (častokrát placení) fanoušci radostně oslavovali jeho výhru.
Spojené státy volbu pochopitelně odsoudily, což irácká vláda komentovala slovy, že Bush, který v roce 2000 vyhrál volby jen většinou několika málo hlasů, Saddámovi jen závidí jeho nehynoucí popularitu. Přestože byl Saddám „zvolen“ na dalších 7 let, své poslední volební období si užil necelý půlrok, než byl svržen následkem americké invaze do Iráku. Další, tentokrát již demokratické volby pak Husajn sledoval ze své cely, kde čekal na rozsudek, který ho nakonec poslal na popraviště.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
