Přemysl Otakar II. věděl, že když budujete říši, nemusíte hrát vždycky čistě – G.cz
Vyhledávání

Přemysl Otakar II. věděl, že když budujete říši, nemusíte hrát vždycky čistě

Zdroj: By Alphonse Mucha - http://www.mkrumlov.cz/turista/kultura/meks/img/big/epopej12a.jpg, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=6554918

Přemysl Otakar II. byl zcela bez pochyby jedním z nejvýznamnějších českých králů a ve své době to byl rozhodně jeden z nejmocnějších mužů Evropy. V pátek to bude přesně na den sedm set šedesát sedm let, co se stal českým králem oficiálně. Ale u moci byl mnohem dříve.

Jan Studnička
Jan Studnička 23.12.2020, 16:33

Na tátu!

Věděli jste, že král, kterému se přezdívá železný a zlatý, byl excelentní vojevůdce a vynikající diplomat, měl původně jít k církvi? Nebyl totiž nejstarším synem svého otce a tohle bylo u historické šlechty poměrně běžnou praxí, že jedno z dětí se mělo vydat na církevní dráhu. Ostatně pro rod nebylo na škodu, měli-li mocného spojence v řadách zástupců Boha na zemi.

Jenomže jeho starší bratr Vladislav poměrně nečekaně zemřel, takže Přemysl dostal od svého otce na starost Moravské markrabství. Proč následovalo to, co následovalo, o tom se historikové přou dodnes. Víme jen, že Přemysl vytáhl proti svému otci Václavu I. a byl v tom mimořádně úspěšný. V jednu chvíli držel skoro celé Čechy, ale vlivem spojenců obou stran nakonec vyšel Přemyslův otec Václav z boje vítězně. Rebelové byli uvězněni… včetně Přemysla. Ten ale dostal poměrně rychle milost, i když ho jeho otec degradoval zpátky na moravského markraběte.

Z dnešního pohledu se může zdát zvláštní a skoro zvrhlé vést válku proti vlastnímu rodiči nebo dítěti. Přinejlepším se to může zdát podivně melodramatické jako ve Star Wars. Ale musíte si uvědomit, že ve středověku se to tak nebralo. Málokdy byly děti vnímané jako něco jiného než buď dědic, nebo malý člověk, který je zatím úplně k ničemu, ale za pár let bude moci na farmě tahat pytle zadara. Proč měli naši předci tak diametrálně odličný názor na rodičovství, je taky předmětem dohadů historiků, ale je pravděpodobné, že se lidé zkrátka naučili nevytvářet si intimní vztah k někomu, kdo velice pravděpodobně nepřežije první dva roky na světě.

Alfasamec Evropy

Spousta sociálních norem ostatně byla ve třináctém století jiná. I sňatek z lásky by byl pro tehdejší lidi dost absurdní představa. A tím se vracíme zpátky k Přemyslovi, který, jak bylo řečeno, byl stejně schopný diplomat jako válečník. Takže když se začal ucházet o Rakousy, moc dobře věděl, že musí použít jiný typ meče, než kterým normálně mává. A vzal si za ženu Markétu Babenberskou. Byla sice skoro o třicet let starší, ale taková MILFka s pořádnými Rakousy, to by zlákalo lecjakého šlechtice.

Jenomže se mu nepodařilo získat území celé. Uherský král Béla IV. si pro sebe uzmul Štýrsko a oba gentlemani se o oblast začali přetahovat tak, jak to gentlemani dělají. Přes armády. V padesátých letech třináctého století měl Otakar vůbec spoustu práce s vybíjením lidí. Nejenom, že se sem tam štípal s Bélou o Štýrsko, ale taky vedl křížovou výpravu do Pruska. Protože ničím si tehdejší politik tak nepročistí hlavu jako vražděním pohanů.

V roce 1258 začala druhá česko-pruská a tentokrát si Přemysl řekl, že ho starý známý Béla IV. už prudil příliš dlouho. K rozhodující bitvě došlo u Kressenbrunnu. Některé historické prameny tvrdí, že se na místě střetlo přes dvě stě tisíc lidí, což zní dost absurdně. Ale i kdyby to byla polovina, je to pořád ohromné množství. Podle všeho si Béla vymínil dočasné příměří, než se podaří jeho armádě přebrodit řeku směrem k Přemyslovi. Ten souhlasil, ale když viděl Uhry, jak se plácají v řece, řekl si: “Ale co.” A vzal je útokem rovnou.

Zvítězil naprosto drtivě a aby ukázal, že je teď hlavní alfasamec Evropy, rozhodl se, že se ožení s Bélovo vnučkou Kunhutou. Nechtělo se mu ale čekat až nebohá Markéta umře, takže se nechal rozvést. To samozřejmě nešlo jenom tak, potřebovali jste na to svolení papeže… Ale svého oblíbeného křižáka nemohl Svatý stolec zklamat. Kunhutě bylo tenkrát pouhých sedmnáct, ale s Přemyslem se údajně velice a upřímně milovali. S velkou částí Svaté říše římské pod palcem a milující ženou po boku se tedy vojevůdce rozjel do Prahy, kde ho 25. prosince 1261 před zraky šlechty i měšťanů v katedrále oficiálně prohlásili českým králem.

Ten nejvýznamnější boj na Přemysla ovšem teprve čekal. Ale o tom zase jindy.

Podobné články

Doporučujeme

Další články