Zapálený řečník Beran

Tento agrární politik se narodil 28. prosince 1887 v jihočeské vsi Pracejovice do rodiny místního rolníka a hostinského. Vystudoval vyšší hospodářskou školu ve Strakonicích a politika ho zajímala od mládí. Byl si vědom toho, že má řečnický talent, který v budoucnu rozhodně zúročil. Velmi obdivoval tehdejšího předsedu agrárníků Aloise Švehlu, viděl v něm svého učitele a posléze ho ve vedení Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu nahradil.

Republikáni byli stranou, která se snažila odolávat stále více se rozpínajícím nacistům. Nepřátele si ovšem uměli udělat i na domácí půdě. Právě z řad této strany vzešel před prezidentskou volbou v roce 1935 i během ní protikandidát Edvardu Benešovi. Byl jím Bohumil Němec a strana za to byla tvrdě kritizovaná. Strana byla pomlouvána za údajnou spolupráci s henleinovci, tyto pomluvy se šířily zejména z kruhu socialistického a lidoveckého tisku. Pomluvy se dotýkaly i samotného Berana a pořádně si již tehdy přisadili komunisté, kteří republikány obviňovali ze spolupráce s fašistickým hnutím.

mohlo by vás zajímat

Poslední léta Edvarda Beneše: Nemocný muž, který se upracoval za vlast, komunisty již zastavit nemohl

V roce 1938 se Beran opakovaně vyjádřil k tehdejší politické situaci. Jednak varoval, že bychom neměli tolik spoléhat na spojence, ale také pronesl proslov, ve kterém se vyjádřil o postavení menšin v Československu. A vzedmula se vlna reakcí – politik se totiž vyjádřil, že se německá národnost nesmí jen tak přehlížet, že se mají obě strany snažit dohodnout a hlavně spolu komunikovat. Němci by tak měli respektovat český stát, ale zároveň by měli dostat to, co jim patří ohledně státní správy. Zdůraznil zde, že skutečnost, že se Němci hlásí k určité politické straně, z nich ještě nedělá velezrádce.

Zrádce, nebo hrdina?

V ten moment tak ale začala veřejnost vnímat jeho, nebo alespoň její část. Zvláště, když pak ještě navrhoval, aby československá vláda přijala do svých řad zástupce Sudetoněmecké strany Konrada Henleina. V budoucnu se mu tyto postoje krutě vymstily.

Dne 18. 11. 1938 se ze středopravých stran a z části strany národně socialistické vytvořila Strana Národní jednoty, ke které se následně přidaly i krajní pravicové strany. Předsedou této strany byl zvolen Rudolf Beran a měl nabídnout prezidentskou kandidaturu Emilu Háchovi. Ten pro změnu chtěl, aby Beran sestavil novou vládu. Měli sice nějaké rozepře a rozdílné názory, ale nakonec se vláda sestavit povedla. Ministerským předsedou se 1. 12. 1938 stal Rudolf Beran.

Vládu ale nečekalo jednoduché období. Bylo po Mnichově a tak se čekalo, že budou v nějaké formě spolupracovat s Hitlerem, který byl čím dál rozpínavější. Očekávání Berlína, že se Československo připojí k ose Berlín-Řím, a že odvolá spojenecké smlouvy, které mělo uzavřené s Francií a Sovětským svazem, se stalo pro Beranovu vládu absolutně neakceptovatelné. Beran i jeho vláda se tak ocitli v těžké situaci, nechtěli rozhodně plnit všechna Hitlerova ultimáta.

Beran samotnou okupaci, k níž došlo 15. března 1939, vnímal velmi tragicky, a není proto rozhodně nijak překvapující, že jeho vláda podala demisi. Byl to právě Beran, který byl proti tomu, aby Hácha společně s Hitlerem vznik protektorátu podepsal. Každopádně ale musel něco málo přes měsíc vyčkat, než přijel říšský protektor Neurath, kterému předal moc. V té době se tak musel scházet i s nacistickými pohlaváry, což posléze komunisté také zneužili. A v té době se také aktivně zapojil do odboje. Odboj podporoval i finančně. Neunikl tak pochopitelně pozornosti gestapa. To ho v roce 1941 zatklo, odsoudilo k 10 letům a finanční pokutě, aby ho bez udání důvodů v roce 1943 propustili a trest změnili na domácí vězení v rodné vesnici. Tam se dočkal 6. května 1945 osvobození ze strany Američanů.

Vězeň na druhou

Svobody si ale dlouho neužil. Již 14. května 1945 byl znovu zatčen, tentokrát tehdejšími československými orgány. A ti se nebáli využít a zneužít vše, co o Beranovi věděli. Ten byl tak souzen za velezradu a kolaboraci s Němci. Beran byl ve vyšetřovací vazbě až do dubna 1947, kdy byl nakonec odsouzen Národním soudem k 20 letům těžkého žaláře a propadnutí veškerého jmění, které si však ani nestihl převzít po skončení války.

mohlo by vás zajímat

Krvavý pes K. H. Frank: I jeho dostihla spravedlnost. Naposledy "zaštěkal" na Pankráci

Všechna obvinění se nesla v duchu komunistické propagandy, jež se neštítila využít opravdu vše. Komunistická strana se snažila potlačit jakékoliv svědectví, které by mluvilo ve prospěch Berana, soudy byly zmanipulovány, a výsledek tak byl znám už od začátku. Svědci byli ovlivňováni, a to i tělesným nátlakem. Své si užila i Beranova manželka Marie, která ho nikdy neopustila, i když byla sama stíhaná a nakonec i komunisty na 6 let odsouzená. Rozsudek nad bývalým premiérem byl vynesen 21. dubna 1947. Byl uznán vinným mimo jiné za uvítání říšského protektora Neuratha v dubnu 1939. Projevy, které musel v té době pronášet, byly označeny za zločin, ačkoliv se jednalo jen o snahu o umírnění dopadu protektorátu na Československo. Také mu soudci přišili i prodej zbraní do Německa. Nikoho nezajímalo, že i tento akt byl pod nátlakem. Dostal nakonec 20 let.

Nejprve byl převezen na Pankrác, kde s ním bylo krutě a nelidsky zacházeno, a kde byl mučen. Posléze byl převezen do Leopoldova, což byla věznice, která patřila mezi nejhorší věznice svého typu. S vězni bylo zacházeno krutě, nedostávali zaplaceno za práci, neměli přístup k adekvátní lékařské péči, a to mezi nimi byla pěkná řádka těch, kteří byli skutečně nevinní. V lednu roku 1954 onemocněl ve věznici Rudolf Beran chřipkou a kvůli špatným podmínkám, jež panovaly během jeho léčby i před ní, jí 28. února 1954 podlehl. Byl pohřben za leopoldovskou věznicí, kde byla v roce 1968 umístěna alespoň jména pochovaných. Po začátku normalizace ale toto provizorní pohřebiště srovnala se zemí těžká technika.

Jaký byl tedy Rudolf Beran? Odborníci se dodnes neshodují. Podle některých mu bylo ublíženo a měl by být rehabilitován. Pro další ale zůstává kolaborantem a vlastizrádcem…