Psal se 17. červen roku 1885, když do přístavu New York Harbour připlula tehdy ještě rozmontovaná socha Svobody, dar přátelství od lidu Francie lidu Ameriky. Urazila dlouhou cestu přes Atlantský oceán ve 350 jednotlivých kusech zabalených ve více než 200 bednách. Socha z mědi a železa, která byla znovu smontována a „odhalena“ následující rok při ceremonii, které předsedal americký prezident Grover Cleveland, se stala symbolem demokracie a svobody Spojených států amerických i samotného města New York.
Z Francie do Nového světa
Sochu, která má připomínat americkou revoluci a století přátelství mezi Spojenými státy a Francií, navrhl francouzský sochař Frederic-Auguste Bartholdi s pomocí inženýra Gustava Eiffela, jenž se později stal autorem pověstné věže v Paříži nesoucí jeho jméno.
Socha měla být původně dokončena do roku 1876, a to ke 100. výročí americké deklarace nezávislosti, ovšem úsilí k získávání finančních prostředků, zahrnující aukce, loterii i boxerské zápasy, trvalo déle, než se původně očekávalo.
Shánění peněz ovšem netrvalo déle jen v Evropě, ale i ve Spojených státech, kde se měly sehnat dostatečné finanční prostředky na celkové financování a stavbu podstavce sochy. Samotná socha pak stála Francouze odhadem asi 250 tisíc dolarů, v přepočtu na dnešní měnu kolem 6 milionů dolarů.
Socha byla nakonec dokončena v Paříži v létě roku 1884 – ženská postava oděná v róbě se zdviženou paží držící pochodeň, jejíž předlohou byla římská bohyně svobody Libertas a údajně též autorova matka.
Poprvé v Americe
Socha Svobody dosáhla svého nového domova v americkém New Yorku 17. června roku 1885. Po opětovném smontování byla více než 200tunová socha oficiálně věnována 28. října roku 1886 Spojeným státům a prezidentu Clevelandovi, jenž řekl: „Nezapomeneme, že Svoboda si zde vybudovala domov, ani její oltář nebude zanedbán.“
Socha, kterou sám Bartholdi nazval „Liberty Enlightenin the World“, pyšnící se výškou více než 90 metrů (včetně podstavce), byla tehdy vyšší než jakákoliv jiná stavba v New Yorku té doby. Socha byla původně měděná, ovšem v průběhu let prošel její „povrch“ přirozeným procesem patinace, jenž vytvořil její současný zelenomodrý odstín.
V roce 1892 se Ellis Island, který se nachází nedaleko Liberty Islandu, na němž je socha postavena, proměnil v hlavní imigrační stanici Ameriky, což znamenalo, že po dalších 62 let symbolicky dohlížela socha Svobody na více než 12 milionů imigrantů, kteří vplouvali do newyorského přístavu.
Roku 1903 pak byla na vnitřní stěnu podstavce umístěna deska se sonetem s názvem „The New Colossus“ od americké básnířky Emmy Lazarus, jenž byl napsán o 20 let dříve pro finanční sbírku na již zmíněný podstavec. „Dej mi své unavené, své chudé, své schoulené masy toužící po dýchaní,“ stojí dnes vyryto do podstavce. Slova vyjadřují symbol americké vize sebe sama jakožto země příležitostí pro přicházející migranty.
Americký symbol
Přibližně 60 let poté, co prezident Calvin Coolidge označil sochu v roce 1924 za národní památku, prošla restaurováním v hodnotě mnoha milionů dolarů, což zahrnovalo i novou pochodeň a plamen pokrytý zlatými listy. Znovu pak byla vysvěcena Ronaldem Reaganem 4. července roku 1986.
Po teroristických útocích z 11. září 2001 byla socha uzavřena – její základna, podstavec a vyhlídková plošina byly znovu otevřeny v roce 2004, zatímco její koruna byla otevřena pro veřejnost až 4. července 2009. Pochodeň je pro návštěvníky z bezpečnostních důvodů uzavřena trvale již od roku 1916.
Dnes je socha Svobody jednou z nejznámějších amerických památek a v průběhu let se stala místem politických shromáždění i protestů. Objevila se rovněž v nespočtu filmů, v nichž ji filmaři rádi demolují. Sochu Svobody ročně navštíví miliony návštěvníků, neboť se jedná o možná vůbec nejvýraznější symbol Spojených států amerických.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
